Nevadí, že se dnes moc nebudeme bavit o operacích plic?
Vůbec ne. Kvalita interview ani tolik nespočívá v odpovědích jako v otázkách. Protože když se lidé ptají stále na tytéž věci, nemohou od seriózního člověka dostat nic jiného než stále stejnou odpověď. Proto mě nebaví mluvit o tom, kolik operací jsem udělal a koho slavného jsem měl na sále. Starý člověk hůř vidí, hůř slyší a méně si pamatuje. A když se navíc snaží být neustále středem pozornosti, pak podle mě patří na psychiatrii.
Vidíte, a já se s vámi chci bavit zrovna o lidské duši. Je to pro vás jako pro chirurga vzdálené téma?
Vůbec ne. Hlavu nemáme na krku jenom proto, aby nám nepršelo do těla. Řada onemocnění začíná v hlavě a člověk se uzdravuje lépe, když je na tom psychicky dobře. To vám řekne i každý chirurg.
Když to udělá dospělý člověk jako poslanec Turek, je zřejmé, že naprosto neovládá své emoce. A tím pádem neovládá svůj život, natož aby mohl ovládat život skupiny lidí, či dokonce národa.




















