Znalosti si tu kluci a holky musí „osahat“ sami, a hlavně si k nim i sami cestu najít. Dnes probírají ptačí řády – hrabaví, dravci, brodiví nebo třeba šplhavci, kam patří i strakapoud a žluna.
Učitelka Martina Pechová do skupinek rozdává obrázky opeřenců i krátké texty, které ptáky charakterizují. „Zaměřte se na to, jestli se liší v končetinách, zobáku, potravě nebo třeba ve způsobu života. Zjistíte to z lístečků. Sami si taky zkuste navrhnout, jak by se skupině ptáků mohlo říkat,“ instruuje žáky.
Základní vzdělání se má zkrátit na osm let. Odborníci navrhují více hodnocení |
Právě na čtení a čtenářské gramotnosti, tedy získávání znalostí z textu, je přístup pelhřimovské základky založený. Děti tu vedou tak, aby se naučily kriticky myslet a lépe se v množství informací orientovaly.
„Tuto třídu mám na přírodopis už druhým rokem. Ke čtení a práci s textem si hledají cestu, vidím, že je to baví čím dál víc. Protože už pochopili, jak to mají dělat, na co se soustředit. Loni to byl problém. Úkoly jsou pro ně takové hypotézy a ty pak společně ověřujeme,“ vysvětluje reportérce MF DNES po hodině Pechová.
Úkolu v přírodopise předcházel celotřídní brainstorming. Opakování, při kterém sedmáci vzpomínali, co už o ptácích všechno vědí. „Mají křídla a zobáky, staví hnízda, kladou vajíčka a mají duté kosti kvůli létání,“ sypaly ze sebe děti.
Pokud potřebovaly nápovědu, nikdy od učitelky nepřišla přímo, ale ve formě otázek. Ve školním systému se tomu říká evokace a je jedním ze základních stavebních prvků vyučovací hodiny.
Dalšími dvěma jsou uvědomění, tedy nabývání nových znalostí, a závěr hodin patří reflexi, tedy shrnutí základních bodů a opakování. V přírodopise tato část znamenala zápis do sešitu, u různých ptačích řádů si žáci napsali základní znaky a příklady zástupců. Tedy to, co ve skupinkách už sami odhalili.
Gladiátoři a MMA
U šesťáků v dějepise, který učí Václav Lašťovička, se zrovna probírá starověký Řím. I tam dostanou děti za úkol vyzvědět co nejvíce z úryvků článků. Ty ale nedostanou do lavice, běhají za nimi na chodbu. Další zpestření, které jindy „vykládací“ dějepis oživí.
„Každý ve skupince má svou vlastní oblast, o které se něco dozví. Pak se vrátíte a heslovitě to zanesete do myšlenkové mapy,“ zadává učitel a zdůrazňuje, že nechce vidět přepsané celé věty. Jenže to se dětem nedaří. Některé na chodbu vybíhají s mazacími tabulkami a fixem a přepisují celé pasáže.
Povinná výuka angličtiny pro prvňáčky přidělává starosti ředitelům škol |
„Mám pocit, že porozumění je velkou slabinou dětí. Několikrát jsem zkoušel, jestli vědí, o čem před tabulí mluvím. Nebo o čem si čtou. A jestli to dokážou jednoduše shrnout. Mají tendenci zabíhat k detailům nebo si všechno memorovat nazpaměť. A tak to trénujeme. A to nejen u šesťáků,“ vysvětluje reportérce dějepisář.
Ve všech předmětech žáci přesně vědí, co je v hodině jejich cílem, jakousi metou, které mají dosáhnout. Učitelé jim to sdělí v první části hodiny a někdy svítí cíl po celou dobu výuky napsaný na tabuli. V dějepise se mají dozvědět něco o starověké stravě, nakládání s vodou, o dopravě a zábavě a srovnat zvyky Římanů s dneškem.
„Zábava, to byli gladiátoři a jejich zápasy. Měli tvrdý výcvik. A zápasy končily často smrtí,“ prezentuje dívčí skupinka jednu z oblastí. „To byla teda dost krutá zábava,“ prohodí spolužák. „A ty jako nekoukáš na zápasy MMA? Tam je taky furt krev,“ oponuje další. Zvoní, v diskuzi se bude pokračovat zase příště.
„Musíme vědět, na čem stavět“
Hodiny na škole se 480 žáky se ale nenesou vždy v duchu práce ve skupinkách. Učitelka Pechová bere děti často ven, především žáky šestého ročníku, s nimiž hledá probírané rostliny.
Ve vybraných dnech tu dokonce žáci z druhého stupně učí ty nejmladší. Prvňáky taková hodina dokáže zaujmout, pomůže jim najít si vzory a třeba se i osmělit a nebát se vystupovat vůči starším. Puberťáky zase společné hodiny vedou k zodpovědnosti a vyzkoušejí si, jak mohou znalosti předávat.
Nedostatek středních škol i kvalitních pedagogů vyřeší Klinická škola, slibuje Bek |
Ředitelka Šárka Třísková podotýká, že se ve škole nebrání ani frontální výuce, tedy výkladu před tabulí.
„Sama učím fyziku, je to těžký předmět a je potřeba hodně vysvětlování. Ale také pochopení, k čemu znalosti budou děti potřebovat v praxi. A samozřejmě, příklady si musí propočítat. Jde o to vždycky pracovat v přiměřeném tempu. Takže já si od žáků sbírám dotazníky se zpětnou vazbou, jestli jsem se trefila a co mám příště změnit. Na oplátku jim ukazuji, jak si vedou, co umí a co by ještě měli zlepšit,“ přibližuje partnerské vazby mezi učiteli a žáky.
Všech 35 pedagogů a 15 asistentů je už druhým rokem zapojeno do projektu Pomáháme školám k úspěchu, za nímž stojí Nadace rodiny Kellnerových.
Osnovy podle dětských přání. Škola svobody jde na vzdělávání po svém |
„Osm z nás v projektu funguje ale už pět let. Teď to předáváme dál celému sboru. Za šest let, co jsem ředitelkou, si budujeme ohlas, přibyla nám zhruba stovka žáků. Děti k nám jejich rodiče hlásí kvůli tomu, jak učíme,“ pochvaluje si Třísková.
Dodává, že na škole není problém děti připravit na přijímací zkoušky. Speciální tréninkové hodiny na testy jim škola nabízí ráno před vyučováním zadarmo.
O školu je mezi rodiči zájem a dobré jméno si vybudovala i podle vedoucího městského odboru školství Zbyňka Rycheckého. „V minulosti tak dobrou pověst jako dnes neměla,“ potvrdil.
Soumrak memorování látky. Umělá inteligence má zásadně změnit školství |
Podobně jako Základní škola Osvobození je po 15 letech fungování do projektu Pomáháme školám k úspěchu zapojeno už 156 škol z celého Česka, kde učí na 4,5 tisíce pedagogů.
Ti si vzájemně předávají nejen materiály, ale především společně sdílejí zkušenosti. Na školách také fungují pedagogičtí konzultanti, kteří učitelům pomáhají s plánováním a vyhodnocováním výuky.
 |
