Nové vedení se bude volit 13. a 14. října v Olomouci. Kromě Kavalírové se o funkci chce ucházet současný místopředseda František Šedivý a bývalý hokejista Gustav Bubník, který v Konfederaci politických vězňů (KPV) patří do "opozičního" tábora.
Podobně jako před dvěma lety bude jednání neveřejné, média budou mít na akci vstup zakázán, stejně jako kritici vedení z řad členů.
Těm Kavalírová podle jejich vyjádření v rozporu se stanovami pozastavuje členství, nebo je přímo vylučuje. Až dosud na to poukazovalo několik jednotlivců, nyní se ale proti této praxi vzbouřila například celá pražská pobočka KPV č. 15. Funkcionáře ve svém časopise ´Věrni zůstaneme´ tvrdě zkritizovala.
Redakce se pokusila získat stanovisko Kavalírové, ale neúspěšně. Telefon zvedla její dcera, která v KPV pracuje jako tajemnice a pravá ruka předsedkyně. "Paní předsedkyně novinářům informace neposkytuje. Není důvod, nezlobte se," řekla iDNES.cz Blanka Matějíčková.
Komise: Důvodem vyloučení nemůže být kritika
Pozastavení členství Kavalírová poprvé využila u Vladimíra Hučína, bývalého pracovníka BIS. Třebaže ho soud po letech osvobodil, jeho členství v KPV dosud obnoveno nebylo.
 |
Stejný osud stihl ty, kteří se Hučína zastali a Kavalírovou kritizovali: Josefa Hejtmánka, Františka Přesličku či příbramského Františka Zahrádku, který se zasloužil například o vybudování památníku Vojna u Příbrami. Toho se vedení zbavilo zvlášť podlým způsobem, vykonstruovaným obviněním, že byl tento známý protikomunistický odbojář komunistou.
Plukovník letectva ve výslužbě Josef Hejtmánek je předsedou pobočky KPV v České Lípě. Její členové za ním stojí, dotvrzují, že pro konfederaci pracuje s nasazením, je obětavý a zásadový. Kavalírovou žádali, aby pozastavení členství zrušila. Neúspěšně. Hejtmánka vyloučila pro jistotu úplně.
V jeho protestu ho podpořila i Ústřední revizní komise, která v srpnu konstatovala, že předsednictví ani rada KPV nemají oprávnění členy vylučovat, to může jen sněm místní pobočky. Důvodem vyloučení také nemůže být kritika, rozhodla komise.
Důvodem pozastavení Hejtmánkova členství bylo přitom několik kritických dopisů, které mukl ("muž určený k likvidaci", jak se politickým vězňům říkalo) členům konfederace rozeslal. Připomínal v nich některé nešvary v KPV.
"Má řád a je nepostižitelná"
"Od té doby, co dostala řád, je nepostižitelná," posteskl si iDNES.cz Hejtmánek, který si veškerý vývoj kolem své kauzy, stejně jako korespondenci s vedením KPV, pečlivě vede v tlustých deskách. Prezident před časem Kavalírovou vyznamenal řádem T. G. Masaryka.
Kavalírová si teď buduje pověst bojovnice za demokracii a svobodu. Objevuje se na různých prestižních společenských akcích, čte projevy. Navíc se stala předsedkyní rady, která dohlíží na Ústav pro studium totalitních režimů.
To se jejím kritikům nelíbí. Obávají se, že se předsedkyně může zbavit nepohodlných materiálů, které by její minulost osvětlovaly. Například Zdena Mašínová, sestra známých bratrů, odmítla převzít od ministryně obrany Vlasty Parkanové vyznamenání právě s odkazem na přítomnost Kavalírové ve stejné místnosti. - čtěte více o Mašínové
Neznámá Kavalírová
Zatímco příběhy hrdinů komunistických žalářů jsou podrobně známy, životopis Naděždy Kavalírové má mezery. - čtěte O tajemné Kavalírové jsme nic nevěděly, vzpomíná politická vězeňkyně
Odsouzena byla pro vlastizradu v roce 1956, o rok později nastoupila do vězení. Dodnes nechce říci, v čem její odboj spočíval. Přiznala pouze, že byla "špiónkou", aniž by to více vysvětlila. V polovině výkonu trestu byla propuštěna, ve vězení strávila dva roky a sedm měsíců.
Už před uvězněním přitom v krutých padesátých letech pracovala jako hlavní sestra v pohraničním Závodním ústavu národního zdraví Jáchymovské doly. To byla významná pozice. Jen několik dnů před zatčením ji dokonce vyhlásili nejlepší pracovnicí.
V době normalizace Kavalírová pracovala dlouhých osmnáct let na ministerstvu práce a sociálních věcí jako samostatný odborový referent. Na funkci podle svých slov vyhrála v roce 1968 konkurs, takže post nemohl být nevýznamný. Vězni přitom po propuštění těžce sháněli práci a protloukali se životem jen s největšími obtížemi. Nemluvě o tom, že v té době se všude rozjížděly čistky a na důležitých postech zůstali jen ti, kteří byli skutečně prověření.
Členka normalizačních spolků, uvádí dokument
Podle stanov by tak Kavalírová neměla být ani členkou konfederace, natož předsedkyní, zlobí se členové. Stanovy totiž zakazují členství těm, kteří zastávali funkci v rámci mocenských orgánů komunistického režimu nebo byli jejich zaměstnanci. Členem KPV nemůže být ani občan, který spolupracoval s organizacemi, které se aktivně podílely na potlačování lidských práv, říká se ve stanovách.
Redakce má také k dispozici Kavalírovou vlastnoručně podepsaný dokument z roku 1979, který dokládá její členství v nejrůznějších režimních organizacích. Některé sice vykonávaly i nezpochybnitelně prospěšnou činnost, povětšinou ale šlo o spolky "kovaných" komunistů.
Kavalírová byla podle něj členkou SČSP (Svazu československo-sovětského přátelství), ČSTV (Československého svazu pro tělesnou výchovu), ČČK (Československého červeného kříže) a ČSŽ a ÚV ČSŽ (Československého svazu žen, založeného Gustou Fučíkovou).
Aktivní byla také v komunistických odborech. Nejen, že byla členkou ROH, ale zasedala přímo v úsekovém výboru a provozní komisi tohoto Revolučního odborového hnutí.
ŽivotopisMUDr. Naděžda Kavalírová, rozená Morávková Po Únoru 1948 byla z politických důvodů vyloučena ze všech vysokých škol v Československu. Poté pracovala jako zdravotní sestra v uranových dolech v Jáchymově. Roku 1955 jí zemřel manžel, právník Jiří Kavalír. V roce 1956 byla zatčena a odsouzena ve vykonstruovaném procesu k pěti letům odnětí svobody. Do vězení nastoupila 12. dubna 1957. Od roku 1990 se angažuje v KPV, nejdříve jako místopředsedkyně a od roku 2003 jako předsedkyně. V roce 2006 jí byl prezidentem republiky propůjčen Řád TGM. Od prosince 2007 působí jako předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. |
