Pomník nechali na Březníku znovu umístit členové ultralevicového Klubu českého pohraničí, který sdružuje bývalé pohraničníky. Skupina má blízko ke komunistické straně a už v roce 1995 ho označila první vládní zpráva o extremismu v Česku za bezpečnostní hrozbu pro stát.
Střelba na Březníku6. listopadu 1959 se jeden z nováčků u pohraniční stráže rozhodl utéct přes hranici. Jeho nadřízený poručík Horváth se mu v tom rozhodl zabránit. Prchající mladík proti němu namířil zbraň a zastřelil ho. Pak utekl za hranice a do USA. |
Text na internetových stránkách klubu, kde jsou události na Březníku z listopadu 1959 a další incidenty na hranicích popsány, je velmi jednostranný ve prospěch pohraničníků. Zdůrazňuje, že zastřelený voják byl obětí vlastizrádce a vraha, který nakonec za hranice utekl a zmizel v USA.
I kvůli tomu vyvolalo opětovné umístění pomníku na Březníku rozporuplné reakce. V Lidových novinách se proti němu postavil třeba divadelní historik a znalec Šumavy Vladimír Just. Vadí mu nápis, který na památníku je. Oslavuje zastřeleného vojáka, je na něm uvedeno, že "položil svůj život při ochraně státní hranice v boji s nepřítelem".
"Kdo byl tehdy ten nepřítel? Překlad z jazyka stalinismu do češtiny zní: poručíkův spoluobčan, který chtěl naplnit základní občanské právo svobodně opustit zadrátovanou republiku. Proti němu, nikoli proti zlým Bavorákům, přece tu zadrátovanou hranici, obehnanou drátem s vysokým napětím, hlídal. Padlých pohraničníků při přestřelkách bylo přitom mnohonásobně méně než skutečných obětí šílené ostrahy (vysoké napětí, manipulace s granáty a minami atd.)," napsal Just.
Starosta Modravy: Byl to taky něčí syn
Starostovi nedaleké Modravy Antonínu Schubertovi, který s umístěním pomníku souhlasil, text na památníku až tak nevadí. Záležitost považuje za službu zemřelému.
Schubert zároveň řekl, že činnost Klubu českého pohraničí nezná, ale že při schvalování pomníku vycházel z toho, že do roku 1989 byly po Šumavě různě umístěny pomníčky padlých členů pohraniční stráže.
"Po roce 1989 se nejmíň dbalo na to, že ti členové byli také něčí děti, a ať to byli vojíni nebo poddůstojníci nebo důstojníci, byli to prostě lidi, kteří tehdy chránili státní hranici na základě platného zákona. Tak jako se dělají pamětní pomníky členům wehrmachtu,“ vysvětlil starosta Modravy Antonín Schubert.
Vzápětí ale dodal, že on osobně "péesáky" nemá rád. "Považuji je za něco, co mě vyhnalo ze Šumavy do vnitrozemí, protože oni tady byli všemocnými
pány," dodal Schubert.
Na otázku, jestli by u pomníku neměla být nějaká vysvětlující destička, která by zabránila polemikám, ale řekl, že nechce vyvolávat žádné polemiky o tom, jestli pohraniční stráž byla dobře nebo špatně.
Pomohl by dovysvětlující text?
Pomník byl na stejném místě už za totality, po roce 1989 ale zmizel a až nyní se znovu objevil
Pomník by už nechal na Březníku i Ústav pro studium totalitních režimů v Praze. Podle jeho zástupců by ale měl být památník osazen vysvětlujícím textem, kde by se ozřejmilo, jak komunistický režim hlídal hranice se Západem a koho považoval za nepřítele.
"V různých částech pohraničí dělají lidé informační tabule o někdejším pohraničním pásmu, a to by mohlo být i na Modravě," řekl Eduard Hulicius, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů.
Ten si myslí, že polemika by mohla být impulzem k tomu, aby Modrava nebo další obce přes financování z krajských nebo evropských fondů postavily třeba turistickou informační stezku. Starosta Schubert uvedl, že takzvanou reminiscenci železné opony s jejím realistickým ztvárněním už chtěl u Modravy postavit zhruba před pěti lety, ale národní park s odvoláním na ochranu ohrožených společenstev mu to nepovolil.
