Ministerstvo školství přitom nepočítá s tím, že by pro ně připravilo samostatný zákon, jež by je do budoucna směřoval blíž k vysokému školství, kam všude v Evropě patří. To je pro zástupce vyšších škol, které se už dlouho netají ambicemi proniknout do vysokoškolského sektoru, velké zklamání.
"Koncepce neřeší téměř žádný ze současných problémů vyšších škol: ani jejich postavení, ani případné propojení s vysokými školami, nic," posteskl si vedoucí kanceláře Sdružení škol vyššího studia Michal Karpíšek. Ten je přitom spoluautorem pasáže Bílé knihy, v níž se tato oblast probírá. "Bohužel, ta kapitola je převyprávěná, navrhoval jsem to jinak," tvrdí Karpíšek.
V knize stojí, že vyšší studium má i nadále poskytovat odbornou kvalifikaci absolventům středních škol. Nové je, že by studium na vyšší škole mělo trvat vždy tři roky. "Kratší programy, které nabízejí zejména vyšší školy koexistující se středními odbornými školami, je nutné převést do kategorie pomaturitního studia," píše se v dokumentu.
Pomaturitní studium přitom ministerstvo školství před čtyřmi lety zrušilo. "Vracet se k tomu mi připadá jako opravdovský Kocourkov," soudí Josef Kulíšek ze soukromé VOŠ živnostenské v Přerově, která nabízí i jeden dvouletý obor. "Vyšší školy výuku v pomaturitních oborech výrazně zkvalitnily, více je zaměřily na praxi. Znovu zavádět ještě pomaturitní studium? To bude pěkný chaos," míní Kulíšek.
Jiný názor má ředitel VOŠ sociální Caritas v Olomouci Martin Bednář: "Nyní má všech 180 vyšších škol stejný statut, i když jejich úroveň se někdy výrazně liší. Proto se mi znovuzavedení pomaturitního studia nezdá tak špatný nápad. Ne všichni studenti přeci aspirují na to, aby měli ekvivalent bakalářského studia. A ne všechny vyšší školy mají ambici vzdělávat tímto způsobem," řekl Bednář.
Některé současné vyšší školy ovšem naopak usilují o to proniknout výš. V případě státní vyšší školy je to prakticky nemožné. K tomu, aby se mohly přeměnit na neuniverzitní vysokou školu (která poskytuje právě kratší vzdělávání s akcentem na praxi), by parlament musel přijmout zákon o zřízení nové vysoké školy. Ministerstvo školství by muselo vydat řadu pomocných opatření.
A navíc - jejich studijní program by musel vyhovovat velmi tvrdým požadavkům akreditační komise. V ní ovšem zasedají z velké většiny zástupci současných vysokých škol, kteří jsou nuceni rozhodovat o své vlastní konkurenci.
"A ať chtějí či nechtějí, vnášejí do toho svůj pohled na to, co má být vysoká škola. Takovým parametrům ale vyšší školy už ze své podstaty nemohou a ani by neměly vyhovět. Staly by se z nich jen směšné pseudouniverzity," podotkl Karpíšek.
Vyšší školy už dnes mohou nabízet akreditovaný bakalářský program ve spolupráci s některou z vysokých škol. Jenže to dnes školu, která má na vysoké úrovni více oborů, nutí uzavírat třeba tři smlouvy s různými školami.
Školští experti spoléhají na to, že o posunutí vybraných vyšších škol se začnou od ledna starat kraje, které budou díky reformě veřejné správy zřizovateli těchto škol.
