Po svém předchůdci, kterého v říjnu 2002 uprostřed noci přímo před farou později doživotně odsouzený vrah připravil o život zásahem sekerou do hlavy (více zde), našel Jan Kornek před 11 lety ještě rozestlanou postel. „Duchna zůstala tak, jak z ní vylezl, když vyšel v pyžamu otevřít. Nejdřív jsem brečel. Tři roky nikdo na nic nesáhl,“ vzpomíná farář na svůj nástup na zdejší faru.
Z předchozího působiště v Březovém se mu nechtělo. Ve snaze zabránit jeho odchodu dokonce místní sepsali petici. „Se třemi argumenty jsem nabídku odmítl. Generální vikář ale krčil rameny a řekl, že jsem slíbil poslušnost, tak nemám co odporovat,“ přibližuje okolnosti svého přesunu.
Fotogalerie |
Jeden z důvodů byl nedodělaný doktorát - ani zásuvka pro počítač na dubské faře nebyla. „Zpočátku jsem spal na gauči v místnosti, kde běhaly myši a kde se kvůli černým stěnám muselo malovat na čtyřikrát. Nejen v ní jsme museli vysekat elektřinu, vytrhat shnilé lino,“ vzpomíná rodák z vesnice poblíž polského Opole.
Zatímco jiní kněží žádají kvůli investicím či opravám za víc než 100 tisíc korun olomouckou arcidiecézi o svolení, farář Jan Kornek má vesměs volnou ruku. Podle toho, co popisuje, jeho farnost funguje jako na vyšších hodnostářích takřka nezávislý subjekt.
„Od kraje, magistrátu ani ministerstva kultury jsem na opravu toho, co jsme tady dokázali, nedostal jedinou korunu. V životě jsem arcibiskupství o nic nežádal, ani o peníze, ani o žádný souhlas. Jestliže mi nic nedáš, jak můžeš chtít rozhodovat?“ obhajuje způsob fungování farnosti.
Památkáři pokutovali za hřiště i vrata
Výjimečné je i to, jak aktivně a suverénně si počíná při zhodnocování majetku, jenž farnost dostala v restituci. V ostatních případech zpravidla biskupství k názoru faráře sice přihlíží, má ale hlavní slovo a nezřídka hledá využití samo.
Uhájil například obnovu stodoly na dvoře za farou, kterou komunisté v roce 1962 vyvlastnili a která podle jeho slov byla vůbec první nemovitostí vrácenou během majetkového vyrovnání s církvemi. Ještě dva roky před schválením zákona o restitucích, platného od roku 2013, přitom zjišťovali, kdo je vlastně majitelem.
„Už tehdy v ní byly zřícené trámy. S pozemkovým fondem, který ji spravoval, jsem uzavřel smlouvu o pronájmu, že se o ni budu starat, aby nespadla úplně. Postupně jsme ji začali opravovat. Když nám ji vrátili, arcibiskup mě nabádal, ať to dám dolů,“ popisuje mluvou s patrným polským přízvukem a příměsí hanáckého nářečí.
Páter Jan Kornek
|
Jenže k ní přilehlé ruiny chlévů, prosáklé močůvkou, v roce 1994 prohlásili za památku, a tak všechny práce v areálu - částečné stržení i následnou obnovu staveb ve dvoře - provázely peripetie. „Dejte volovi razítko,“ glosuje bodrý farář, který se vůbec dost vymyká stereotypní představě „běžného duchovního“. Nejen tím, že hraje fotbal a pyšní se sbírkou mysliveckých trofejí.
Během svého působení v Dubu nad Moravou s trochou nadsázky snad neudělal krok, kterým by památkáře nepopudil.
„Když nemůžete opravit ani chlévy, kde se čtyřicet let chovala prasata, tak kde proboha jsme,“ bouchne v rozčílení pěstí do stolu. „Dostal jsem od nich pokutu za plexiskla ve stodole, použitou podlahu i vrata v dochované barokní zdi, která jsou přesnou replikou těch původních včetně starých šroubů, jenže jsou dubová, nikoli smrková.“
Posledně třeba sehnal evropské peníze na stavbu parkoviště a hřiště. „Šel jsem na kobereček k arcibiskupovi, co si to dovoluji, že žádná z 320 farností hřiště nestaví. Já ale hrál závodně fotbal i házenou, ve zdejší škole je tři sta dětí, které nemají kde trénovat, tak proč bych jim to neumožnil? A i tentokrát chtěli pokutu, že jsme kopli do země bez archeologů,“ nechápe.
Věřící podnikatele neupřednostňuje
Na dotaz, kolik že ty pokuty ke dnešnímu dni vlastně dohromady činí a zda se k pravidlům památkové péče nestaví přeci jen trochu furiantsky, se zasměje a pak otřese nad cifrou 300 tisíc korun. Postih mu památkáři uložili i za zásahy v přízemí a prvním i druhém patře fary. Většinu jich nakonec platit nemusel. Buď zabralo odvolání právníka, nebo je, jak naznačuje, vyřešily vlivné známosti.
„Stížnosti už posílají přímo arcibiskupství, aby věděli, jaký jsem, že s nimi nespolupracuji. Tam se naštěstí řídí selským rozumem. Už jsem tady byl snad desetkrát osočen z provinění. Ukažte mi jednoho faráře, který má spravovat majetek, kde navíc bydlí, ale nemůže dělat vůbec nic. Stavební úřad povolení, nedá, když nemáte kladné vyjádření památkářů, a ti umí akorát říkat ne.“
Farnost dostala zpátky i rozlehlá pole, dohromady jí patří skoro 50 hektarů. Obdělávat je chtělo pět zájemců, družstvo nakonec muselo uvolnit prostory soukromníkovi. „Vidím, jak orá a hospodaří, je pracovitější a věděl jsem, že z toho fara bude mít užitek. Třeba dovezl náklaďák kamení, které rozhrnul, nebo dodá cukrovou řepu, když potřebuji jako myslivec,“ oceňuje fakt, že při správě církevního majetku nejsou zapovězeny protislužby.
Církevní restituce
|
Rozhodně prý nedává přednost podnikatelům křesťanského vyznání. „Když jsem v jednom ze salonků dělal topení, dal jsem práci tomu, který byl o sedm tisíc levnější, bez ohledu na to, že další zájemce chodí do kostela a odmítnutí ho rozzlobilo. Nikdo nemá na čele napsáno, jestli je věřící,“ říká otevřeně.
Duchovní, ekonom, manažer
Rodiče - praktikující katolíci - sice měli statek a půdu, nikde ve škole se však „správně hospodařit“ neučil. Studoval střední zemědělskou, na vysoké pak liturgii a filozofii. Tři roky strávil v Římě. Doktorát má z učitelství. „Jsem všechno v jedné osobě, musel jsem se stát nejen duchovním, ale i ekonomem, manažerem, všechno jsem se naučil postupně sám.“
S internetem umí dobře, na faře má i wi-fi. Pro radu si ale stále o poznání častěji chodí za lidmi než k počítači či knihám. Když neví, co má dělat, pomodlí se. „Ono to pak nějak přijde samo,“ směje se.
Situací, kdy si nevěděl rady a potřeboval něco nastudovat, spolu s restitucemi jednoznačně přibylo. Každý rok by sice podle zákona měl čerpat alespoň dva tři týdny dovolené v kuse, ale příliš prostoru pro to nemá. Dní, kdy se od rána do večera nezastaví, je poslední tři roky stále víc.
„Starostí mám spoustu, ale na to vás udělali správcem, abyste běhal, když máte sílu. Co si člověk neudělá sám, to mít nebude,“ opáčí na dotaz, zda někdy přemýšlel, že by si taky hodil nohy nahoru, jako někteří jiní faráři, a nechal starat se arcibiskupství.
S ekonomickou radou farnosti, poradním orgánem, prý nejedná. „Je v ní kostelník, který vždy v neděli přepočítá sbírky a k tomu jedna zasvěcená paní. Na co je mi taková rada, která nic nebude dělat, k čemu bych ji svolával?“
Nová stodola a společenské objekty včetně toalet, které nahradily chlévy, stály podle jeho slov několik milionů korun, přesnější být nechce. „Museli jsme je najít z vlastních zdrojů, nemám ani korunu dluh. Na stavbě pomáhali dobrovolníci, kteří vyklízeli a odváželi suť. Sehnal jsem sponzory, kteří dodali žulu, sádrokarton, židle i stoly. Tašky vyjednal levněji. Zkrátka jedno s druhým. Musíte mít ten dar. Především obětavost lidí byla obrovská,“ přibližuje.
Dodává, že arcibiskup jej teď ostatním farářům dává za vzor a vybízí je, aby opravovali staré stodoly. O prostory, kam se vmáčkne i několik set hostů, je v současnosti rvačka nejen mezi snoubenci. Příští rok si jich v mohutném dubském barokním kostele řeknou ano přes dvě desítky. „Pronájem pro hostiny je symbolických 60 korun na osobu, osm svateb jsem musel odmítnout,“ líčí páter Kornek.
Na faře se dá i přespat, čehož pro semináře využívají třeba řádové sestry či fotbalisté při výjezdech. „Chtějí oběd nebo večeři, které někdo musí nachystat, uvařit, zeleninu máme svoji, z mrazáku můžeme vytáhnout divočinu. Chodí mi pomáhat čtyři ženské. Za to osazenstvo platí a samozřejmě je to pro faru také příjem,“ nastiňuje.
Připouští, že na menší farnosti, než je ta v Dubu nad Moravou, který leží přibližně v průsečíku měst Olomouce, Přerova i Prostějova, z každé strany je nutné urazit zhruba dvanáct kilometrů, už by se asi nudil. „Dokázali jsme hodně. Až bude opravené všechno, budu už asi starý,“ uzavírá.
Dubský kostel je vidět z dálky, ať člověk přijíždí z kterékoli strany.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
