Před lety jsem při cestě na severní pól šel přespat na Špicberkách do ubytovny, před níž stál na sněhu starý podivně záplatovaný stan. Hned jsem měl podezření, a taky že ano. Když jsem se k večeru vracel z městečka do pokoje, u stanu seděl Mirek a v klidu si dělal večeři na přenosném vařiči.
V té ledové pustině měl kytaru jako svůj trademark. I když náklad saní se počítá na deka, vždycky ji vezl.


















