Po letech, kdy jste své politické aktivity vedl spíše ze zákulisí, jste tentokrát přispěl spolku Přátelé Miloše Zemana částkou 440 tisíc korun. Proč vlastně?
Nepřispěl jsem spolku Přátelé Miloše Zemana. Šlo o věcný dar – tisk a výlep letáků. Darovací smlouvu mám podepsanou přímo s Milošem Zemanem.
Jak jste se k prezidentovi dostal?
Někdy v říjnu jsme se o tom bavili s přáteli Martinem Nejedlým a Vratislavem Mynářem. Přes ně jsem se dostal k Miloši Zemanovi a podepsali jsme spolu darovací smlouvu. Neskromně řečeno, před pěti lety byla moje angažovanost v Zemanově kampani zásadní. V jeho týmu tehdy nebyl vlastně nikdo s takovou mírou zkušeností s kampaněmi a takovou mírou osobních kontaktů. Snad až na Miroslava Šloufa, s nímž jsme vše připravovali už od roku 2010.
Při druhé volbě byla moje role v zásadě marginální. Miloš Zeman je obklopen profesionály, lidé z jeho okolí nabrali za těch pět let zkušenosti. Šlo tedy spíš o nějaké postřehy a analýzy mezi prvním a druhým kolem. Hlavně jsem však chtěl Miloše Zemana i své přátele lidsky podpořit, aby věděli, že v tom nejsou sami. Že se nechci schovávat a přihlásím se k tomu, i kdyby Miloš Zeman nebyl zvolen.
Co podle vás nakonec rozhodlo v Zemanův prospěch?
Na 99,8 procenta jsem přesvědčen, že to nebyla ani nějaká geniální kampaň Miloše Zemana nebo špatná kampaň profesora Jiřího Drahoše. Myslím, že důvodem byla sprostota a ponižování ze strany médií. Ani ne vůči kandidátům, to by se snad dalo i chápat. Ale především vůči obyvatelům Česka. Třeba pan komentátor Práva Mitrofanov označil voliče pana Drahoše za občany, zatímco voliče pana Zemana za obyvatele. Když jsem to slyšel, vytanula mi na mysli vyjmenovaná slova po b. Příbytek, obyvatel, dobytek. Další lidé označovali voliče Miloše Zemana za lůzu, za méně inteligentní lidi, prezidenta napadali s tím, že je starý a nedožije se konce volebního období. Všechny tyto věci byly důvodem, proč třeba třiaosmdesátiletý děda z Vysočiny, který byl naposledy volit v roce 1990, vzal francouzské hole a řekl ženě: Maruško, jsem starej, celej život jsem pracoval a teď už nemůžu dělat nic jiného, než že půjdu volit.
Nepřekvapuje mě ani tak to, že byla třetí nejvyšší volební účast od roku 1990. Co považuji za výjimečné, je, že třeba právě Kraj Vysočina překonal volební účastí Prahu. To se nestalo nikdy. Nebo že v Moravskoslezském kraji byla volební účast 66 procent. Byla to svým způsobem mobilizace voličů Miloše Zemana, které ze všeho nejvíc mobilizovali fanatičtí podporovatelé profesora Drahoše, čímž mu udělali medvědí službu. Mimochodem, byli to ti samí, kteří dnes vykládají, kterak byl profesor Drahoš slepou cestou. Že vlastně nešlo o Drahoše, ale jen o Antizemana.
Nebylo to tak?
Tak samozřejmě, že do určité míry ano. Ale to ti lidé nevěděli už před volbou? To prozřeli až po ní? A myslíte, že kdyby Jiří Drahoš vyhrál, viděli by to stejně? Odpověď asi známe oba.
Prezidentská volba je minulostí, nyní se opět nejvíce řeší sestavování vládní koalice. Vy býváte často označován za šedou eminenci SPD Tomia Okamury. Přál byste si okamurovce ve vládě, anebo jako součást bloku, který by poskytl důvěru menšinovému kabinetu Andreje Babiše?
To se jen říká. Kdyby byly pravdivé všechny věci, které jsou mi přisuzovány, tak by na mně během posledních deseti let stálo vybudování – nebo výrazná podpora – dvou politických stran, které se z ulice dostaly do Sněmovny. K tomu volba prezidenta. Tak to ale samozřejmě není. Tomia Okamuru neznám, respektive k němu nemám žádný osobní vztah. Mým osobním přítelem je první místopředseda Radim Fiala. A jak už jsem říkal, když mohu, tak přátelům pomáhám.
