Dá se mluvit o selhání armády?
Na takový kategorický závěr je brzo. Možná ho učiním později. Zatím mám pochybnost, zda bylo uděláno maximum, aby se neonacisté do armády nedostali. Přemýšlím tedy o tom, zda přísnější kritéria vstupu do armády nemohla být vůči extremistům nastavena už dříve.
Severočeská policie schraňuje informace o neonacistech, kteří slouží i v elitních armádních jednotkách již několik let. Označuje je dokonce za extremistická esa, která nejdou daleko pro ránu. Tyto informace mělo vojsko už před dvěma lety. Zdá se tedy, že o selhání přece jen jde.
Řeknu to jinak. To, že se neonacisté - vzdor poznatkům policie - do armády dostali, dokazuje, že spolupráce mezi armádou a policií někde opravdu selhala.
Mohu prozradit, že naše ministerstvo varování od policie obdrželo. Jak se s ním ale pracovalo a zda se s ním pracovalo, zda je vůbec dostali i velitelé bojových jednotek... To teď neumím posoudit. Náčelníkovi generálního štábu Vlastimilu Pickovi jsem v každém případě uložila, aby se s podobnými podněty vždy důsledně pracovalo. Zároveň ho požádám o návrhy, jak chce pronikání neonacistů do armády zamezit. Bude za to osobně odpovědný.
Přemýšlím i o tom, že možná budeme muset před veliteli armádních jednotek ještě více akcentovat fakt, jak je neonacismus společensky nebezpečný bez ohledu na to, že vojáci, kteří s ním koketují, si jinak plní povinnosti bezvadně. I o tom si s generálem Pickem promluvím.
Naznačujete, že snad velitelé přivírají nad extremisty oči?
To bych si v žádném případě netroufla tvrdit. Jsem si jista, že velitelé s neonacisty nesympatizují. Chci jen říci, že možná by měli být pozornější i k detailům projevů extremismu - a těmi mohou být i různé symboly, které vojáci nosí.
Zaslechl jsem názor, že neonacismus vojáků bývá zpravidla jakýmsi dozvukem z mládí, od něhož se vojáci posléze distancují. Přijímáte snad neonacisty s vírou v jejich převýchovu?
Řeknu to jinak: neumím si představit, že by armádní náboráři přivírali oči nad neonacisty s tím, že je převychováme. Na druhé straně je život poněkud pestřejší - každý si v mládí něčím projde a pak se vydá jinou cestou.
Já to zkusím jinak. Naše zjištění o neonacistech byla například pro jejich velitele Aleše Opatu, který velí brigádě rychlého nasazení, překvapivá. Jak to, že ani on ty informace neměl?
Omlouvám se. Mám sice určité poznatky od šéfa Vojenského zpravodajství, které by odpověděly na vaši otázku... Ale udělat to nemohu. Snad jen tolik - spolupráce mezi bezpečnostními složkami není až tak prachbídná, jak píšete.
Pokud je pravda, že v tomto ministerstvu příslušné složky o neonacistech věděly a neřešily to, tak bych z toho musela dovodit, že zde neexistují účinná pravidla, jak na projevy neonacismu v armádě reagovat. I proto budu po náčelníkovi generálního štábu požadovat konkrétní doporučení, jak zlepšit pravidla výběru lidí do armády a jak se rychle rozloučit s těmi, jimž extremismus dokážeme.
Napadá vás něco už teď?
Jistě: rekruti by mohli podepisovat čestné prohlášení, že nepatří k extremistům. Pokud bychom zjistili, že lžou, budeme mít o tom důkaz. A lhaní může být důvodem k odebrání bezpečnostní prověrky.
Nakolik je neonacismus v armádě rozšířen?
Jde o jednotlivce na nejnižších funkcích. Nejsou organizováni, nepatří k nim vyšší důstojníci - to by bylo velké nebezpečí.
