Krajské a senátní volby se konají přibližně za měsíc a podle politologa Eibla nebude kampaň tak intenzivní. „Bude jich třináct a každá kampaň bude trochu jiná. Strany jako ANO budou více poukazovat na problémy celostátní politiky, zatímco strany zastávající vládní pozice buď budou prezentovat své úspěchy, nebo dění v samotných krajích,“ dodává. Využívat k tomu budou také sociální sítě.
Zmínil byste nějaké politiky krajské úrovně nebo senátory, kteří jsou výrazní v online prostředí?
Napadá mě jihomoravský hejtman Jan Grolich, který sociální sítě zná, umí a využívá je ve svůj prospěch velmi dobře. Ten za mě ční nad všemi ostatními.
V čem je právě Grolich specifický?
Je to nestandardní lidovec a tvoří obsah s potenciálem přesahovat jeho bublinu. Pomáhá mu, že se nebere vždy úplně vážně a cítí, že upřímná, zábavná a autentická komunikace mu pomáhá v plnění politických cílů.
Naučili se politici a strany za ta léta se sítěmi pracovat?
Je to mnohem lepší, než bývalo. Správa sítí stran a mnohých kandidátů je v rukou profesionálů a podle toho to vypadá. Už si to uvědomili i voliči a ne vždy píšou adresné příspěvky typu „ty za to můžeš“ nebo „pojďme to společně vyřešit“, už tam není iluze přímé komunikace voliče s kandidátem.
Boj za klima, bydlení a sexuální menšiny. Jací budou čeští politici zítřka |
Protože vědí, že komunikují s nějakým marketérem.
Většinou to tak bude, ale ve dřevních dobách tam byl opravdu dojem přímého kontaktu s kandidátem. Neříkám, že už není nikdo, kdo by si spravoval sítě sám a dělal to vysloveně špatně. Ale jak stoupáme v žebříčku politiky do vyšších pater, roste pravděpodobnost, že tam bude nějaký člověk, který má profil na starosti a strana nebo sekretariát má přehled, co se tam děje.
Jsou sítě hlavní prostor, kde mohou strany oslovit mladé voliče?
Je to jeden ze stereotypů, který se traduje. Proto politici vstupují na nové sociální sítě a zkouší nestandardní formáty. Otázkou je, s jakým výsledkem. Třeba Danuše Nerudová byla v prezidentské kampani i před eurovolbami na vícero sociálních sítích a cílila na mladé, ale nejsem si jistý, jestli tahle strategie může fungovat. Že by důraz na jednu demografickou skupinu, která navíc není úplně nejdisciplinovanější, vedl k nějakým velkým výsledkům.
Jak ale vysvětlíte úspěch Filipa Turka a jeho Přísahy s Motoristy?
Pro část voličů reprezentovali volání po starém dobrém světě a vystupovali proti novotám, které přichází a moc jim nerozumíme. Zvolili dobré téma v podobě zákazu spalovacích motorů, který symbolizuje změnu na každodenní úrovni. Pro spoustu lidí v menších obcích je auto až nezbytností a mohou se cítit v ohrožení.
Píše mladým o politice, bokem dělá u STAN. Ale ne jako influencer, hájí se |
Některá data zkoumající volební účast ukazují, že se trend mění a mladí chodí k volbám víc. Souhlasíte?
Problémy současného světa jsou docela intenzivní a logicky se o ně zajímají i mladí lidé a volají po reprezentaci svých zájmů. Témata jako změna klimatu, nedostupnost bydlení, kvalita školství občas probleskávají, ale v mainstreamu se přeci jenom diskutují trochu jiné věci. I programové priority jednotlivých stran jsou většinově zaměřeny na starší a pokročilé, mladým zase tolik nenabízí. Strany se v tomto ohledu chovají racionálně, když se věnují početnějším voličským skupinám.
Ještě něco, v čem jsou mladí voliči a prvovoliči specifičtí?
Specifičtí jsou v tom, že ještě nemají – teď to bude znít ošklivě – dostatek zkušeností. Samozřejmě prochází politickou socializací, ať už doma, ve škole, v různých institucích. Získávají informace o politice kolem sebe, ale ještě se nespálili v dobrém ani ve zlém.
Možná je to stereotyp, ale v osmnácti ještě lidé nemusí řešit vlastní bydlení, rodinu. To přichází později a postupně si tvoří sympatie k různým politikům. Tohle je u mladých možná silnější než u těch starších, kteří už nějakou zkušenost mají. A ví, kdo jim sliboval modré z nebe a kdo je zradil.
Jak se díváte na zapojování influencerů do kampaní? V Česku fenomén podpory konkrétním stranám není výrazný, ale mohli jsme ho zaznamenat třeba v prezidentské volbě. Myslíte, že nás to teprve čeká?
Dobrá otázka je, jestli nás čeká větší podpora konkrétním kandidátům, nebo nějakého politického směru. Influenceři jsou silní v tom, že si dokážou vybudovat silnou fanouškovskou základnu, která za nimi chodí kvůli zábavě, informacím, nahlédnutí do jiného životního stylu. Spojit se s konkrétním kandidátem může být omezující, protože můžou naštvat své fanoušky, kteří jsou zdrojem jejich příjmů.
Pokud mluví o nějakých hodnotách, například důležitosti prozápadního směřování, možná s nimi více než polovina fanoušků bude souhlasit a dál můžou dělat třeba obsah o kosmetice. Můžeme se také bavit o definování politických influencerů, pro mě je důležitý i vztah k financování kampaně. Je ta podpora placená, nebo není? Nebo jaká jsou pravidla, aby mohl influencer o politice mluvit.
Budoucnost politických kampaní? Na TikToku a s influencery, míní experti |
Co je potřeba, aby se mladí více zajímali o dění kolem sebe?
Politika hlavně musí dávat smysl. Nejen pro mladé, ale pro všechny další věkové skupiny. V okamžiku, kdy některá z těch skupin bude mít pocit, že politika je odpojená od jejich vlastního života a zkušeností, tak logicky časem dojdou k tomu, že to nemá žádný smysl. Na tohle se těžko hledá recept, je to běh na delší trať.
Navíc platí, že v České republice je povolání poslance jedno z nejméně prestižních, politiku a politiky opravdu nemáme rádi. Když mluvíme o politice, dřív nebo později se s někým pohádáme a hádat se nechceme. Je tedy potřeba, aby kandidáti byli autentičtí a působili uvěřitelně. Aby znali témata a prostředí, ve kterém se mladí pohybují, a uměli efektivně komunikovat.
Myslíte, že mohou hrát pozitivní roli i různé profily, které se snaží zjednodušeně přiblížit mladým lidem, co se děje ve světě, v politice, například pomocí postů na Instagramu?
Podle mě mohou, je to forma influencerství, kdy se snažíte nějakou informaci přeložit. Spíš se ptejme, proč tuhle komunikaci neumí politické strany samy, že potřebují nějakého prostředníka, který to lidem přeloží. Za covidu takto Dominik Feri jednoduše vysvětloval opatření, která přicházela možná chaoticky ze dne na den.
Poptávka po jednoduchých věcech tu je, ale neměli bychom si zvykat, že složité informace dostaneme přežvýkané na stříbrném podnose. Jako společnost bychom se měli dokázat orientovat, opatřovat si informace sami, abychom se nestali obětí nejrůznějších manipulací.
