Bredovská, jak se dnešní pražská ulice Politických vězňů až do roku 1946 jmenovala, byla prestižní adresou. Palác tu měl baron Ringhoffer, železniční magnát Schebek, bylo tu ředitelství Buštěhradské dráhy, banky, hlavní pošta. Pár kroků odtud je nádraží a opera.
Proto si nárožní parcelu pro sídlo své banky vybral Julius Petschek, představitel nejbohatší rodiny první republiky. V roce 1920 založil rodinnou banku Petschek a spol., odtud kontrolovala obchod a těžbu uhlí, papírny nebo sklárny u nás i v Evropě. Mohutnou nárožní budovu postavili na konci 30. let podle projektu architekta Maxe Spielmanna.
Zlom přichází s nástupem nacismu. Petschkovi prchají, palác prodávají státu a do luxusního paláce se derou noví nájemníci.
Dorazili do Prahy s německou armádou. Nejdříve se říšské bezpečnostní složky usadily v luxusním hotelu Palace v Panské ulici a úřadovaly na pražském policejním ředitelství. V květnu 1939 padla volba na palác.
„Petschkův palác je jednou z mála budov používaných gestapem, která se dodneška dochovala,“ připomíná historik Jan Vajskebr, spoluautor knihy Gestapo. Většina úřadoven byla zničena na konci války.
V moderně vybavené budově byla telefonní ústředna, tiskárna, garáže, místnosti měly vytápění i klimatizaci. Budova byla vybavena výtahy a připojena k potrubní poště. Chybělo jen jediné, a to vyřešila rychlá přestavba. Po rekonstrukci vzniklo jedenáct cel. Každá pro jednoho vězně.
Řada vůdců protektorátního gestapa zemřela bez trestu, i v blahobytu, zjistili historici |
Pečkárna ale nebyla stálé vězení, vyslýchaní sem byli dopravováni z věznice na Pankráci. V místnosti zvané „biograf“ seděli na dřevěných lavicích, čekali, až na ně přijde řada, a hleděli na prázdnou bílou zeď. Výslechy probíhaly v kancelářích v patře, v budově byla i mučírna.
V Praze byla největší služebna gestapa v Říši s více než osmi stovkami zaměstnanců. Až za Prahou byla Vídeň, následoval Berlín a čtvrté bylo s bezmála sedmi sty gestapáky Brno.
Od června 1939 řídil pražskou úřadovnu Hans Ulrich Geschke, který mimo jiné zatýkal premiéra Aloise Eliáše a vypracoval na něj žalobu. Osobně se účastnil vypálení Lidic a velel gestapu 18. června 1942 při zásahu v kryptě kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. V září 1942 Geschkeho vystřídal Ernst Gerke, strůjce popravy tří set pomocníků a příbuzných českých parašutistů v lágru Mauthausen. Ani jeden z nich nebyl za zločiny v protektorátu potrestán.
Slavné vily a paláce nejbohatší rodiny první republiky. Zabavili jim je nacisté |
V Pečkárně se kromě Eliáše octli písničkář Karel Hašler, spisovatel Vladislav Vančura, novinář Julius Fučík a další. Ale chodili sem i jiní, třeba Karel Čurda, konfident gestapa. Parašutista, který zradil. V Pečkárně se vyslýchalo, soudilo a odsuzovalo, často k smrti.
„Gestapo zatklo na území Protektorátu Čechy a Morava za více než šest let okupace 120 tisíc lidí,“ vypočítává historik Jan Zumr. Poslední členové gestapa opustili Petschkův palác ráno 9. května 1945. Většina z nich zůstala nepotrestána.
Dnes v paláci úřaduje ministerstvo průmyslu a obchodu. Pouze v suterénu je expozice připomínající, co se tu v době okupace dělo.
