Učí a připravuje školství na život, nebo jen děti bifluje, testuje a selektuje?
Mnoho lidí si myslí spíše to druhé, ale nezjednodušujme to. Se školstvím mám samozřejmě řadu zkušeností, a to nejen jako vysokoškolský učitel. Jsem také otcem tří dětí, které chodí na základní a střední školu. Moje rodičovské názory a zkušenosti vysokoškolského pedagoga jsou jen jedním střípkem v mozaice. Podstatné je dívat se, co o našem školství říkají učitelé, studenti, žáci a také jak nás hodnotí v zahraničí. To nám poskytuje ucelený obraz.
Narážím na varovný propad vědomostí a znalostí z mezinárodních srovnání.
Ty studie nám ukazují docela vážné problémy se čtenářskou gramotností. Zahraniční studie také poukazují na některé snižující se znalosti v technických, matematických a přírodovědných předmětech. To jsou samozřejmě věci, kterých jsem si vědom, a s nimiž je potřeba něco dělat.
Jaké máte osobní zkušenosti otce tří školáků?
Osobní zkušenosti nechci říkat, ale vnímám, jak se proměňuje kvalita studentů, to určitě. Prosím o respektování toho, že profesí jsem vědec. Jsem zvyklý říkat své názory, teprve když je mám ověřené. Obecně se ukazuje, že v kvantitativních ukazatelích jsme v průměru nebo nadprůměru mezi zeměmi OECD, a to jak v přístupu lidí k vysokoškolskému vzdělání, tak v počtu absolventů středoškolského vzdělání. Tam všude jsme dosáhli dobrých čísel. Pro mě z toho vyplývá, že nyní se musíme zaměřit na kvalitu, na což ostatně zmiňované studie poukazují.
Jednoduše: co s tím uděláte? Pokud to jde.
Nelze očekávat, že jakýkoliv ministr vytáhne kouzelnou hůlku nebo zázračný recept a všechny problémy napraví. To prostě není možné. Jsme schopni dát do pořádku jenom některé věci a na některých pracovat. V situaci, kdy se ministři školství rychle střídají, je koncepční práce ze strany ministerstva velmi obtížná. Abychom vůbec mohli vzdělávací politiku v České republice řídit a ovlivňovat, je třeba nejprve stabilizovat úřad. Považuji rovněž za důležité změnit přístup k učitelům. Nejde jen o financování, ale jak vyplývá i ze zahraničních studií, nedostatečně pracujeme s dalším profesním růstem učitelů, s jejich kariérou. To jsou věci, jež významně ovlivňují celý vzdělávací systém.
Reformy jen s velkým rozmyslem
Může něco změnit ministr školství? Vysoké školy jsou autonomní, střední pod hejtmany a základní pod starosty.
Ministerstvo školství má jasně vymezené pravomoci. Pokud je bude naplňovat, může řadu věcí zlepšit. Nikoliv však každý detail. Zásahy státu musí být promyšlené, koncepční. Nesmí být řízeny momentálními nápady toho či onoho. Školství je citlivá oblast - jakýmkoliv rozhodnutím zasahujete do života dětí, rodin a do budoucnosti této společnosti. Musíme se chovat zodpovědně a reformy provádět s velkým rozmyslem.
Nepřehnalo se to s kvantitou? Počtem lidí, kteří mají maturitu nebo diplom?
To jsou opakovaně vedené diskuse. Není to jen záležitost České republiky. Obecnou tendencí je, že počet lidí, kteří procházejí různými stupni vzdělávání, se zvyšuje. Tomuto trendu se prostě nemůžeme vyhnout, je celoevropský. Neměli bychom se na to dívat jen negativně. Vzdělávání má spoustu efektů. Mít dobré vzdělání je v dnešní době důležité, abychom se vůbec mohli pohybovat ve složitém světě. Má také důležitý socializační efekt. Navíc, poskytovat kvalitní vzdělávání široké vrstvě obyvatel je i v naší tradici, na kterou bychom měli být hrdí. Není to nic nového.
Měl by stát říct, kolik má být maturantů, vysokoškoláků a v jakých oborech?
Máme mnoho vysokých škol, konkrétně sedmdesát tři. Ovšem ty nemají dostatečně rozlišené cíle. Když už jsme ale otevřeli možnosti masivního vysokoškolského vzdělávání, je o to důležitější dbát na jeho kvalitu. Akreditace udává nepodkročitelnou úroveň vysokých škol. My ale musíme systém obohatit o hodnocení kvality. Bez toho se neobjedeme.
Připraven jsem byl, i tak mě něco udivuje
Takže obavy z budoucích humanitně vzdělaných nezaměstnaných nemáte?
Zatím je nezaměstnanost humanitně vzdělaných absolventů nízká. Zdůrazňuji zatím. Ale zároveň je tu velká poptávka zaměstnavatelů například po absolventech technických oborů. Celkové počty studentů na vysokých školách stát limitoval tím, že větší množství už nyní nezaplatí. Je otázka, zda by měl určovat i strukturu studovaných oborů, protože takové rozhodnutí by zasahovalo do akademické svobody.
Jaké to je, když se politolog stane politikem a vidí to zevnitř?
Nejsem překvapen. Kdybych byl jenom akademický politolog a vstoupil do politiky, zřejmě bych zaskočen byl. Ale moje poslední role - rektor, předseda konference rektorů - jsou už tak blízko světu politiky, že mě to příliš nepřekvapuje. Samozřejmě zevnitř vidíme věci jinak, než jak očekáváme coby vnější pozorovatel. Takže některé věci mě přece jen trochu udivují.
Je to jako v britském sitcomu Jistě, pane ministře?
Ten seriál je v mnoha směrech výstižný, ale to už jsem věděl už předtím, než jsem přišel do tohoto křesla.
Podstrkuje vám nějaký sir Humphrey svou koncepci?
Instituce mají zažitá pravidla hry, podle kterých fungují. Ale pokud máme kvalifikovanou představu o tom, které věci chceme prosazovat, nemůžeme na své cíle rezignovat. To by nemělo smysl.
