"Bylo na něm vidět, že je hrdý na to, když byl vytipován k plnění úkolů pro československou rozvědku," stojí v protokolu o naverbování.
Psal se rok 1986 a až do listopadové revoluce 1989 měl Filip coby ideový spolupracovník s krycím jménem Falmer pobírat za své služby pro tajnou policii peníze. Měl přinášet informace, které nasbíral na zahraničních služebních cestách. Tedy alespoň podle svazku.
Vojtěch Filip však na začátku devadesátých let vyhrál soudní spor a podle rozsudku nespolupracoval s StB vědomě. "Rozsudkem to pro mě skončilo," řekl v úterý Filip a připomněl, že před soudem byl jeho trumfem překlep ve spise - jméno jednoho z příslušníků StB neexistuje.
Donášel poslanec Filip tajné policii?
Ty dokumenty nesly dlouhou dobu nápis Přísně tajné. Nyní je spis StB o poslanci Vojtěchu Filipovi volně přístupný a MF DNES z něj jako první cituje.
Dnes je Vojtěch Filip coby místopředseda Poslanecké sněmovny jedním z nejvyšších ústavních činitelů v zemi, ale před rokem 1989 byl podnikovým právníkem českobudějovické firmy Sfinx, o jehož spolupráci měla vážný zájem komunistická tajná služba.
Soudě podle svazku, který je na jméno Vojtěch Filip v archivech ministerstva vnitra uložen, s nimi Filip, krycím jménem Falmer, čile komunikoval. Komunistický poslanec se však "ohání" pravomocným rozsudkem z roku 1993, podle nějž nespolupracoval vědomě.
Přesto je torzo spisu od loňského března, kdy začal platit zákon o zveřejnění archivů StB, veřejnosti k dispozici. "Podívejte se, mě to nezajímá. Je mi opravdu jedno, že je spis veřejný," reagoval Filip.
Co si tedy o "ideospolupracovníkovi" s krycím jménem Falmer psali estébáci? "Je oddaným zastáncem internacionalismu ve světové socialistické soustavě," zaznamenávali si o Falmerovi v roce 1986, když "uvědomělého soudruha" verbovali.
"Falmer si 'Závazek o spolupráci' pozorně přečetl a poté vlastnoručně podepsal. Po podepsání se vyjádřil v tom směru, že plně chápe, jaká důvěra je do něj vkládána tím, že bude moci osobně pomáhat v boji za obranu míru."
Falmer přinášel informace o lidech, kteří se účastnili mezinárodních budovatelských táborů v zahraničí. Kromě toho sledoval i československé občany, kteří udržovali obchodní styky s firmami z KZ - kapitalistického Západu.
Jeho roční odměna za poskytnuté informace podle dokumentů činila pět set korun, spis obsahuje i doklady o převzetí peněz. Podepsaný je vždy Falmer. Poslední honorář si údajně převzal 1. 12. 1989.
"Předal k našemu využití osm zpráv. Ideospolupracovník se na schůzky dostavuje včas, připraven, zprávy předává písemně zpracované a kompletní," chválil si Falmera ve zdůvodnění odměny za rok 1989 major Lubomír Antal.
V roce 1986 se měl agent Falmer se "svým" estébákem setkat patnáctkrát, v roce 1988 jedenáctkrát, o rok později sedmnáctkrát. Jaké informace ze svých zahraničních cest údajně přinášel, se už nejspíš nikdo nedozví. Zápisy ze schůzek a zprávy byly skartovány 5. 12. 1989, to znamená v okamžiku, kdy už bylo jasné, že se totalitní režim neudrží. Dokonce kvůli tomu náčelník StB František Hanzalík vystavil výjimku.
Nakolik jsou zápisy příslušníků StB pravdivé, se lze jen dohadovat. Je tady totiž zmíněný soudní verdikt z roku 1993. Ale jak připomíná badatel Radek Schovánek, u soudu vyhrává většina údajných spolupracovníků StB.
"Ministerstvo vnitra nedělá vše pro to, aby soudní pře vyhrávalo. Funguje to tak, že soud předvolá estébáky a ti řeknou, že si nic nepamatují. Spolupracovníci zatlučou, že donášeli, a tím to končí," vysvětluje Schovánek, jenž pracoval v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu.
