V oboru jste už 26 let. Jak se za tu dobu proměnila vaše praxe?
Za ta léta se české porodnictví hodně změnilo. Nejzásadnější proměnou je podle mě zlidštění péče. Opravdu se opustil ten autokratický model, kdy lékař byl bůh a pacientky neměly prostor vyjádřit své potřeby. Dnes se mnohem víc dbá, co chtějí samotné ženy, respektive celý pár. Naše porodnice v tom sehrála docela důležitou roli. Jsem moc rád, že se k tomu postupně připojily i další po celé republice. Samozřejmě chyby se dějí, tak jako v každém oboru, ale celkově vnímám výrazný posun k lepšímu.
A co odborná stránka?
Neřekl bych, že v odbornosti nastal nějaký zásadní skok. Česká gynekologie i porodnictví měly velmi vysokou úroveň už před čtvrtstoletím. Ano, přibyly moderní technologie jako ultrazvuky, operační kamery, umělá inteligence, ale to je obecný technologický vývoj, ne specificky lékařský objev. My jsme z toho prostě jen těžili.
MUDr. Radek Havlas
|
Zmínil jste, že důraz se dnes klade spíše na celý pár, než jen na rodičku.
Přesně tak. Už to není jen o mamince. Víc než 90 % porodů u nás se uskutečňuje s doprovodem, drtivou většinu tvoří partneři. Proto přizpůsobujeme prostředí tomu, aby těhotenství, porod i následná péče byly společným zážitkem.
Jaká je podle vás role otce u porodu?
Pokud tam chce být a není to jen póza, tak je jeho přítomnost naprosto zásadní. Je nejbližší osobou pro rodičku, může ji podpořit psychicky i fyzicky. Dává jí jistotu, oporu, pomáhá jí překonat těžké chvíle. Může přebrat roli pečovatele. V tu chvíli jsou totiž muži často mnohem něžnější a pozornější, než bychom čekali. Navíc je to silný společný zážitek. Ty radostné oči obou rodičů, když drží čerstvě narozené miminko, jsou pro mě osobně pořád dojemné, i když jsem toho byl svědkem mockrát.
Říkáte, že otcové hrají u porodu důležitou roli. Máte nějaká čísla, kolik z nich opravdu dorazí?
Zatímco na přelomu tisíciletí to byla fakticky nula a před 15 lety zhruba 10 % doprovodů, tak v roce 2016 jsme na Mělníku měli již skoro 72 % porodů s doprovodem. Nyní už je to téměř 90 %.
Setkáváte se i s tím, že jsou u porodu dva doprovody? Například partner a speciálně vyškolená dula?
Setkáváme, ale není to tak časté. V loňském roce to bylo u devatenácti porodů. Nejčastěji je to partner a dula, ale měli jsme tu už i maminku a babičku.
Přehnaná důvěra v medicínu
Porodnost v Česku je nejnižší za více než sto let. Říkají nám to data, píší o tom média. Jaký je váš pohled z praxe?
Je to alarmující. Takhle špatná čísla jsme neměli ani za světových válek. A nerad to říkám, ale když se podíváme do historie, všechny vyspělé civilizace jako Egypt, Persie nebo Řím začaly mít méně dětí ve chvíli, kdy dosáhly určitého blahobytu. A pak se postupně rozpadly. Mám pocit, že jsme na podobném bodu.
Často se říká, že za to může hlavně mladá generace, která dává přednost kariéře.
To je moc zjednodušené. Není to jen o volbě jednotlivce, ale o páru. Společnost si nasadila laťku příliš vysoko. Nejdřív škola, bydlení, stabilní práce... a až pak děti. Ale biologické hodiny jsou neúprosné.
Boom je pryč. Dětí se loni narodilo nejméně v historii Česka |
A není to spíš nutnost než laťka? Podmínky dnes nejsou ideální, ať už jde o bydlení, nebo o to, že spousta žen prostě nemá partnera, s kterým by mohla založit rodinu.
Ano, s tím se také setkáváme. A máte pravdu. To, že žena nerodí, není jen o její volbě. Dnes je spousta žen, které by děti chtěly, ale nenajdou partnera, který by do otcovství šel. Nebo partnera vůbec. Muži mají často pocit, že mají času dost, a některým připadá přirozené počkat si a případně si najít mladší partnerku. Biologické hodiny tikají oběma, ale u žen jsou mnohem méně milosrdné. Optimální věk pro první dítě je biologicky mezi 20 až 24 lety. Průměrná prvorodička u nás má už přes třicet. To je problém.
Není to i přehnanou důvěrou v medicínu? Například, že to za nás nějak vyřeší moderní metody, zmrazení vajíček…
Ano, ta víra je někdy až přehnaná. Ženy věří, že díky asistované reprodukci se to nějak zvládne, ale realita je jiná. Po pětatřicátém roce už je šance na přirozené početí výrazně nižší. Po čtyřicítce se snižuje exponenciálně. Ano, medicína dnes dokáže zázraky, ale biologii neošálíte.
Setkáváte se s tím, že musíte ženě říct, že už je pozdě?
Já udělám maximum, ale většinou až odborník v centru asistované reprodukce je ten, kdo po sérii neúspěšných pokusů otevřeně řekne, že to opravdu nejde.
Česká republika má jednu z nejvyšších dostupností asistované reprodukce v Evropě. Pomáhá to reálně zvýšit porodnost, nebo jde spíš o jednotlivé příběhy bez velkého dopadu na statistiky?
Ano, jsme v tomto oboru skutečně skvělí. Výsledky snesou světové měřítko. IVF, tedy umělé oplodnění, nám skutečně pomáhá – zachraňuje páry, u nichž biologické hodiny nebyly vyslyšeny. Samozřejmě zachraňuje i jednotlivé příběhy, kdy to nebyla párová volba.
A když to vezmeme z druhé strany. Mluvíte s mladými ženami o jejich možnostech?
Chodí k nám dívky kolem dvaceti let, které ještě neměly sexuální zkušenost. Před deseti, patnácti lety si většina mladých žen přišla pro antikoncepci, to už je v současné době spíše výjimka. Dnešní generace se tolik nepotkává. Mluvím i ze zkušenosti s vlastními dětmi. Mají menší potřebu osobních kontaktů, všechno se odehrává online. Ale vztahy vznikají v reálném světě. Když se lidé nepotkávají, nemohou spolu ani mít děti.
Darování vajíček není byznys, řešíme i vzhled dárkyně, líčí gynekoložka |
Kdy je podle vás ideální čas začít s osvětou o plodnosti, měla by být součástí sexuální výchovy na školách?
Naprosto jednoznačně ano. Nicméně mám obavu, že osvěta to nezachrání. Musíme pochopit, že růst populace zajistí, pokud má pár v průměru tři děti.
Průkopníci moderního porodnictví
Stál jste u zroda velkých změn českého porodnictví. Proč jste se touto cestou vydal?
Když jsem před deseti lety přišel do porodnice Mělník, byla zastaralá. Řekli jsme si, že pokud se chceme prosadit, musíme nabídnout něco navíc. Vyjít vstříc tomu, co ženy chtějí, i když to tehdy nebylo úplně běžné. Vzali jsme vážně jejich porodní plány, nabídli možnost přítomnosti partnera u porodu, a tím pádem i možnost společného pobytu na jednolůžkovém pokoji. S rostoucím zájmem tatínků a snahou žen mít větší soukromí se zájem zvedal. Dnes máme devatenáct jednolůžkových pokojů, což nemá žádná jiná porodnice v Česku. A i přes klesající porodnost je často plně obsazeno.
Jste vlastně průkopníci.
Ano. Jako jedna z prvních porodnic jsme začali řešit marketing. Začali jsme komunikovat na sociálních sítích, psát blogy, tvořit obsah, který ukazoval, co nabízíme. A začaly nás kopírovat i ostatní porodnice. Dnes už to bereme jako poctu. Že jsme nastartovali něco, co zlepšilo péči v celém systému.
S jakými reakcemi jste se tehdy setkávali?
Zpočátku bylo vše zalité sluncem, ale s narůstajícím počtem sledujících přišla vlna negativismu na sítích. Četli jsme o situacích, které se stali na porodnici před patnácti i dvaceti lety, o lidech, kteří zde již nepracují. Ale samozřejmě též o tom, k čemu jsme ještě nepřistoupili a maminkám nevyhověli. Po nějakou dobu se ze sociálních sítí stala tabule požadavků. Ale to nás zase posunulo dál.
Buzerace, časté buzení a necitlivé vážení. Porodnice nás stresují, líčí matky |
A nebylo to tehdy ve zdravotnictví tak trochu tabu?
Ano, zpočátku byly reakce kolegů a kolegyň rozpačité, někdy i negativní. Nicméně budoucí rodičové ukázali jednoznačně, že se jedná o správnou cestu, že je to to, co chtějí. A tak nás vzali nejen na milost, ale začali jsme být pro ostatní vzorem.
Co podle vás dělá dobrou porodnici? Jak by měla vypadat ideální péče v roce 2025?
Základem je dobrá péče. Nejenom odborná, ale hlavně lidská, empatická, citlivá. Dále pak kvalitní ubytovací služby. A v neposlední řadě dobré vybavení a odborné zázemí. Ideální péče je taková, kdy domů odchází zdravá a usměvavá maminka s potomkem, a u toho přemýšlí, že přijde ještě jednou.
Přesto, porodnice se dnes o rodičky přetahují. Co je tedy to, co může rozhodnout?
Těch faktorů je skutečně mnoho a výběr se liší rodička od rodičky či pár od páru. Preferujete blízkost? Specializovanou péči? Rodinné prostředí? Hotelové služby? Známé tváře? Doporučení vašeho lékaře? Nabídka na českém trhu je bohatá, vybere si každý.
Přesto je hlavním jmenovatelem nízká porodnost, která má vliv i na ekonomiku porodnic.
Rozhodně. Porodnice, aby ekonomicky přežila, musí mít alespoň 800 porodů ročně. Jakmile klesne pod tuto hranici, je to dlouhodobě neudržitelné. Řadu let se mluví o redukci porodnic, ale nikdo zatím nenašel odvahu. Každé zavírání je mediálně velmi citlivé. Ale některé porodnice jsou dlouhodobě výrazně pod limitem a je jasné, že pak musí buď šetřit na personálu či vybavení, nebo porušovat doporučené standardy péče či personálního zajištění.
Porod na přání. Nemocnice vycházejí rodičům vstříc, zváží laskavý císařský řez |
Klesá s tím i kvalita péče?
Řeknu to čísly. Když máte třeba jen 180 porodů ročně, tak to znamená jeden porod za dva dny. A to není dost na udržení erudice zdravotníků sloužících ve dvanáctihodinových směnách, protože porod tak uvidí jenom jedna směna ze čtyř. Musíte to dělat pravidelně, abyste si udrželi jistotu, že si v krizové situaci vzpomenete, jak správně reagovat. Takže za mě ano, ekonomika je důležitá, ale ještě důležitější je udržení kvality a bezpečnosti péče.
Co byste vzkázal lidem, kteří váhají, zda mít děti?
Mám tři vlastní děti a vychoval jsem jich celkem šest. A můžu říct jediné, stojí to za to. Ano, děti jsou náročné, vyžadují čas, úsilí, přinášejí starosti. Ale zároveň přinášejí radost, smysl, kontinuitu. Myslím, že společnost by se měla víc zaměřit na tyto nemateriální hodnoty. Protože děti jsou hodnota jiná, hlubší. A pokud se jich vzdáme kvůli pohodlí nebo přehnaným nárokům, ochudíme se o to nejcennější. Děti nejsou pohodlné, ale dávají životu hloubku.
