Neboj se. Nevystupuj. To zvládneme, říká mladík své přítelkyni v kabině páternosteru. „Projedeme to horem a tam se otočíme hlavou dolů i s kabinkou, ale spolu to zvládneme,“ dodává. Dívka pevně svírá madlo a čeká, co se bude dít. Oba míjejí cedulku vyzývající k okamžitému vystoupení a mizí ve tmě. Za chvíli znovu přijíždějí do posledního patra, tentokrát shora. A nohama jsou stále pevně na podlaze kabinky výtahu. Klesají dolů.
Chvíli napětí má s první cestou páternosterem spojenou řada lidí. Zejména pokud neodolají a projedou „zakázaným prostorem“ nahoře či dole. Právě mechanismus oběžného výtahu – kabiny propojené jedna za druhou jako kuličky růžence na provázku, spojeného pro křesťany s modlitbou otčenáš neboli latinsky Pater noster – dal unikátnímu zařízení jméno.
Česko teď zažívá obrodu tohoto na první pohled archaického stroje. Není proto divu, že atmosféra v aule pražské právnické fakulty jednoho březnového večera připomínala slavný Elektrický valčík ze hry Divadla Járy Cimrmana Lijavec.
Hit Svěráka a Uhlíře opěvuje den, kdy byla do obce poprvé zavedena elektřina. Na právech ve středu 14. března všichni čekali, až budou moct oslavit, že po letech čekání se rozjede školní páternoster. Byla tam kapela, důstojní pánové v oblecích i soudeček s pivem byl na svém místě. Děkan otočil spínačem a páternoster se za potlesku a radostných výkřiků studentů rozjel. Studenti se jím svezli poprvé, učitelé zavzpomínali na dobu studií. Jeden z nich i na dávný školní žert, kdy student projel horem a vrátil se stojící na hlavě. Úspěch měl tenhle vtip prý vždy zaručen.
Opravu zaplatili i fanoušci
Budova Právnické fakulty Univerzity Karlovy se může pyšnit jedním ze zhruba tří desítek funkčních páternosterů v hlavním městě. Donedávna však tohle „oběžné zařízení“ sloužící přesunu studentů i profesorů fakulty stálo. Jeho rekonstrukce přišla bezmála na deset milionů korun, zaplatila ji škola, radnice, sponzoři i příspěvky nadšenců. „Oběžný výtah umožní lepší obslužnost budovy nejstarší a největší právnické fakulty u nás. Fakultní budovu navštěvuje čtyři tisíce studentů a dosud byla obsluhována jen dvěma osobními výtahy a jedním nákladním výtahem s omezenou kapacitou,“ popsal situaci děkan Jan Kuklík.
Podobně to vypadá na pražském magistrátu, kde je svezení nyní velkou atrakcí. Výtah se třinácti kabinami, který obsluhuje všechna čtyři patra sto let staré budovy, prošel loni velkou opravou. Právě tady začal v roce 1911 český příběh páternosterů.
„Součástí opravy je i nový vzhled kabin páternosteru projednaný s památkáři, který jim vrátil původní historickou podobu,“ popisuje mluvčí magistrátu Vít Hofman. Původně byly na magistrátu výtahy dva, ale zůstal jen jeden u zadního vchodu.
V posledních letech podobná zařízení z veřejných budov mizela. Podle Davida Kabeleho, který se dlouhodobě tomuto tématu věnuje a provozuje webové stránky paternoster.archii.cz, se situace zlepšuje.
Na počátku 21. století procházely páternostery velkou krizí. „Byla tady bublina euromýtu, že se budou rušit, provozovatelé dostali strach a začali je opravdu rušit,“ vysvětluje Kabele. Mýtus podle něj vznikl na základě toho, že Unie požaduje, aby výtahy měly dvojité dveře nebo oddělenou šachtu. „Z pohledu legislativy je páternoster výtah asi stejně jako eskalátor. To taky není výtah. Myslím že v Bruselu o páternosterech ani nevědí,“ uzavírá v nadsázce Kabele.
Jezdí bez liftboye
Dnes je situace úplně jiná. „Kdo ho chtěl zrušit, tak ho zrušil, dnes je často chápou jako atrakci nebo je to památka, a tak si jich váží,“ vysvětluje. Stále častěji se dostávají na stránky průvodců a turisté, kteří v hlavním městě chtějí vidět i něco jiného než Hrad, Karlův most nebo orloj, míří za nimi.
„Japonci už je mají v průvodcích,“ upozorňuje Kabele. Zejména pro mimoevropské turisty je to velká atrakce, kromě několika evropských zemí totiž páternostery nikde k vidění nejsou. „Píšou mi lidé z celého světa, že přijeli do Prahy jen kvůli tomu,“ dodává.
Na pražském magistrátu patří k nejoblíbenějším atrakcím ten nejstarší, dodnes sloužící v budově Českého rozhlasu na pražských Vinohradech. Tam je nutné se na prohlídku objednat, protože je ve veřejnosti nepřístupné části budovy. „V poměru na počet obyvatel je Česká republika velmocí páternosterů, podobně je na tom snad jen Německo. Jinde už jsou bohužel spíše vzácností,“ vysvětluje Kabele.
Vůbec poprvé se oběžné výtahy objevily ve Velké Británii koncem 19. století a následně se rozšířily do zbytku Evropy. V roce 1876 byl předchůdce páternosterů použit pro přepravu těžkých poštovních zásilek v budově Post Office v Londýně. Výhoda technické novinky byla jasná, osobní výtahy s jednou klecí, zejména v úředních budovách, nebyly schopné si poradit se stoupajícím množstvím osob. Výhodou bylo i to, že jejich provozovatel ušetřil za liftboye, tehdy zcela běžného zaměstnance obsluhujícího výtah.
S technickým rozvojem byly v průběhu 20. století páternostery zase postupně nahrazovány modernějšími typy výtahů. Počet podobných zařízení v Německu nebo Rakousku snížila druhá světová válka. V Česku se však podařilo velkou část původních páternosterů zachránit.
Páternostery nejsou jen v Praze, ale většina z nich nedosahuje pražské výstavnosti. Většinou se jedná o zařízení ze 70. let minulého století, v jehož výzdobě dominuje umakart. Ale lze najít výjimky, třeba stroj ve Zlíně, který jezdí ve slavné Baťově jednadvacítce, původním sídle ředitelství firmy Baťa, dnes krajského úřadu. Má jednatřicet kabin a nyní je v rekonstrukci. Další páternoster je třeba na jablonecké nebo ostravské radnici. Celkem jich je v provozu padesátka.
