Tři dny zůstali bezradně stát na polské dálnici, než jim někdo byl ochoten pomoci. V Čechách se nyní zvedla vlna solidarity lidí, kteří chtějí rodině pomoci i se splacením dluhů či zaplacením koníčků pro tři syny.
„Velice rádi bychom s manželkou nabídli rodině uhrazení pobytu u moře včetně stravy a malého kapesného,“ napsal například Lukáš Hůlka z Prahy. Pivovar Bernard zase shání kontakt na Poláka, který rodině pomohl, když jim auto zůstalo stát na odpočívadle, a po třech dnech je vysvobodil – postaral se o odtah i ubytování v hotelu. „Rádi bychom mu udělili Bernardovu cenu, což je pivo na rok zdarma,“ napsal Zdeněk Mikulášek z pivovaru.
Vypořádat se s tím musíme sami
Podobných nabídek pro rodinu jsou už desítky, zároveň tři lidé, nadace nebo organizace plánují založit transparentní účet, kam by lidé mohli posílat peníze na pomoc rodině.
„Když jsme si přečetli jejich příběh a to, že navzdory svým dluhům a problémům, které mají, se snaží postavit k tomu čelem, splácet a ještě vzít děti k moři, jsme se rozhodli jim pomoci. Rádi bychom jim přispěli či pomohli s opravou domu nebo přispěli třeba dětem na kroužky,“ říká další ze čtenářů Daniel Eliáš.
Eva a Jan Ševcovi jsou ze snahy lidí překvapeni a zaskočeni. „Klidně dejte kontakt na nás lidem, kteří ho chtějí, nicméně my nechceme zneužívat toho, co se nám přihodilo na dovolené, a že o tom média napsala. Je nám to absolutně hloupé, dluhy jsme si udělali v minulosti sami a sami se tak musíme s nimi vypořádat,“ řekla Eva Ševcová.
Zoufalství na dálnici. Sedíte a brečíte, vyprávějí manželé o nocích v Polsku |
A světla začala blednout...
Ševcovi se z malé vísky na Náchodsku vypravili k moři do Polska před dvěma týdny. Pětičlenná rodina si koupila za 30 tisíc korun sedmimístný automobil, kterým chtěli dojet na místo své dovolené. Právě v něm také všichni spali na parkovišti vedle kempu u moře.
Už v Polsku při cestě zpět se jim ale vybila autobaterie – auto ujelo jen 80 kilometrů, přestalo dobíjet a z motoru se ozývalo silné klepání, jako když někdo tluče dvěma železnými tyčemi o sebe. Raději proto zastavili u pumpy na parkovišti u McDonald’s. Závada: kladka řemenu k alternátoru, který dobíjí baterii, se rozlomila.
Eva Ševcová volala pojišťovně a žádala odtah. Věřila, že ji do Čech dovezou, protože měli připojištění auta pro cestu do zahraničí.
„Jenže jsem se dozvěděla, že pojistka pokrývá jen náklady do 1 500 polských zlotých (9 000 korun) a že zbytek musím doplatit. To ale mělo dělat 35 až 45 tisíc korun. Řekla jsem jim: Kde bych na to vzala? Takové peníze nemám ani doma,“ vypráví. U sebe měli jen 77 zlotých (460 korun), a tak auto stálo.
Navíc se manželům vybily mobily a kvůli slabé autobaterii si je nemohli dobít. Na parkovišti trčeli osm hodin, prosili řidiče o pomoc, ale bez peněz všichni jen krčili rameny. Padla noc. „Říkala jsem, co tady budeme dělat? To tady máme zůstat přes noc? Opuštěni v autě? Rozhodli jsme se, že se pokusíme jet dál, co to dá,“ vzpomíná Eva.
Vyrazili, ale už po pár kilometrech se rozsvítila kontrolka oznamující, že baterie nedobíjí. Světla začala blednout, přístroje pohasínat a elektronika postupně odpojovala jednotlivé přístroje. Slabě osvětlené auto jedoucí po dálnici padesátkou záhy upoutalo pozornost policistů. Nařídili zajet na odstavnou plochu a tam cesta Ševcových skončila.
Neuvěřitelný příběh ztroskotaných Čechů v Polsku má mobilní ponaučení |
Sedíte, brečíte a čumíte
„Věděla jsem, že to je konec,“ vypráví Eva. Byly dvě hodiny po půlnoci, a tak rodina znovu přeměnila auto na „karavan“. Autosedačky vyházeli na střechu a dovnitř dali matrace, karimatky, rozložili polštáře a deky pro děti.
„My jsme spali vepředu, děti vzadu. Jenže stejně spát nešlo, furt jsme přemýšleli, co budeme dělat. A tak jen sedíte, brečíte a čumíte z okna,“ dodává Jan.
Na odpočívadle strávili dva a půl dne. Stále dokola se zde odehrávala jedna a tatáž scéna. Když už u auta označeného výstražným trojúhelníkem a s cedulí „SOS Česká republika“ na střeše někdo zastavil, vzápětí odjel, jakmile se rodina zmínila, že má posledních 77 zlotých, a drahý odtah si tudíž nemohou dovolit.
Najednou u nich však zastavil Polák s dodávkou a začal slibovat, že sežene pomoc a postará se, aby se česká rodina dostala z odpočívadla do servisu, zalarmuje policii i ambasádu.
„Odjel s tím, že se vrátí za patnáct minut, maximálně půl hodiny. Když dvě hodiny nejel, už jsem propadala další bezmoci, brečela jsem. Ale pak přijel i s policií a odtahovkou,“ vypráví Eva. Polák je doslova zachránil. Vzal rodinu do hotelu, kde je majitelka ubytovala, dala jim jídlo a později jim řekla, že nemají dál nic řešit a pobyt mají zdarma...
