Přesto se na konečné tramvaje číslo tři v Horním Hanychově hodinu po poledni sešla asi dvacítka lidí, aby túrou v prudkém dešti na vrchol uctila památku slavného architekta.
Já ani kolega fotograf jsme nevěřili, že účastníci pietní akce svému závazku dostojí a za dopravní prostředek na Ještěd nakonec nezvolí místo chůze po svých automobil či lanovku. Potupně přiznávám, že jsme na vrchol dojeli naprosto suší v kabině auta. Nahoře nás čekala až trochu děsivá scenerie tvořená téměř neproniknutelnou mlhou a silným větrem.
Kolem půl třetí odpoledne se z husté mlhy na cestě značené modrou turistickou značkou vynořila skupina promočených lidí v pláštěnkách. Při pohledu na ně jsem se za sklem vytopeného auta trochu zastyděl. Příroda jakoby jejich odvahu ocenila, přestalo pršet.
"Jsme na sebe pyšní, že jsme se dali dohromady a nakonec nahoru vyrazili. Varianta, že pojedeme lanovkou, však pod vrcholem také padla," uvedla organizátorka akce Tereza Šímová. Nápad na pietní výstup na Ještěd vznikl minulý týden.
"Šli jsme sem s pár přáteli a najednou si uvědomili, že jdeme na místo, které vytvořil právě nedávno zemřelý Karel Hubáček, a tak nás napadlo, že by bylo hezké si jeho osobnost právě tady připomenout," dodala.
Po neodkladném občerstvení v podobě horkého čaje, ať už v místním bufetu či z termosky, kterou si někteří účastnící akce pro jistotu přibalili s sebou, se celá skupina shlukla na jednom z ještědských ochozů. Zde si z papíru společně přečetli životopis a vzpomínky na zesnulého architekta.
S sebou měli i architektovu fotku s jeho nejslavnější stavbou. Pod ní pak zapalovali svíčky. Svíčky bez krytu však neměly proti burácejícímu větru ani v ochozu stavby šanci. Plápolaly jen ty kryté. Pro jistotu byla jedna ze svíček dokonce na elektřinu.
"Jsem sice rodilá Liberečanda, ale teprve teď si uvědomuji, co pan Hubáček vlastně do Liberce přinesl. Jak svojí architekturou dokázal propojit jak technickou stránku stavby, tak i její účelovost, aby to bylo pro lidi příjemné a užitečné. Příkladem není jenom Ještěd coby vysílač a zároveň hotel, ale i stejnojmenný, dnes již bohužel nestojící obchodní dům v centru města," podotkla Šímová.
Všechny účastníky čekala nakonec odpoledne zajímavá odměna v podobě prohlídky hotelu. Naše auto již však brázdilo cestu do údolí, která se postupně zbavovala mlžného oparu.
