Není náhodou, že na konci prezidentského mandátu Václava Klause zavítá na plátna kin sestřih z dob vládního období jeho předchůdce. Tvůrci filmu se zvýšeným zájmem počítali, a proto film nasadí do kin týden před prezidentskou volbou.
Režisér Pavel Koutecký, který projekt na počátku devadesátých let vymyslel, se však jeho uvedení nedožil. Po tragické smrti za něj dílo museli dokončit jeho kolegové.
Přesto se mu podařilo zachytit více než třináct let působení Václava Havla v roli hlavy státu. Koutecký začal točit v roce 1992, poslední záběry pochází z roku 2005.
|
Ukazují prezidenta Havla při nejrůznějších příležitostech - na uzavřených jednáních, poradách, státních návštěvách či v ryze soukromých chvílích. A všechny působí dojmem, jakoby ani kamera nebyla přítomna.
"Celý štáb dokázal svou práci dělat tak přirozeně a ohleduplně, že jsme po chvíli zcela zapomínali na jeho přítomnost. Dnes to vidím jako jeden z klíčů k úspěchu filmu," podotkl Václav Havel.
Sám je přesvědčen, že je dokument výjimečný i ve světovém měřítku. "Nevím, že by něco podobného někde vzniklo. Byly samozřejmě natočeny dokumenty na politickou objednávku předvolebních kampaní, ale takto svobodně dokumentovat politické zákulisí je zcela ojedinělé."
|
Dnes podobně mluví i další lidé z jeho týmu, přestože ve chvílích natáčení byli nervózní a kameru by nejraději vykázali za dveře. Zděšen byl zprvu i Havlův mluvčí Ladislav Špaček. "Byl to naprosto bezprecedentní projekt. Václav Havel tomu byl nakloněn, ale ostatní kolem něj se obávali, že by se materiály mohly dostat ven," vysvětlil i svou počáteční nelibost.
A že to byly vskutku pikantní záběry, o tom není pochyb. Kamera totiž zaznamenala celkem devadesát různých událostí, včetně často velmi diskrétních a citlivých rozhovorů a jednání. Vypínala se jen tehdy, když přišla řeč na bezpečnostní záležitosti státu, které podléhají utajení.
Co divák ve filmu neuvidí
Tvůrci dokumentu natočili více než sedmdesát hodin materiálu. Z nich je ve filmu vidět jen nepatrné množství. Desítky hodin záběrů se tak do výsledného sestřihu k nemalému zoufání autorů nedostaly.
I proto mohou nyní do kina netradičně lákat právě ukázkami toho, co divák na plátně nakonec nespatří.
|
"Cítím, že ta Francie si hraje na větší velmoc, než je, že ano. A chtěli by mít pocty jako Čínská lidová republika a Spojené státy americké dohromady, že ano," sděluje Havel svým spolupracovníkům při plánování přivítacího ceremoniálu francouzského prezidenta Jacquese Chiraca v dubnu 1997.
Hradní tým v tu chvíli musí vyřešit, co dá Chiracovi k jídlu a jak ho přivítá, aby si návštěva připadala dostatečně poctěna. Havel v záběru vzpomíná, jak ho ve Francii vítaly motorky a padesátka vojáků na koních. "Tolik koní asi nemáme," naznačuje prezident, že Chiracovo uvítání bude muset být notně skromnější a méně okázalé.
|
Jak se připravuje návštěva hned několika významných osobností najednou, je patrné z jiných záběrů. Při příležitosti desetiletého výročí sametové revoluce přijíždějí do Prahy americký exprezident George Bush starší, bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová, německý kancléř Helmut Kohl a další. Havel nacvičuje slavnostní udělování šerp na svých spolupracovnících. Později už ale odbíhá, aby celou plejádu slavných politiků, kteří mezitím dorazili, osobně uvítal.
V jiné scéně se prezidentský pár prochází po newyorském Central Parku. "A to znáte, jak mne chtěl Václav zabít?" nadhazuje jeho žena Dagmar historku a vybízí manžela, aby málem tragický rodinný incident z Lán popsal.
A prezident líčí, jak házel klacek svým psům, rozpřáhl se a omylem jím udeřil svou choť do tváře. "Spadla na zem a začala chrčet. Já si myslel, že jsem ji zabil nebo navždy zmrzačil," vysvětloval nyní už s úsměvem. "Prožil jsem temné chvilky, když se pak vzpamatovala a nic jí nebylo," dodal posléze.
|
Do filmu se nevešla ani dojemná scénka s Michailem Gorbačovem, kde Havel lámanou ruštinou bývalému vládci Sovětského svazu ukazuje malého agenta KGB. Exprezidentův smysl pro humor dokresluje i záběr z křtu Havlovy knihy v březnu 1997. Prezident předstírá, že nemůže najít správný projev a postupně přečte tři naprosto rozdílné.
Film kromě Havla zachycuje i další osobnosti české politické scény a odkrývá zákulisní povolební jednání. Miloš Zeman s panákem becherovky v ruce například bývalému prezidentovi udílí rady, jak má postupovat vůči tehdejšímu premiéru Klausovi. - více zde
Klaus se v dokumentu vskutku objeví, a to hned několikrát. Stejně jako jeho současný protikandidát Jan Švejnar. Ten se ale jen dvakrát mihne na záběrech z prezidentských porad, kde ho kamera zachytí při souhlasném přikyvování.
|
