Ingeburg Prochásková ze Zálesní Lhoty u Jilemnice vzpomínala na řádění neznámých českých zabijáků v květnu 1945. Její tatínek Gustav Schwanda, učitel v Zálesní Lhotě a později profesor na gymnáziu ve Vrchlabí, patřil mezi členy NSDAP, nacistické strany, prohlášené při Norimberském procesu v roce 1945 za zločineckou organizaci. Hlásala šovinismus, rasismus, nenávist k Židům, revanšismus a vyvolenost německého národa pro vládu nad ostatními národy.
Paměť národaText vznikl ve spolupráci s Pamětí národa, pro kterou jej zpracoval Miroslav Lubas. Paměť národa si na letošní léto již počtvrté připravila na jižní tribuně Strahovského stadionu pestrý program. Návštěvníci se mohou těšit na komentované prohlídky, přednášky, debaty, podcasty naživo či virtuální galerii pamětnických příběhů. Pro rodiny s dětmi i zvídavé jednotlivce je připravena šifrovací hra Mráz na Strahově. |
Ingeburg nicméně na otce vzpomínala v dobrém. Maskovaní ozbrojenci ho zastřelili čtyři dny po konci druhé světové války. „Večer ještě seděla maminka s tatínkem na zahradě a celý jejich život jim šel před očima a mluvili o tom, jak všechno bylo a jak se teď bude žít dál,“ řekla jeho dcera v roce 2014.
V domě s Gustavem žili kromě Ingeburg její matka a babička. Neznámí čeští muži k nim vtrhli 12. května v noci. Tři prý byli z Horní Kalné a jeden ze Studence, pro což ale v současné době chybí důkazy.
„Měli začerněné obličeje, řvali, rozmlátili nábytek, ztloukli maminku a tatínka vyvlekli ven,“ vzpomínala Ingeburg, tehdy dvacetiletá dívka. „Musel s nimi bos na křižovatku a tam ho zastřelili s dalšími čtyřmi Němci.“
Hrob tatínka Ingeborg Gustava Shwandy a dalších čtyř Němců zastřelených 12. května 1945.
Schwanda se svou rodinou zůstal do posledního okamžiku, ačkoliv ho mnozí nabádali, aby uprchl před hněvem nepřátel poraženého nacistického Německa. „Odmítl nás opustit,“ prohlásila Ingeburg. Domnívala se, že zůstala naživu jenom díky statečnosti svého tatínka, který ze Zálesní Lhoty nezmizel a obětoval se pro své nejbližší.
Starosta Zálesní Lhoty Josef Scharf totiž utekl ze strachu před odvetou do Slezska a doma zanechal svou ženu, u které bydlela její neteř.
Maskovaní samozvaní mstitelé vtrhli několik dní po zastřelení Gustava do jejich domu. Když nenašli starostu, vybili si svůj sadismus na jeho paní a neteři. „Hrozným způsobem je znásilnili a zabili. Obě ležely přes postele a měly v těle samé průstřely,“ líčila Ingeburg.
Ze zlaté klece do totálního nasazení. Lásce k zajatci předcházel vztek kvůli Mnichovu |
Zlo plodilo zlo
Nenávist k Němcům zesílila na konci války na místech, kde při květnovém povstání v roce 1945 umírali Češi, nebo tam, kde nacisté krutě potlačili odboj. Nacisté těsně před svou porážkou prováděli zvěrstva v celém Podkrkonoší.
Zálesní Lhota dnes spadá pod nedaleký Studenec, kde se lidé vzbouřili proti německým okupantům již 3. května 1945. Převážně německá Zálesní Lhota (Huttendorf) ležela po obsazení Sudet na území Hitlerovy Třetí říše, český Studenec v Protektorátu Čechy a Morava.
Během povstání ve Studenci a okolních obcích padli Oldřich Pól z Čisté u Horek, Hynek Tauchman ze Studence a Ota Stránský z Bukoviny. Stránskému bylo teprve 14 let a němečtí vojáci ho usmrtili zezadu, když se běžel ukrýt do lesa.
Terezko, nakresli domov. Fotka zděšené holčičky ukázala, co válka dělá s dětmi |
Proč se útočníci mstili i na nevinných Němcích?
Válečnými a poválečnými událostmi v Zálesní Lhotě a v okolních obcích se zabýval ředitel základní školy ve Studenci Petr Junek. Vystudoval český jazyk a dějepis a vývoj česko-německých vztahů byl námětem jeho diplomové práce.
„Existuje několik variant toho, co se u nás po válce dělo. Verze Ingeburg Procháskové je popsána v poválečných kapitolách kroniky Zálesní Lhoty, kterou vydalo knižně krajanské sudetoněmecké sdružení. Velké diskuse o událostech v Zálesní Lhotě probíhaly i na stránkách časopisu Krkonoše,“ konstatoval Junek.
„Po druhé světové válce panovaly mezi Čechy neskrývané protiněmecké nálady, ale bohužel se většinou uplatňoval princip kolektivní viny. Proč se v Zálesní Lhotě mstili útočníci na nevinných lidech, na manželce a neteři starosty Scharfa? Byl ubit i továrník Müller a dodnes neznáme místo jeho posledního odpočinku,“ vyprávěl.
Podle Junka se po válce vyprávělo, že trestná výprava, jejíž obětí se stal 12. května 1945 Gustav Schwanda a další čtyři Němci, měla počátek v hospodě. Alkoholem povzbuzení brutální pseudohrdinové si řekli: „Jdeme na Lhoťáky.“
Dědeček zmizel. Jak sovětští osvoboditelé po válce čistili Prahu od vlastních krajanů |
„O tom, co se v Zálesní Lhotě stalo, se po válce a za totalitního režimu mluvilo jen tajně,“ poznamenal Junek. „Stejně jako o dalších tragických událostech, jejichž oběťmi se stali sudetští Němci. V roce 2000 uspořádala obec Studenec pod vedením starostky Ireny Benešové Slavnost smíření, kam pozvala i potomky sudetských Němců ze Zálesní Lhoty. Slavnostní mši sloužil Dominik Duka. I přes časovou propast pětapadesáti let někteří místní lidé paní starostce Slavnost smíření vyčítali,“ dodal.
V Zálesní Lhotě stojí jako připomínka druhé světové války i pomník sudetským Němcům zastřeleným v obci neznámými muži bezprostředně po osvobození Československa Sovětskou armádou.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
