Na nutnost změny upozorňuje i Mario Draghi, bývalý prezident Evropské centrální banky a autor hojně citované zprávy o konkurenceschopnosti. Podle něj už není čas na drobné úpravy. EU se ocitla v bodě, kdy si nemůže dovolit další kosmetické korekce. Je nezbytné dramaticky zvýšit investice do výzkumu, umělé inteligence, zelených či průlomových technologií. Zároveň je třeba výrazně zjednodušit prostředí pro jejich zavádění. Jinak hrozí trvalé zaostávání za Spojenými státy a Čínou, které dokážou mobilizovat kapitál, talent i průmyslové kapacity mnohem rychleji.
Varování potvrzují i diskuse světových lídrů na okraji letošní konference v Davosu. Evropská unie dnes působí ve světě, kde už neexistují žádné samozřejmosti – včetně záruk multilateralismu či předvídatelného globálního prostředí. S novým vedením Spojených států, které stále důrazněji prosazuje národní ekonomické zájmy, a s rychle rostoucí konkurencí v Asii nemá Evropa jinou možnost než posílit svou ekonomickou pozici a znovu najít strategickou sebejistotu.
KOMENTÁŘ: Evropská energetika hledá rovnováhu. Bez plynu to zatím nepůjde |
K zásadní změně však nedojde bez odvahy přiznat, že současný regulační rámec často brzdí přílišná byrokratická zátěž. Ta zpomaluje zavádění nových technologií a vytváří prostředí, kde se investice vyplácejí spíše na papíře než v praxi. Naději v tomto ohledu představuje návrh nového rozpočtu EU na období 2028–2034, který počítá se vznikem takzvaného Fondu konkurenceschopnosti.
Dost možná jde o nejdůležitější prvek návrhu – znamená totiž zásadní obrat směrem k rozsáhlým strategickým investicím v objemu téměř půl bilionu eur. Fond se zaměřuje na podporu technologických inovací, výroby a infrastruktury, tedy oblastí, kde je nejvýraznější investiční deficit ve srovnání se Spojenými státy a Čínou. Zároveň má dostatečnou „palebnou sílu“ k tomu, aby snížil rizikovost projektů a podpořil zapojení soukromého kapitálu.
Soukromý kapitál přitom na svou příležitost pasivně nečeká. Velké společnosti dokazují, že vlastní transformace nemůže stát pouze na dotačních titulech a ekonomických pobídkách. Zásadní změny se musí odehrávat především uvnitř firem, hluboko v jejich DNA. Týká se to i tradičních odvětví, například tabákového průmyslu. Naše společnost se v tomto ohledu snaží už více než deset let udávat směr. Od roku 2008 investovala více než 14 miliard eur do výzkumu a vývoje, mění vlastní výrobní procesy a na trh přináší bezdýmné alternativy, které mají potenciál zásadně snížit zdravotní rizika spojená s kouřením. To ostatně potvrzuje i například americký hlavní zdravotní úřad Food & Drug Administration (FDA).
Dynamika soukromého sektoru je dalším jasným signálem, že Evropská unie musí vytvářet takové podmínky, aby se tyto investice co nejvíce promítly do celkového hospodářského růstu – a aby jejich potenciál nezmizel pod tíhou nadměrné regulace.
Česká republika v tomto ohledu může sehrát aktivní roli. Patříme k zemím, které k otázkám regulace a administrativní zátěže přistupují věcně a konstruktivně. Tuto pozici bychom měli nadále rozvíjet. V prostředí rychle se měnících pravidel je takový přístup jasnou konkurenční výhodou – a pro středně velkou, otevřenou ekonomiku zároveň naprostou nutností.
