Jak budete vzpomínat na papeže Františka?
Jako na člověka, který žil plně pro Boha a pro poslání, které od Boha dostal. Přišel z jiného konce světa a Evropě, která se dost vzdálila od evangelia, ukázal jiné akcenty. Všichni museli vidět, jak vážně bere Ježíšovu větu: Co jste udělali jednomu z nejposlednějších, udělali jste mě.
Proto upřednostňoval chudé, uprchlíky a lidi bez práva. Proto horoval pro mír, protože za války nejvíce trpí ti obyčejní. Podobně se nasazoval pro ochranu přírody jako Božího díla, ale taky proto, že na klimatické změny nejvíce doplácejí chudí. Stejně tak se zastával nenarozených, ale to už mnozí nechtěli slyšet.
Jaký byl jako papež, co se mu podařilo?
Byl blízký obyčejným lidem a podařilo se mu mnohé vtáhnout do dialogu, zabránit některým rozdělením v církvi, ale i otupit některé hrany s muslimy či nevěřícími. Otevřel nové způsoby společné cesty, jako například synodální proces. Ovšem na plody si musíme trochu počkat. Církev není malá loďka, která mění snadno směr. Je hodně velký koráb. Pohyb kormidla se projeví až časem.
Jaký by měl být jeho nástupce, co ho čeká?
Podobně jako papež František by měl žít plně pro Boha a pro věřící. Co ho čeká, nevím, protože nejsem prorok, ale zdá se, že velkým problémem blízké budoucnosti bude komunikace, schopnost se domluvit, ne věci hrotit a z lidí s jiným názorem dělat nepřátele.
Ubránit se lži a negativním zprávám, přehnanému soustředění na sebe a svá práva, uzavřenosti do bublin. Bude nutné znovu objevit lásku, která chce dobro druhých a umí spojovat a spolupracovat. V naší kultuře pak znovu objevit rodinu a touhu po dětech, aby měla budoucnost naše společnost i církev u nás.