Že poletí do Japonska, se v únoru 1998 Jirmus dozvěděl ze dne na den. „Potom, co naše družstvo postoupilo do finále, se nejvyšší ústavní činitelé dohodli, že by bylo vhodné tam poslat speciál.“ Zápas o zlato tak neviděl, protože v době jeho konání se s dalšími piloty nacházel kdesi nad Ruskem v letounu TU-154.
Přestože to byl podle jeho slov dobrý stroj, nebyl schopný doletět do Japonska na jeden zátah. Paradoxně díky tomu se tak posádka dozvěděla o počínání hokejistů. „Po cestě jsme přistáli v Irkutsku kvůli palivu a tam na nějakém místním televizním okruhu se to dalo vidět. Později jsem zápas samozřejmě viděl ze záznamu několikrát,“ svěřil se pilot.
Slavilo se až v závěru, tvrdí pilot
Návrat domů byl pro zmožené hokejisty obzvlášť náročný. Nejprve je čekala šestihodinová jízda z Nagana do Tokia, odkud se letělo. Tamější letiště ale ještě nebylo v době jejich příjezdu otevřené a museli tam čekat. A pak následovalo dvacet hodin v letadle. „Ti hoši byli strašně unavení po finálovém zápase a ten let byl nekonečný,“ uvedl Jirmus. Extrémní délku letu jen dokreslují dvě mezipřistání na ruském území.
Právě z jedné ze zastávek v Jekatěrinburgu pochází historka o problémech se zaplacením paliva. Prý dokonce hrozilo, že je nenechají odletět. Podle pilota ale situace tak dramatická nebyla. „Myslím, že tak daleko by to nedošlo, ale je pravdou, že v té době se létalo s kufrem peněz a za palivo se platilo v hotovosti.“
O návratu hokejistů z Nagana panuje hodně legend, hlavně o údajných divokých oslavách přímo na palubě. Málokomu se však chce svěřit s podrobnostmi. Podle Jirmuse se v tomto ohledu často přehání. „Existují o tom různé dohady a spekulace, ale ti hoši byli tak grogy, že skutečně spali. Jestli si při tom dlouhém letu dali jedno dvě piva, tak to bylo moc.“
„Oni se pak zřejmě trochu rozjeli před přistáním v Praze, když se dozvěděli, co se tady děje,“ narážel na fakt, že lidé hromadně slavili v ulicích a čekali na hokejisty na letišti.
Fenomén Nagano. Hokejová horečka vypukla naplno přesně před 20 lety |
Tvrzení dalších hostů studia hokejistů Dominika Haška s Martinem Ručinským, že piloti museli hráče v oslavách mírnit, Jirmus nepotvrdil. On sám prý strávil většinu letu na sedadlech úplně vzadu. „Letěl jsem jenom jeden úsek, ten prostřední. Jinak jsem seděl asi v pětadvacáté řadě, přes uličku vedle pánů Patery s Procházkou,“ vypověděl.
Slavilo se hlavně v salónku v přední části, hráči se prý rovněž mohli podívat při letu do pilotní kabiny. „Tehdy to ještě bylo obvyklé, okukoval tam pořád někdo,“ řekl Jirmus. Hokejistům navíc v průběhu letu hrály písničky Michala Davida. „To také nebylo nic zvláštního. V takovém případě, když vezete někoho významného, jsme pouštěli, co si kdo přál.“
Havel byl klidný pasažér, jeho psi nikoliv
Kromě památného letu vozil Jirmus i další významnou osobnost, Václava Havla. Na bývalého českého prezidenta vzpomíná rád. „Choval se přátelsky k lidem, kteří se chovali přátelsky k němu, nebyl odtažitý. Byl to příjemný člověk,“ řekl.
Do kabiny Havel samozřejmě několikrát zavítal také, i když spíše na kus řeči. „Technologicky ho to nezajímalo, ale vnímal tu atmosféru, která byla jiná než tam, kde se normálně pohyboval,“ vzpomínal letec.
Jeden let s prezidentem mu v paměti utkvěl více než jiné. To když kdysi vezl Havla na návštěvu Španělska na pozvání krále Juana Carlose. „Jeli s ním další cestující, jeho manželka a taky jejich dva psi, kteří po přistání udělali docela estrádu,“ popsal s úsměvem Jirmus.
