Sotva dvouletého Michala přivedla do Klokánku rodinná známá. Měla chlapce hlídat jen jednu noc, nakonec se ale „přespávačka“ protáhla na týden. Na otce neměla žena kontakt a Michalova máma se jí neozývala. Prostě zmizela.
Protože v zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči, kam Klokánky spadají, mohou být čtyřleté a mladší děti maximálně půl roku, začala hra o čas. Tetám – pečovatelkám z Klokánku – se nakonec povedlo tatínka kamioňáka kontaktovat, policisté pak vypátrali v několik set kilometrů vzdáleném nočním podniku i matku.
Jenže Michal v rodném listu otce uvedeného neměl. „Po dlouhém přemlouvání a vyjednávání nakonec byla matka ochotná podat s otcem souhlasné prohlášení o otcovství,“ říká Hana Kupková, ředitelka Fondu ohrožených dětí, který Klokánky zřizuje. Příběh Michala tak má v rámci možností šťastný konec, žije s otcem a babičkou.
Už od ledna se ale doba pobytu nejmladších dětí do čtyř let v Klokáncích a podobných zařízeních zkrátí. Děti, které přijdou do Klokánků jako Michal, si tak přechodní pěstouni budou brát do péče už za dva měsíce. Výjimku budou mít jen sourozenci.
Hana Kupková poukazuje na to, že na práci s biologickou rodinou bude velmi málo času. A obává se, že ani připravených pěstounů, kteří by mohli dítě přijmout, není v Česku dostatek.
„Vyrůstat v rodině, pokud to situace umožní, je pro dítě to nejlepší. Když to jen trochu jde, je dobré pracovat na tom, aby se dítě mohlo vrátit ke svým biologickým rodičům. Jenže náprava situace v rodině a její stabilizace chce čas. Třeba jen protialkoholní léčba trvá tři měsíce.“ tvrdí Kupková.
„Až pak se se ukáže, jestli rodič zvládne zase fungovat a dítě přijmout. Pokud to nejde, přicházejí na řadu pěstouni na přechodnou dobu. Jenže jejich počty nestačí. Na takovou změnu nejsme jako Česko připraveni, nevím, kde ty děti skončí,“ dodává s obavami Kupková.
Ve dvou krajích nikdo
Jen Fond ohrožených dětí, který zřizuje 14 Klokánků, přijal od ledna do srpna 111 dětí do čtyř let. Jedináčků v této věkové kategorii je tam aktuálně deset. Jejich počty se ale neustále mění, protože k odebrání dětí z biologické rodiny může dojít třeba kvůli násilí, týrání nebo jinému zanedbávání okamžitě a klidně v noci.
Podobných zařízení jako Klokánky je v Česku šest desítek. Pěstounských rodin schopných ihned přijmout dítě je v celé republice podle dat ministerstva práce a sociálních věcí, která v polovině listopadu zveřejnil resortní portál Buď IN pěstoun, 78. V jižních Čechách a Ústeckém kraji nebyla v tu dobu taková rodina ani jedna.
V Plzeňském kraji bylo jen jedno volné místo, v Olomouckém a Karlovarském kraji a v Praze tři. Deset a více míst nabízely jen střední Čechy a Moravskoslezský kraj. Přechodní pěstouni mají dítě v péči maximálně rok, to pak míří buď zpět do své rodiny, nebo do trvalé péče jiných náhradních rodičů.
Kojenecké ústavy končí. Pěstounů stále není dostatek, míní ředitelka centra |
„V Praze je podle našich informací míst opravdu nedostatek. Napříč republikou sice místa jsou, ale abychom dítěti zajistili naději, že se bude moci vrátit do biologické rodiny, je potřeba velká práce s rodinou. A k tomu je potřeba blízkost. Nemá smysl posílat dítě z Prahy do pěstounské péče na přechodnou dobu třeba na Zlínsko,“ míní Jana Grohová ze Střediska náhradní rodinné péče. To už třicet let pomáhá pěstounům a osvojitelským rodinám.
Podle Ivety Dvořákové, ředitelky asociace Dítě a rodina, která se zasazuje o upouštění od ústavní péče, je nicméně lepší vyrůstat u pěstounů ve vzdálenějším kraji než v pobytovém zařízení.
„Věřím, že změnu zvládneme, že to bude fungovat. Důležité je sdílet informace o kapacitách mezi kraji. Pobytová zařízení jsou prozatím v našem systému nezbytná, ale dítě v pobytových zařízeních nemá blízké osoby, k nimž by si utvořilo vazbu,“ soudí Dvořáková.
Strach o to, kam nejmenší ohrožené děti po uplynutí dvou měsíců v zařízení typu Klokánek zamíří, má dlouhodobě řada organizací a sociálních pracovníků v terénu. Mimo záznam to pro MF DNES potvrzují, veřejně své obavy ale uvádět nechtějí.
Vyčerpaní pěstouni
Zdeněk Soudný z organizace Dobrá rodina, který je průkopníkem tuzemské pěstounské péče na přechodnou dobu, říká, že k udržení stávajících pěstounů a přilákání těch nových je potřeba komplexní pomoc a podpora. „Protože podpora chybí, nemáme pěstounských rodin na přechodnou dobu velké množství. Ty dosavadní začínají být vyčerpané a z programů odcházejí,“ podotýká Soudný.
Od ledna se zvýší příspěvek pro organizace, které přechodným pěstounům pomáhají, a zjednoduší se proces posuzování zájemců o pěstounství. I díky tomu podle ministerstva práce a sociálních věcí pěstounů přibývá.
„Počet pěstounských rodin na přechodnou dobu v ČR roste, aktuálně je aktivních 759 rodin poskytujících přechodnou pěstounskou péči. Od července 2024 přibylo 38 pěstounských rodin na přechodnou dobu, volných jich je k dnešnímu datu (pátku 22. listopadu, pozn. red.) 84,“ sdělil MF DNES mluvčí ministerstva Jakub Augusta.
Rodiče především
Sociální pracovníci se podle Augusty nejdříve snaží dítě vrátit zpět k rodičům, pokud to není možné, přichází na řadu širší příbuzenstvo či blízcí, teprve pak pěstouni.
„Přechod dítěte mladšího čtyř let ze zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (tj. zařízení typu Klokánek, pozn. red.) do ústavní výchovy bude od ledna možný pouze v případě, že jde o dítě s těžším zdravotním postižením,“ říká Augusta.
„V případě sourozenců je možné i dítě mladší čtyř let umístit do dětského domova, pokud v dětském domově již jsou sourozenci dítěte a je v zájmu zachování sourozeneckých vazeb umístění dítěte do čtyř let věku do tohoto dětského domova,“ dodal mluvčí.
Na jednoduchou otázku, kam malé děti bez sourozenců zamíří, pokud nebude možné vrátit je k rodině a ani u pěstounů nebude místo, ale ministerstvo odpověď MF DNES nedalo.
Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové bylo nutné se změnou doby pobytu přijít a pevně ji stanovit.
„Že dojde ke změně, bylo jasné dlouho dopředu. Díky tomu se akcelerovaly procesy ohledně pěstounů a náhradní rodinné péče. Dvě třetiny krajů to zvládly, takže nevidím důvod, proč by to postupně nemohly zvládnout i ty zbývající,“ míní zmocněnkyně.
„Nicméně prioritou teď musí být prevence v oblasti bydlení, rodičovských kompetencí nebo čerpání dávek. Jednoduše pomoci rodinám, aby v nich děti mohly zůstávat,“ dodává Šimáčková Laurenčíková.
