Vybrala si cestu už ve chvíli, kdy se zatnutými zuby strávila další spojenectví s lidovci po vypoklonkování ODA. Mohla také tušit a zřejmě i tušila, že předem nijak netajené volební kroužkování vyřídí právě její poslance. A už vůbec nemusela pochybovat, že pro unionistický program vyhradí vítězná ČSSD jen postranní kotec.
Člověk dbalý zásad a principů, jakým předsedkyně US nepochybně je, musí být v mele vyjednávání o morganatické a silově vychýlené vládě logicky semlet napadrť. Ale lidem, kteří míří tam, kam zrovna nechtějí, a dělají to, čemu moc nevěří, se něco takového obvykle stává. Protože s ohledem na "vyšší zájmy" a "konsenzus" stále promeškávají ten správný okamžik, kdy se mají vzepřít.
Hana Marvanová připomíná pasažéra ve vlaku, který ujíždí na jinou stranu, než on touží. Při každém zpomalení v zatáčce si říká: Tak teď už by bylo dobré opravdu vyskočit.
Pozice pasažéra je nezáviděníhodná. Vstoupí-li Unie svobody do levicové vlády, Hana Marvanová bude často přemítat, zda tehdy nebylo lepší vyskočit. Vyskočí-li, budou ji pronásledovat vtíravé otázky, zda nebylo lepší ve vlaku zůstat.
Vlak však jede dál a trpké osobní dilema jednoho pasažéra (třeba by byl VIP) ho vůbec nezajímá.
