Senátoři upozorňovali na to, že sankce stržená z dávek dopadne nejen na pachatele přestupku, ale také na další lidi, kteří s ním žijí ve společné domácnosti. Jde tak o nepřípustný kolektivní trest, argumentovali senátoři zastoupení právníkem Pavlem Uhlem.
„S názorem senátorů se ztotožnil i veřejný ochránce práv, podle něj se cílů zákona mohlo zajistit šetrnějším řešením,“ upozornil soudce zpravodaj Josef Fiala.
Protože stížnost mířila na zrušení části zákona, rozhodovalo o ní plénum Ústavního soudu, tedy všichni soudci. Právní úpravu označili za nepřípustnou v demokratickém právním státě a část příslušného zákona zrušili.
„Podstatou poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi je zajištění takové úrovně hmotného zabezpečení, aby oprávněné osoby mohly vést alespoň elementárně důstojný život bez „automatického“ vyčlenění ze společnosti či ztráty veškeré osobní autonomie. Napadená úprava v konečném důsledku zasahovala do samotné podstaty práva na pomoc v hmotné nouzi jakožto sociálního práva,“ stojí v nálezu Ústavního soudu.
Cílem právní úpravy bylo dosáhnout, aby se příjemci dávek nedopouštěli nezákonného jednání, a motivovat je, aby se začlenili zpět do společnosti. Tyto cíle jsou podle Ústavního soudu legitimní. Úprava však již neprošla testem nezbytnosti.
„Zákon o pomoci v hmotné nouzi totiž obsahuje jiné, šetrnější mechanismy pro srážky dávek, které byly například přiznány neprávem. Tato existující úprava je pro případné srážení dávek dostatečná a současně zaručuje zachování alespoň minimálního příjmu příjemcům dávek, tedy celým rodinám. Jde tak zjevně o šetrnější přístup k ústavně zaručenému právu na pomoc v hmotné nouzi,“ vysvětlil Fiala.
„Cesta formou represe není správná“
Podle autorky stížnosti Renaty Chmelové, bývalé senátorky za KDU-ČSL, je verdikt dobrou zprávou. „Věc jsem řešila i s organizací Člověk v tísni. A máme informace o tom, že obce pokuty z dávek strhávat chtěly, žádaly si o to. Ale ve většině případů podle našich informací úřady práce toto stržení nedovolily. Takže i přístup úřadu práce pro mě byl indicií, že zákonná úprava není správná,“ komentovala Chmelová.
„Ústavní soudci jasně konstatovali, že v demokratickém státě tímto směrem problémy chudých lidí a vyloučených lokalit řešit nemůžeme. Cesta formou represe není správná. Tento problém bychom měli řešit v oblasti prevence, navýšení kvality vzdělávání, dluhového poradenství nebo sociálních služeb,“ dodala Chmelová.
Kolektivní trestání v rámci rodiny či rodu se podle stížnosti senátorů uplatňovalo v předfeudálních kmenových společenstvech nebo jejich dnešních obdobách. Nyní je prý natolik vzdálené běžné a myslitelné právní praxi, že ústavní pořádek ani mezinárodní smlouvy kolektivní trestání výslovně nezakazují.
Úřady budou moci nezaplacené pokuty strhávat z dávek, schválili poslanci |
„To ovšem neznamená, že by taková praxe byla ústavněprávně přijatelná, protože ústavní pořádek obsahuje princip individuální odpovědnosti jako jeden ze základních principů právního státu,“ psali senátoři v návrhu.
Ombudsman: lidé mohli přijít o veškeré dávky
Nález ústavních soudců přivítal i ombudsman Stanislav Křeček, podle nějž se Ústavní soud postavil za lidi v těžké sociální situaci. „Především nebyla určená žádná částka, která by lidem měla po odečtení pokut za přestupky zůstat. Na rozdíl třeba od situace, kdy člověk pokuty ‚splácí‘ srážkami ze mzdy – tam je jasně určené, že mu musí zůstat takzvaná nezabavitelná částka, která se zvyšuje v závislosti na počtu vyživovaných osob,“ připomněl Křeček.
Zákon kvůli pokutám z přestupkového řízení umožňoval teoreticky zabavit celý příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, a to i po několik měsíců. „Představa, že tito lidé by po určitou dobu nenaplňovali své základní životní potřeby, byla iluzorní,“ doplnil Křeček.
Šlo o přestupky proti veřejnému pořádku a občanskému soužití, ale také třeba o zanedbáváni péče o povinnou školní docházku.
Obce podle zákona informovaly úřady práce, které pak rozhodnou o srážkách. Pokud bylo mezi společně posuzovanými osobami nezaopatřené dítě, musela dávka zůstat nejméně ve výši jeho životního minima. V momentě, kdy nález Ústavního soudu vyjde ve sbírce zákonů, automaticky se zákon zruší. A zákonodárce bude případně moci přijít s novou právní úpravou. Už nyní ale nesmí úřady žádné dávky tímto způsobem krátit.
