Severovýchod USA je ochromený mrazem, po třiceti letech sněžilo na Floridě. Sníh v těchto dnech zasypal i Saharu, zato Australané se vaří v padesátistupňových vedrech. Co si o tom máme myslet?
Extrémy, ať už spády arktického vzduchu na severoamerický kontinent, horké vlny ve vrcholícím létě v Austrálii, případně absence sněhu ve střední Evropě, přestože v Alpách jsou ho přívaly, se na zeměkouli vyskytují zcela běžně. Co už však běžné není, je intenzita jevů a skutečnost, že se v posledních pěti deseti letech opakují téměř každoročně.
V některých částech Ameriky jsou sice lidé na velké mrazy zvyklí, ale co ta Florida?
Američané ze severu opravdu umí s mrazem pracovat a teploty naměřené v těchto dnech nejsou pro tuto oblast až tak nízké, aby nás to muselo vyloženě překvapovat či znepokojovat. Druhá věc je, že se tentokrát mráz dostal skutečně nezvykle daleko. Z hlediska rozsahu jde podle mého názoru o zcela mimořádný extrém, myslím, že v historii nic podobného zaznamenáno nebylo.
Spousta lidí nechápe, proč by se globální oteplování mělo projevovat velkými mrazy či sněžením. Jak to tedy je?
Pro laika skutečně není moc pochopitelné, když říkáme, že se otepluje, a proto někde více sněží, ale je to logické. V okamžiku, kdy vzduch spadne ze severu a ochladí teplejší vzduch, který tam v té době byl, má v sobě pak více vlhkosti a důsledkem je, že z něj tato vlhkost „vysněží“.
4. ledna 2018 |
Takže nezbývá, než přijmout fakt, že extrémy budeme v důsledku globálního oteplování zažívat častěji?
Vlivem odtávání či zmenšování plochy plovoucího arktického ledu se mění radiační bilance povrchu (rozdíl mezi tím, kolik energie povrch pohltí a kolik ho vyzáří, pozn. red.) a nabourává tryskové proudění. Proudění ve vyšších zeměpisných šířkách jako pás obepíná celou zeměkouli, avšak z důvodů jiné radiační bilance se tento pás zvlní více, než je obvyklé, a pokud je vlna hodně velká a vpadne do ní arktický vzduch, stane se to, co nyní vidíme v Americe.
V roce 2012 zase trápily Rusko velké sucho a požáry. Šlo úplně o totéž, také se tam vytvořila vlna, avšak držela tam teplý vzduch, kdežto teď drží studený.
Na co bychom se tedy s ohledem na dění u nás a ve světě měli do budoucna připravit?
Historie je zrcadlo budoucnosti. To, co jsme viděli v posledních deseti letech, bude v následujících desetiletích minimálně stejné, ne-li intenzivnější a častější. Nemůžeme asi čekat, že by teploty na severoamerickém kontinentu klesly na minus 70, to určitě ne, ale těch minus 40 se bude vyskytovat častěji.
Leden ve střední Evropě je letos zatím poměrně teplý. Mohou podobně kruté mrazy, jako zažívá sever USA, přijít v budoucnu i k nám?
Jistě, podobný vpád arktického vzduchu se může příští rok klidně vyskytnout v Evropě a dva metry sněhu mohou nasněžit i v českých nížinách.
Minus čtyřicet ale asi sotva naměříme?
Zatím nejnižší teplotu u nás naměřili v roce 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic, a sice minus 42,2 stupně Celsia. Takže i minus čtyřicítky se u nás mohou vyskytnout.
Kdyby přišly, připadalo by vám to divné?
Pokud by přišly jednou, tak nikoli. Pokud bychom je zažívali dva měsíce v kuse, nebo by přicházely opakovaně několik let za sebou, už by to divné bylo. Teplota se však přeci jen posunuje nahoru, takže k tomu asi nedojde.
Jak to tedy u nás bude vypadat?
Asi nemůžeme očekávat, že bychom ve střední Evropě byli dvacet let bez sněhu, ale tři roky po sobě už bez něj máme přelom roku, což už o něčem svědčí. Zcela jistě bychom se do budoucna během zimních měsíců měli připravit na více deště než sněhu.
Radim Tolasz
|
Budou lyžaři koncem století ještě vůbec schopní se vyřádit na tuzemských svazích?
To nelze předvídat. Ani počasí, ani technologii, koneckonců ani lenost obyvatelstva (smích).
Je ještě vůbec perspektivní stavět v tuzemsku nové skiareály, rozšiřovat je?
To si netroufnu říct, doufám, že ano. Míst, kde by se daly rozšiřovat skiareály, ale už zase tolik není. Dnes se lyžuje, kam se podíváte, pokud nasněží, nebo pokud jsou schopni zasněžit uměle.
Na druhou stranu málo se hovoří o tom, že zasněžování při kladných teplotách, které jsme letos u nás viděli snad poprvé na Monínci, je sice super technologie, která ale musí mít obrovskou spotřebu energie. To asi není něco, co bychom do budoucna byli schopni v nějakém širším objemu utáhnout.
Dá se tedy jednoznačně říct, že všechny zmíněné extrémy jsou důsledkem změny klimatu?
Ano. Nás klimatology změna nepřekvapuje, už dvacet let říkáme, že se extremita bude zvyšovat. Vždy jsme říkali, že jeden extrém není dokladem měnícího se klimatu, ale v okamžiku, kdy extrémy zažíváme každoročně a jsou zřetelně intenzivnější, už příčinu ve změně klimatu hledat musíme.
Klima se zkrátka mění - atmosféra je teplejší, tím pádem je v ní více energie, která se musí někde „vybít“. Víme z fyziky, že teplejší atmosféra v sobě unese více vodní páry, a v okamžiku, kdy začne sněžit nebo pršet, tak samozřejmě sněží nebo prší o to víc.
Napadají vás ještě jiné současné přírodní extrémy, o kterých se zatím v médiích tolik nemluvilo?
Nic zvláštního. V Austrálii během uplynulých let jistě najdeme období, kdy tam teploty vystupovaly hodně vysoko - čtyřicítky se tam v teplých vlnách vyskytují, ale nyní už to trvá delší dobu, než je obvyklé, a opravdu se to vyskytuje každoročně. Nějakou příčinu to mít musí.
Když se zamyslíme nad sněhem na Sahaře, tak Maroko a Tunis podobnou informaci čas od času dávají. Nevím, z jakých nadmořských výšek jsou obrázky, které nyní kolují po internetu. Neměl jsem čas to studovat.
9. ledna 2018 |
