Ležel pod ní nejméně dvacet minut. Když ho hasiči vyhrabali, nedýchal. Záchranářům se ho podařilo oživit, ale nedostatek kyslíku mu vážně poškodil mozek. Od té doby je v kómatu. Firma, u které utrpěl strašlivý pracovní úraz, se nemá k zaplacení odškodného.
Manželka Antonína Trboly Hana peníze nutně potřebuje. Nechtěla manžela nechat v nemocnici a stará se o něj sama. Čtyřiadvacet hodin denně. Její muž leží na lůžku vedle manželské postele. Hana Trbolová na ní spává sama, a přestože manželovi je už sedmapadesát, vstává k němu v noci jako k malému dítěti. Přebaluje ho a otírá mu kapesníkem ústa.
Pojišťovna sice doplácí invalidní důchod do mužovy bývalé mzdy a dostává i příspěvek na pleny a další zdravotnické potřeby, ale na péči o takového pacienta to nestačí.
Sociální smrt
"Bývalý manželův zaměstnavatel se k nám nezachoval pěkně a už několik let se s ním soudíme o odškodnění," říká paní Trbolová, kterou zítra čeká u hodonínského soudu další stání.
Stav manžela, ale vlastně i svůj popisuje jako sociální smrt. "Náš život se úplně změnil, co bývalo dříve, je jen pěkná, ale moc smutná vzpomínka. Už léta mám schovanou kazetu s nahrávkou mých a manželových padesátin. Ještě jsem si ji nepustila. Nemám odvahu se podívat, jak jsme bývali veselí a šťastní," říká.
Dovolená, kafe s kamarádkou, vybírat si po obchodech na sebe něco hezkého? "Na to nejsou ani myšlenky, ani čas. I na zahradě se zdržím jen tak dvacet minut a už spěchám za manželem," říká.
Navíc je sama nemocná, půl roku po manželově úrazu dostala infarkt, pak cukrovku a ještě ji zlobí slinivka.
Vyšší odškodnění, o které se soudí, by ji zbavilo alespoň materiálních starostí. Hodonínská firma, u které byl manžel v době úrazu zaměstnaný, ho však nechce uznat. "Nejsou splněna všechna hlediska, aby ho mohla rodina dostat," tvrdí její advokát Jiří Šmrha.
Závaly zeminou sice podle Miloslava Lengála z Oblastního inspektorátu práce v Brně nejsou nejčastějšími úrazy ve stavebnictví, jejich následky však bývají tragické. Často končí smrtí nebo vážným zdravotním postižením. Antonín Trbola nemohl několik měsíců ani sám dýchat.
"Jestli mě muž vnímá, nevím. Každý den mu čtu noviny, pouštím televizi i hudbu, kterou měl rád. Kolikrát ho prosím, ať mi stiskne ruku, ale nic. Přesto věřím, že se jednou probere. Že se ten zázrak stane," říká Hana Trbolová.
