Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvHned v úvodu rozhovoru Hůrka potvrdil, že stížnosti na něj od kolegyň přišly. „Jsem stále ve službě. Nechci o tom úplně hovořit. V mé pozici mi to úplně nepřísluší. Ale ano, byla tam nějaká stížnost,“ potvrdil. Dodal také, že stížnost přišla od žen. „My máme na sekci o 55 lidech asi jenom osm pánů a teď čtyři odcházíme, takže to bylo od opačného pohlaví,“ sdělil Hůrka.
Že by došlo k bossingu, neboli šikaně na pracovišti, ze kterého byl Hůrka kolegyněmi obviněný, ale zcela odmítá. „Pokud se tím nemyslí to, že ve finále se realizovala moje odborná představa a že já jsem měl poslední slovo v tom, jak ten materiál bude vypadat,“ dodal končící superúředník. Zcela odmítl také jakékoliv křičení na kolegyně nebo sexuální obtěžování.
Superúředník je podle něj matoucí a nadnesené označení. „Je to takový personální ředitel služebních vztahů státních zaměstnanců. De facto řeším personální a organizační otázky všech 70 tisíců zaměstnanců ve státní službě,“ popsal svoji pozici Hůrka a potvrdil, že je to apolitická a ryze odborná funkce.
Hůrka se ve své pozici věnoval modernizaci státní služby. Na materiálu o modernizaci pracoval poslední dva roky. Protichůdné názory na materiál jsou podle něj jádrem odborného sporu mezi kolegy.
Zlidštit a zjednodušit komunikaci mezi úřadem a státním zaměstnancem
„Přijde mi, že se strašně odlišil vztah komunikace mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem,“ řekl Hůrka. „Chtěl jsem změnit to, aby ve služebních vztazích mezi úřadem a státním zaměstnancem nefungoval jejich pracovněprávní vztah na principu správního řízení a rozhodování,“ sdělil.
Pro představu takového vztahu uvedl příklad žádosti o pracovní povolení, nebo o dávku důchodového pojištění. „Aby to nebylo tak formální a administrativně náročné,“ dodal Hůrka.
Služební vztahy mezi státním zaměstnancem a úřadem chtěl změnit tak, aby fungovaly jako u státních zaměstnanců jako jsou úředníci samosprávných celků, zaměstnanci ve veřejné sféře nebo například učitelé. V klasickém pracovněprávním vztahu lze totiž takový vztah změnit osobní komunikací, při které se podepíše smlouva. To ve státní službě možné není.
Končí Rakušanův superúředník, kolegyně si stěžovaly na nevhodné chování |
„Ve státní službě je to o tom, že jedna strana žádá a čeká, a druhá rozhoduje,“ vysvětlil Hůrka. „Váže se to na to, jestli se bude používat správní řád nebo zákoník práce,“ sdělil. „Chtěl jsem, aby se zaměstnanec státu s úřadem sešel, a ty věci si dohodli smlouvou, jako to mají úředníci samosprávných celku,“ dodal.
Rakušan i Fiala materiál přijali pozitivně
Ministru vnitra Vítu Rakušanovi se podle Hůrky vypracovaný materiál líbí a pozitivně ho přijal i premiér Petr Fiala. Že by jeho konec souvisel s faktem, že ho do funkce jmenovala Babišova vláda, odmítá.
Modernizace státní správy by podle něj měla probíhat zvenku, a ne zevnitř resortu vnitra, jelikož se týká všech ministerstev. Celkově by se podle něj sekce měla přesunout pod úřad vlády. Dokonce se má změnit i jméno superúředníka na nejvyššího státního tajemníka.
„Přijde mi, že by se státní služba dala dělat daleko lépe po tom, co se přijmou tyto změny,“ odpověděl na otázku, jaký důvod stojí za jeho odchodem. Jeho materiál mění povahu pozice superúředníka a v případě přijetí materiálu vyžaduje nové výběrové řízení na funkci.
Zreformovanou funkci by ale vykonávat nechtěl. „Myslím si, že člověk má do jedné řeky vstoupit jenom jednou a udělat tam, co se dá. U mě to byl tento materiál. Někdo posoudí, jestli je dobrý, nebo ne,“ řekl Hůrka.
Ve funkci je Hůrka od roku 2020
Hůrku do funkce takzvaného superúředníka jmenovala předchozí vláda Andreje Babiše, funkce se ujal v červenci 2020. Na ministerstvo vnitra přešel z ministerstva práce a sociálních věcí, kde působil jako náměstek pro řízení sekce legislativy.
Stal se nástupcem Josefa Postráneckého, který z funkce předčasně odešel poté, co nastoupil na vnitru na pozici státního tajemníka. Hůrku jmenoval kabinet na šest let, a to na základě doporučení výběrové komise.
Dvaapadesátiletý Hůrka je expertem na pracovní právo. Od září 1997 působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde je od roku 2010 docentem na katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení.
