Aktuální výsledky agentury Eurobarometr ukázaly, že obyvatele Česka EU vlastně příliš nezajímá. Mezery ve znalostech o jejím fungování jsou velké. Většina Čechů nebere vážně ujišťování Bruselu, že se pro ně evropské brány otevřou s rokem 2004.
Někteří čeští politici, zejména Václav Klaus, členství v EU stále zpochybňují větami typu: "Do unie ano, ale..." Češi rádi věří různým polopravdám, podle nichž unie zakáže tradiční výrobky, třeba slivovici nebo olomoucké tvarůžky. Zaplnit propast ve znalostech o unii má takzvaná komunikační strategie ministerstva zahraničí, na kterou bylo letos vyčleněno 40 milionů korun. Strategie se však zatím míjí účinkem.
Loni se objevily plakáty s tvářemi portugalského zemědělce a švédské hospodyně.
"Když jsem billboard viděl poprvé, myslel jsem, že je na nějaké další životní pojištění," napsal v časopise Marketing a Media reklamní expert. Když loni 9. května zorganizovalo ministerstvo zahraničí Den Evropy, přišlo zhruba dvacet lidí.
Češi nevědí, zda chtějí do Evropské unie
Češi jsou trvale neteční k tomu, co bude už za necelé dva roky, kdy jejich zemi čeká historická událost: vstup do Evropské unie. Přestože vláda opakovaně tvrdí, že EU je jediná možná budoucnost, a ze státních peněz se už přes dva roky organizuje informační kampaň, celá třetina veřejnosti stále neví, zda bude příští rok v referendu o vstupu do EU hlasovat pro či proti.
Při pohledu na březnové výsledky průzkumu agentury Eurobarometr není ani divu. V prvé řadě Čechy unie příliš nezajímá. Mají značné mezery ve znalostech o jejím fungování, například Poláci či Turci jsou na tom v tomto směru lépe. Většina Čechů navíc nebere vážně ujišťování Bruselu, že evropské brány se pro ně otevřou počátkem roku 2004.
Zaplnit propast ve znalostech srozumitelnými a objektivními informacemi má především takzvaná komunikační strategie ministerstva zahraničí, na niž bylo letos vyčleněno čtyřicet milionů korun. Ale i z posledního bilančního průzkumu agentur STEM a Factum vyplynulo, že se uvažování lidí o unii od loňského září do letošního dubna téměř nezměnilo.
Přestože speciální ministerský odbor vznikl už před dvěma lety, do loňského podzimu si většina veřejnosti jeho aktivit nejspíš ani nevšimla. Ředitelka odboru komunikační strategie Marie Chatardová však argumentuje, že v prvé fázi šlo o vybudování informačních středisek o Evropské unii a až v druhé fázi mohla přijít kampaň, která na tyto zdroje upozorní.
A tak vloni na podzim se na nárožích a plakátovací plochách objevily tváře portugalského zemědělce a švédské hospodyně podtržené otázkou, zda lidé vědí, jak se těmto lidem (ne)změnil život díky EU. A pokud se to chtějí dozvědět, pak mají volat na informační linku.
Později se objevily další billboardy, tentokrát s českou rodinou a otázkou: Víte, jak na tom budeme po vstupu do EU? Ale ani tady se kampaň s příliš velkou chválou nesetkala. "Plakátu jsem si všiml, ale rozhodně mě nezaujal natolik, aby mě přesvědčil, že mám někam volat," říká psycholog Allan Gintel, který působí v oblasti public relations.
"Unie je pro mnoho lidí těžko uchopitelná, a pokud jim nenabídnu něco konkrétního, co se jich týká, tak se nerozhoupají k tomu, aby šli a kamsi volali," dodal Gintel.
Jeden z odborných přispěvatelů časopisu Marketing a Media pak billboardy popsal následovně:
"Když jsem billboard viděl poprvé, myslel jsem na nějaké životní pojištění nebo nějaký bankovní produkt, ale pak mě zmátly hvězdičky Evropské unie vpravo dole a česká vlajka. Při bližším zkoumání jsem billboard pochopil, ale na linku nezavolám, byť je zadarmo, prostě mě k tomu tahle komunikace nevyzvala."
Luděk Zahradníček z ministerstva zahraničí však říká, že díky billboardům se počet volajících ve srovnání s prvními dny rozjezdu linky několikanásobně zvýšil a stále stoupá. Za den šest operátorů prý dnes zodpoví až tisíc dotazů.
"Od loňského října jsme takto zodpověděli na osmdesát tisíc otázek," říká Zahradníček. Nejčastěji se lidé podle něho zajímají o to, jaké dopady bude mít vstup na jejich životní úroveň, zjišťují aktuální kurzy eura, informace o členských státech.
"Lidé se už začínají zajímat i o jiné, podrobnější informace souvisící s EU. Například jaké daně platí lidé ve členských státech a jaké daně budeme po vstupu platit my," říká supervizorka zelené linky Jana Tlustá.
Lidé, kteří mají kampaň na starosti, si stěžují na příliš málo peněz, které stát věnuje. "Rozhodně na ni máme méně peněz než například v Polsku nebo Maďarsku. Jde o to se dostat především do televize a tam jsou reklamní časy velice drahé," říká Zahradníček.
"I s osmi miliony korun lze pořídit dobrou kampaň, která má účinek, bez dobrého nápadu a zpracování příliš nezmůžete, ani když máte milionů sto," míní však Allan Gintel.
