Přítelkyně pětačtyřicetiletého Romana Zindulky odjela na nákup a on zůstal doma sám. "Stalo se to asi pět minut před devátou večer. Znám to z doslechu, protože chvíle před tím si nepamatuji. Prostě jsem zůstal ležet na zemi," popisuje svůj příběh Zindulka.
Měl veliké štěstí, jeho přítelkyně se vrátila těsně poté, co se Zindulkovi zastavilo srdce. Nejdřív si myslela, že si muž dělá legraci. Zdraví měl pevné a pravidelně jezdil na prohlídky do Ústavu leteckého zdraví v Praze. Když však zjistila, že o sobě neví, okamžitě zavolala záchranáře.
Hlavně masírovat srdceOdborníci na resuscitace vydali nová doporučení, jak poskytnout co nejúčinnější první pomoc v případě infarktu či zástavy srdce. Správný postup laiků při resuscitaci může zachránit ročně až sto tisíc lidí, kteří by jinak nepřežili. Důležitá je především intenzivní nepřerušovaná masáž srdce, dýchat z úst do úst není nutné. Více čtěte zde. |
"Podle lékařů mi podala první pomoc tak pečlivě a okamžitě, že jsem i díky tomuhle přežil. Záchranáři ji instruovali přes telefon, zvládala se o mě starat, než přijela sanitka. Ta tu byla asi za deset minut," popisuje Zindulka.
Záchranářům se jej nedařilo resuscitovat. V bezvědomí a bez známek života zůstal 55 minut. Podle svých slov mu mohli pomalu vypisovat úmrtní list. "Probral jsem se asi za dva dny v nemocnici. Z ničeho nic se mi mizerné hodnoty změnily na ucházející a já o sobě věděl," dodává.
Přestal rozumět ručičkovým hodinám
Musí mít tuhý kořínek, protože jeho tělo i po tak dlouhém srdečním kolapsu bojovalo. Kde by ostatní zůstali s postižením nebo trvale na lůžku, Roman Zindulka se zotavoval. "Nic si nepamatuji, vnímal jsem jen zdi, týden jsem nevěděl o návštěvách, o okolním světě," přiznává. Musel se znovu učit chodit, jíst, mluvit.
"Absolutně jsem nebyl soběstačný, ale bojoval jsem. Po nocích jsem nespal, snažil jsem se všechno dohnat. Postupně se mi také vracela paměť," dodává. Největším problémem byly pro něj ručičkové hodiny. Denně používaný systém, který se školáci učí už v první třídě, najednou nemohl pochopit. "Byla to pro mě španělská vesnice."
Asi tři týdny spolu s lékaři bojoval, aby se alespoň částečně navrátil do normálního života. Psychika jej trápila téměř půl roku. Bál se nocí, zdály se mu strašné sny, každé probuzení byla spása. Nakonec se mu povedlo i toto překonat, pomohli mu psychologové a Zindulka se z toho "vymluvil". Pomalu se vše srovnávalo, vrátila se i paměť.
Pomohly i falešné porady
Na jaře se Zindulka vrátil na letiště, dvakrát týdně chodil do práce, instituci vedl, znovu se vrátil i do představenstva. "Jenže jsem skončil poradu a odešel domů a za mnou se vedla další - opravdová. Tehdy jsem nevěděl o tom, že nejsem schopný ředitelovat, že něco dělám špatně nebo že přemýšlím špatně. Přišel jsem si už naprosto v pořádku, ale nebyl jsem," dodává.
Dnes sedí denně v kanceláři, byl si zalyžovat na ledovci, opět létá v letadle, i když už jen jako cestující. "Navrátili mi řidičák a všechno probíhá jak má, naplno pracuji, nemusím se v ničem omezovat. Jen mám pocit, že to postihlo mou paměť. Používám diktafon i diář, pamětníček, ale není to jako dřív," přiznal pětačtyřicátník.
Lékaři z Fakultní nemocnice v Hradci Králové mluví o jeho případu jako o zázraku. "Můj doktor, který mi zachránil život, tvrdí, že bych měl věřit v Boha, protože tohle ještě nikdy neviděl. Stali jsme se dobrými přáteli," uzavírá Zindulka. Nebýt rychlé první pomoci a správného zásahu přítelkyně i záchranářů, už by svůj příběh nikomu neřekl.
