Pokud se žena po tzv. snesení prsu rozhodne pro plastickou operaci, která prs zrekonstruuje, má na výběr několik možností. Nejčastější je ale operace pomocí silikonového implantátu. Na takový zákrok však musí pacientky čekat na pořadníku někdy až 28 měsíců.
Možnosti rekonstrukce po odebrání celého prsu- Nahrazení chybějící tkáně silikonovými implantáty. - Místní laloky z oblasti hrudníku s využitím implantátů. - Laloky z břišní stěny. - Vlastní tuková tkáň s využitím kmenových buněk. Pramen: kniha Prsa očima plastického chirurga, Jan Měšťák, 2007 |
"Problém je v tom, že naše klinika má limitovaný počet implantátů na měsíc, který nesmí překročit, jinak se to negativně odrazí v ekonomických ukazatelích," stěžuje si Jan Měšťák, přednosta kliniky plastické chirurgie Fakultní nemocnice Na Bulovce v Praze.
"Teď objednáváme pacientky na květen příštího roku," potvrdil dlouhé čekací lhůty přednosta kliniky plastické a estetické chirurgie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Jiří Veselý.
Existuje i další skupina žen, u kterých je geneticky prokázána velká pravděpodobnost vzniku rakoviny a které žádají odstranění mléčné žlázy a její náhradu nejčastěji právě silikonovým implantátem. "Tyto ženy čekají v současně době na operaci na naší klinice 18 měsíců," řekl iDNES.cz Jan Měšťák. Jenže rakovina prsu se může rozvinout už za půl roku a preventivní operace se tak změní v léčbu karcinomu.
Pojišťovny proplácejí rekonstrukční i zmenšovací chirurgické zákroky ze zdravotních důvodů, ale na silikonové implantáty se stejně jako na další spotřební materiál vztahuje paušál. Konkrétně je limit na takzvaný zvlášť zúčtovatelný materiál zhruba 100 tisíc korun měsíčně. Jeden implantát přitom stojí necelých 10 tisíc, takže například na Bulovce voperují maximálně 10 implantátů měsíčně.
Podle plastického chirurga z jiné pražské nemocnice, který nechtěl být jmenován, je to systémový problém. Pokud by se materiál proplácel hned po zákroku, byla by situace jiná. Chyba je v tom, že pojišťovny nehradí zákroky přímo, ale paušálem vypočítávaným v bodech.
Takto jsou už řadu let financována všechna zdravotnická zařízení v zemi. Problém se tedy netýká jen prsních implantátů, ale například i kloubních protéz a podobně.
Na druhé straně se v poslední době ustupuje od celkového odstranění prsu, ale preferuje se jen jeho částečné odnětí, aby se usnadnila následná rekonstrukce. "Častější jsou resekční operace, kdy se prs zachová. Pokud vzniknou různé asymetrie či poruchy tvaru, tak se většinou neřeší implantátem," říká Markéta Dušková, která působí na klinice plastické chirurgie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze.
V nemocnici si zaplatit nemohou, jen na soukromé klinice
Podle plastického chirurga z Bulovky Ondřeje Měšťáka by bylo ideální, kdyby si pacientky, které musí dlouho čekat, mohly implantát uhradit samy. "Ale to prostě v našem zdravotnickém systému nejde. Takže jediná možnost, pokud nechtějí čekat, je nechat si zákrok udělat na soukromé klinice," vysvětluje.
"S těmito požadavky se na naší kliniku obrací tři až čtyři ženy měsíčně. U nás je čekací doba řádově v týdnech až měsících jako na ostatní plastické operace," uvedl plastický chirurg Roman Kufa ze soukromého pracoviště Perfect Clinic.
Podle primáře oddělení plastické chirurgie Kliniky GHC Miroslava Krejči jsou ale ženy, kteří si zákrok samy zaplatí, spíše výjimkou v řádu jednotlivců. A ve státních nemocnicích si pacientky implantát zaplatit nemohou. Současný systém zdravotnictví totiž neumožňuje kombinaci platby pojišťovny a částečné úhrady pacienta. Vlastně by to byl placený nadstandard, který se teprve připravuje.
Nadstandard proto, že po odnětí prsu není žena v přímém ohrožení života. Je však vystavena zvýšenému psychickému tlaku. "Nejedná se o životně důležitý zákrok, ale pro některé ženy je ablace (odstranění) prsu velký problém. Vlastně až po rekonstrukci se vrací do normálního života," vysvětlil Měšťák.
Jaromír Gajdáček, výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven, vidí řešení v nastávající reformě. "Zdravotní reforma směřuje k tomu, aby si pacientky mohly samy doplácet, například ty implantáty. Musí to ale ještě projít třemi čteními a podepsat prezident," říká Gajdáček.
Onkoložka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Petra Tesařová si myslí, že by bylo v některých případech optimální hned operovat i pomocí plastiky, což ale nejde ze dvou důvodů: "Zaprvé u všech pacientek to není vhodné z hlediska vývoje nemoci a zadruhé to neplatí pojišťovna. Je tam i technický problém v tom, že plastickou operaci musí provádět plastický chirurg a onkologickou operaci onkochirurg. Musely by se sladit dva operační týmy, protože bohužel pojišťovna neplatí plastické operace chirurgům bez specializace na plastiku."
Jedinou výjimkou v tomto smyslu u nás je Centrum komplexní chirurgické péče o ženy s onemocněním prsu na klinice plastické chirurgie na Bulovce, kde členem operačního týmu je i onkochirurg.
Nikdy není jisté, jestli je karcinom prsu úplně vyléčen
Je nutné říci, že rekonstrukce se zpravidla provádí z bezpečnostních důvodů až po jednom až dvou letech po amputaci. V tomto období je největší riziko recidivy karcinomu. Rekonstrukce by totiž mohla zakrýt časnou recidivu nádoru. Na návrat zhoubného nádoru se musí vždy pomýšlet v rámci dalšího sledování nemocných.
"Pacientka, která prodělá léčbu karcinomu prsu, se už nikdy nevrátí do kategorie zdravých žen. Vždycky tam je určité riziko, že se to onemocnění vrátí, ať je to deset nebo třeba dvacet let. V tom je karcinom prsu tak záludný, že recidiva může přijít i po velmi dlouhé době," uzavírá Petra Tesařová.
