Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPo letech se znovu objevujete ve vyšších patrech politiky, tentokrát v nastupující éře Andreje Babiše. Hovoří se o vás jako o možném protidrogovém koordinátorovi. Je to už fakt, domluvili jste se?
Domluvili jsme se předběžně. Samozřejmě krok číslo jedna je, že Andrej Babiš musí být jmenován premiérem a musí sestavit vládu. Vláda musí dostat podporu v Poslanecké sněmovně ČR a pak je možné dělat i další technické kroky. Ale předběžná domluva existuje.
Kdo koho oslovil?
S Andrejem Babišem a vlastně se všemi poslaneckými kluby za minulého volebního období jsem poměrně úzce spolupracoval jednak při přípravě návrhu novely trestního zákona, samozřejmě s akcentem na protidrogové nebo drogové paragrafy, a potom při přípravě a projednávání jednoho z pozměňovacích návrhů. Ten se týkal dostupnosti inovativních způsobů a forem léčení u těžkých rezistentních emočních depresivních a úzkostných poruch, poruch příjmu potravy a pestré plejády psychiatrických diagnóz, které dnes trápí především mladou nastupující generaci, děti a dospívající.
Život na sociálních sítích ubližuje dětem stále víc, tvrdí experti. Města zvažují omezení |
V čem jsou tito mladí lidé problémoví?
Když se na tuto generaci podíváme, tak kromě těch emočních, depresivních a úzkostných poruch vidíme také poměrně velký počet těch, kteří nějakým způsobem používají psychoaktivní látky. Často i za cenu, že se rozvine závislostní porucha.
Čili máme tady dva problémy – psychiatrický problém, problém v oblasti duševního zdraví a zároveň drogy a závislostní poruchu. A to všechno je třeba řešit v nějaké koordinaci a komplexnosti, což my v této zemi zatím neumíme. S poslanci i s Andrejem Babišem jsme tato témata probírali. Jsou významná, protože dekonstruují pocit bezpečí a stability nastupující generace.
A slyšel na to Andrej Babiš?
Andrej Babiš byl velmi vnímavý. Zhruba půl roku před volbami jsem ho oslovil s návrhem, že se pokusím připravit s kolegy a s kolegyněmi nějaký návrh programového prohlášení tak, aby se mohl stát jednou z možných vládních priorit.
Takže vy jste se podílel na programu hnutí v této oblasti?
V této oblasti ano. A skutečně Andrej Babiš splnil slib. Je zjevné, že kromě toho, že je to potřebné, existuje i politická vůle s tím problémem něco dělat a že se to skutečně stává jednou z priorit programového prohlášení a budoucí práce vlády. Já jsem za to velmi vděčný, protože si myslím, že nejenom já, ale vlastně my všichni psychiatři, kliničtí psychologové a adiktologové jsme den co den ve svých praxích konfrontováni s touto smutnou realitou. A to nejhorší je, že nám chybí systémové řešení problému. To si žádá úsilí, práci, peníze, odborné vhledy a hlavně spolupráci jak odborníků, tak politiků.
Takže vnímáte Andreje Babiše jako partnera, se kterým je dlouhodobě možné spolupracovat? Nevytýkají vám to kolegové z ODS?
Vytýkají a já říkám: „Nezlobte se, ale toto je výsostně odborné téma.“
A odcházející premiér Fiala nebo ministr zdravotnictví Válek to nereflektovali? Čtyři roky tady byla vláda, která vám byla jistě názorově bližší, se kterou jste to mohl konzultovat. To vás neposlouchali, nebo vám nenaslouchali?
Já musím říct, že Petr Fiala naslouchal v kapacitě, kterou jako mimořádně inteligentní člověk má. Ale je pravda, že se nám nepodařilo učinit zásadní strukturální kroky tak, abychom zajistili, že když tady máme čtrnácti nebo patnáctileté dítě, pubescenta, adolescenta, který má problémy, o kterých jsem mluvil – tedy na jedné straně duševní onemocnění, na druhé straně závislostní porucha – tak aby byla dostupná krizová služba, aby bylo dost dětských psychiatrů a dost vzdělaných klinických psychologů, kteří s tímto tématem mohou pracovat.
Takže žabáky na prameni byli odcházející ministři zdravotnictví nebo školství? Čekáte od pana Vojtěcha nebo Plagy, že budou komunikativnější?
Já nechci hovořit o žabácích na prameni. Ale pan Plaga s panem Vojtěchem jsou mimořádně komunikativní. S budoucím ministrem Robertem Plagou už jsme o té věci poměrně intenzivně jednali a pro mě je to velmi optimistická realita, protože vidím otevřenost a povědomí o tom, že to je problém, a vidím zjevnou ochotu ke spolupráci a k řešení. Takže já jsem optimista.
A jste ještě vůbec v ODS?
Ano, stále platím příspěvky.
A za tyto názory vás ODS neřeší?
Ne, já myslím, že ne.
A z ODS nechcete odejít?
Neodcházím, já nerad převlékám kabáty. Vlastně jsem to nikdy v životě neudělal, ale je pravda, že jsem velmi zvědav, co se stane na nadcházejícím kongresu.
A sledujete, co chystá jihočeský hejtman Kuba?
Není možné to nesledovat, ale mým primárním cílem a vnitřním nastavením není návrat do politiky. Já si myslím, že jsem si v politice užil dost a samozřejmě to sleduju. Není možné nesledovat odchod Martina Kuby, jednoho z nejvýraznějších politiků ODS, nejenom regionálních, ale i celostátních. To je nesmírně závažné i proto, že Martin Kuba, kromě toho, že poslední krajské volby vyhrál s ODS fenomenálním výsledkem 47 %, má v jihočeském regionu zjevnou podporu.
Takže je třeba vzít vážně v potaz, že s Martinem Kubou odchází z ODS významná část jihočeského regionu a že není vyloučené, že obdobné, byť asi ne tak dramatické pohyby, mohou nastat i v jiných regionálních sdruženích. Myslím si, že je to velká výzva pro kongres a že ODS, chce-li fakt přežít v politické realitě dnešních dnů, musí nalézt odvahu pustit do svého vedení mladou krev.
Uspět hned v komunálu, pak do Sněmovny. Kuba pomalu odkrývá plány nového hnutí |
Koho byste si představoval v čele ODS? Budete delegátem?
Nebudu delegátem, ale budu sledovat kongres zpovzdálí a s velkou zvědavostí.
Kandidát na předsedu Martin Kupka byl svého času na pražském magistrátu vaším mluvčím, ne?
Ano. A na rozdíl od mnoha jiných, kteří jeho práci kritizují, já jsem ho vnímal jako dobrého ministra a vnímám ho jako velmi zkušeného a úspěšného politika. Ale samozřejmě reprezentuje mainstream v ODS. A to dnes nestačí. Čili pokud zvítězí – jakože nejspíš ano – myslím si, že aby ODS měla šanci, musí být otevřená tomu, že do vedení ODS vstoupí mladí. Záleží, kým se Kupka případně obklopí. A to není odpovědnost jenom jeho, ale celé ODS.
A měla by se ODS podle vás posunout na politickém spektru víc doprava? Ke konzervativnějšímu, nebo liberálnějšímu směřování?
Já vlastně nevím, jestli ta dichotomizace politiky liberální–konzervativní, vpravo–vlevo ještě platí, protože žijeme v trochu jiné realitě. Ale myslím si, že ODS by měla být konzistentní v nějakých svých programových prioritách. A já si jako jeden ze starých členů ODS nedovedu představit, že bychom mohli opustit historické pilíře naší politiky.
A to nejsou žádné resentimenty. Prostě péče o nezadlužený stát, o vyrovnaný, dlouhodobě udržitelný rozpočet, péče o ochranu osobních svobod občanů České republiky, apel na to, že stát za nás mnoho neudělá. Protože jinak se dostáváme do socialisticko-komunistické reality, ve které jsme žili, kdy nám stát říkal, co je správné a co není, co máme a co nemáme dělat.
Chci přebrat voliče ANO, Česko objedu křížem krážem. Kupka odhaluje plány |
A v poslední době jste viděl ústupky ODS? Že se něčemu takovému blížila?
Mám pocit, že ODS dlouhodobě na ochranu občanských práv a svobod nemyslí – anebo možná myslí, ale v reálném politickém životě to prostě není vidět. Principy, které byly definovány v devadesátých letech, podle mě stále platí. A já bych si přál, aby je ODS akcentovala, aby je prostě brala vážně. Protože moc politických subjektů, které by se těmito – alespoň pro mě jako pro občana – klíčovými politickými úkoly zabývaly a nějakým způsobem je ctily, nevidím. A kladu si otázku: když tady ty subjekty nejsou, je to proto, že o ně není zájem? A tomu nevěřím. Já jako otec a mnohonásobný dědeček – jak nemám myslet na nastupující generaci, své děti nebo vnoučata? Čili myslím si, že ta témata jsou stále na stole a že je potřeba je brát vážně a včas se k nim vrátit.
Průvan v ODS. Na posty místopředsedů míří i kritici koalice SPOLU |
Když se řekne Pavel Bém a politika, většina lidí si vybaví primátorování, možná Blanku, ale i odposlechy s Romanem Janouškem. Nebojíte se, že se tato minulost zase vrátí?
To se určitě stane. Ale když si uvědomím, čím vším jsem si prošel – nejdřív v bezbřehém obdivu a následně v bezbřehé kritice, v těch dvou extrémech, které vždycky reprezentují jen kousek skutečnosti nebo reality. Samozřejmě každý politik, který něco dělá, čas od času udělá chybu nebo něčemu naivně věří. Jinými slovy, myslím si, že není v této zemi mnoho bývalých politiků, kteří by byli tolikrát recyklováni – ať už v obdivných realitách nebo v kritikách – jako já. Takže ano, jsem na to připraven, ale myslím si, že se už všechno tisíckrát přemlelo tam a zpátky a já vždycky říkám to samé.
Odposlechy – to byla smutná realita vykonstruovaných příběhů na základě poslepovaných dílčích kousků toho, co navíc vzniklo na základě nezákonných odposlechů. Ale už je to součást veřejné reality. Ale chci říci, že nikdy v žádném dokumentu nebo materiálu, ať už byl jakkoliv vykonstruovaný a zfixlovaný, není nic, co by ze mě mohlo udělat někoho podezřelého ze spáchání trestného činu. Nikdy jsem nebyl nikým vyšetřován ani sankcionován. Na rozdíl od mnoha jiných, třeba i mých nástupců.
Ale přece to všechno musíte hodnotit kriticky…
Ano, spoustu věcí jsem udělal dobře, spoustu špatně, ale tak to v životě chodí. Nemám problém se s pokorou podívat na to, co se nepodařilo. Když jsem kdysi dostával otázky: „Co byste, pane primátore nebo exprimátore, udělal jinak?“ Odpovídal jsem: „Strašně moc věcí bych udělal jinak, ale ty podstatné bych udělal stejně.“
Krnáčová v objetí s Bémem. Primátoři a hejtmani si na Hradě připomněli vznik krajů |
Jako možný národní protidrogový koordinátor – odpovězte prosím napřímo. Už jste si dělal představu o tom, kdo ve vysoké politice „šňupe“, kdo drogy fakticky aktivně bere? Narážím na to, že ve Sněmovně před časem našli drogy.
Za prvé nevím. V Poslanecké sněmovně jsem strávil jedno volební období a nebyl jsem tam konfrontován s tím, že by se tam užívaly zakázané drogy – to jsem neviděl a nezažil, takže to nemohu potvrdit. Ale jestli se v Poslanecké sněmovně kouří nebo se tam užívá alkohol? Na to vám odpovím: „Ano, samozřejmě. Čili když se bavíme o psychoaktivních látkách, ty tam v podobě alkoholu a cigaret přítomné jsou.
Jinak je realitou, že v poměrně dobře fungující, etablované a kompenzované části české veřejnosti – myslím tím i úspěšnou podnikatelskou veřejnost, manažery i politiky – se s psychoaktivními látkami pracuje v nějakém rekreačním režimu. Často si myslíme, že tvrdá droga typu heroin, pervitin, kokain v okamžiku, kdy si ji někdo jednou vezme v dospělém věku, tak si okamžitě vytváří závislost. To je samozřejmě nesmysl. Na světě bere zakázané drogy obrovské množství lidí, ale jen malá část z nich spadne do problémů. Tato malá část často reprezentuje ty nejzranitelnější – často traumatizované děti a dospívající – a to je segment populace, na který je třeba se zaměřit.
Takže v oblasti drog černobílé vidění nefunguje?
Drakonické rozdělení na zlo a dobro v drogové realitě – tady skupina zakázaných „špatných“ drog a tam legální „dobré“ psychoaktivní látky – je falešné. Alkohol, tabák, dnes také kratom a celá řada nových syntetických psychoaktivních látek, které se objevují na trhu, jsou prostě v rukou tržní ekonomiky. Musíme si být vědomi, že tyto látky je potřeba regulovat, neříkat, že jedny jsou špatné a druhé dobré. Všechny mají nějaká pozitiva, ale mají také rizika. A to je důvod, aby je stát rozumně reguloval a nesl za tuto regulaci odpovědnost.
Jak si představuje konkrétně protidrogovou politiku? Jak by se mělo zacházet s tvrdými drogami? A bude mu Andrej Babiš naslouchat? I na to odpovídal Pavel Bém v Rozstřelu.
