Loni v půlce září spadlo při povodni na Jesenicku rekordní množství srážek, větší než v roce 1997. Velká voda pak zničila tu pitnou a začal rychlý boj o obnovu vodovodů, byť v provizorní formě.
Povodně 2024: Ničivé, ale nejlépe předpovězené. Začaly dešti horšími než v roce 1997 |
„Když jsem viděl tu spoušť, absolutně jsem nečekal, že už 4. října opět poteče z vodovodu pitná voda. Že se nám to podařilo, byl malý zázrak,“ radoval se ředitel Vodovodů a kanalizací Jesenicka Robert Černý.
Škody byly obrovské, firma je vyčíslila na 262 milionů korun. O jejich rozsahu vypovídá fakt, že opravy mají podle harmonogramu skončit až v září 2027.
 |
Když se Českem valí velká voda, nastává problém s tou pitnou. Cisterny a balená voda nemusí stačit, varuje šéf Státní správy hmotných rezerv Pavel Švagr. Stát by podle něj měl mít pro tyto případy připravené podzemní vrty na pitnou vodu.
Při loňských záplavách byl rozsah znečištění přitom značný. „V ČR bylo v rámci povodní 2024 zasaženo nebo ohroženo celkem 89 vodovodů,“ uvádí zpráva ministerstva zdravotnictví. Náhradní zásobování pitnou vodou se podařilo zvládnout, a to i díky tomu, že se Česko poučilo z povodní z roku 1997. Tehdy lidé zažili takovou nouzi o vodu, kterou si dnes dokážeme jen těžko představit.
Rodina musela chytat dešťovou vodu
Červencové povodně v roce 1997 zastihly Českou republiku nepřipravenou na mnoho situací. Nejen v komunikaci a včasné aktivaci protipovodňových opatření, ale i v pomoci zasaženým. Vázlo hlavně zásobování pitnou vodou.
Tisíciletá povodeň z roku 1997 byla nejhorší, jakou Česko do té doby zažilo |
„Vernířovice strádají i nedostatkem pitné vody. Například rodina Janečkova vařila polívku z vody dešťové, aby mohla nasytit své děti. Vzhledem k tomu, že v některých okolních vsích již byly přistaveny cisterny, situaci s vodou se zřejmě svépomocí podaří částečně vyřešit,“ uvedly Lidové noviny 7. července. Zmíněná šumperská obec patřila mezi nejpostiženější, povodně si zde vyžádaly i jeden lidský život.
Převařovat vodu nestačilo
Bez pitné vody se ocitly také celé Otrokovice a některé čtvrti Zlína. V jejich okolí, ale také v Babicích a Starém Městě, přestala téct lidem i voda užitková. Nebylo možné používat ani vodu z vlastní studny, nestačilo ji ani převařit. Hygienici varovali před nebezpečím úplavice, salmonelózy či žloutenky.
Povodně 1997
|
Kam se nedostaly cisterny, rozváželi balenou vodu lidem v odříznutých domech hasiči, pracovníci charity nebo vojáci na člunech. Stačila sotva na pití, o hygieně si obyvatelé zatopených obcí mohli nechat jen zdát. „Někteří z nich byli i čtyři dny bez vody, nemyli se, a to bylo znát,“ uvedl jeden z pilotů, kteří létali s vrtulníky, zachraňujícími lidi ze zatopených domů v Olomouckém kraji.
Ještě dlouho po povodních zůstala voda z veřejných zdrojů v mnoha oblastech nepoužitelná. „Na základě vydaných opatření bylo více než 105 tisíc obyvatel Hodonínska zásobováno vodou pitnou pouze po převaření a více než 50 tisíc obyvatel zásobováno náhradním způsobem,“ uvedl Státní zdravotní ústav.
Ze znečištěné vody zemřeli čtyři lidé
Naštěstí se po povodních v roce 1997 neobjevila žádná epidemie, která by byla způsobena zkaženou vodou. Přesto se několik případů nákazy s tragickým koncem našlo.
„Weilova žloutenka, což je těžká forma leptospirózy, způsobila během povodní úmrtí čtyř osob, z toho dvou záchranářů pracujících v záplavovém území,“ sdělil Kamil Zitek z Národní referenční laboratoře pro leptospiry, která je součástí Státního zdravotního ústavu. Nemoc přenášejí potkani, hraboši a krysy, jejichž výkaly se při záplavách dostanou do vody.
