Žijeme ve společnosti, kde vládne kult mladí, krásy a života. Smrt je automaticky vytěsňována, byť je to ta nejpřirozenější součást života.

Četla jsem kdysi knížku, dětskou, "Žil jsem na Čukotce". Starý Čukča nechce umřít po staru, tedy tak, že ho jeho soukmenovci uškrtí koženým páskem, až bude nemohoucí. Ale hodní sovětští soudruzi mu pomůžou, odvezou ho do nemocnice, kde může místo na kožešinách ležet v bíle povlečené posteli a čekat na smrt. Připadá mi, že naše zdravotnictví dlouhá desetiletí fungovalo přesně v tomhle duchu. Zavřít nemocného do nemocnice, ať nezaclání doma, kdo by za ním pořád jezdil, a taky příbuzní by se museli starat, tak ho šupnem na LDN. Co mu je. se pořádně nedozví, to se u nás moc neříkalo a dodnes neříká. Navíc spousta starých lidí už hůř slyší, takže drmolícímu doktorovi ani moc nerozumí. Hlavně při každém problému doktor hned vypisuje papír do nemocnice. Moje maminka po posledním návratu z nemocniční péče, kdy jí sestra práskla s postelí tak ŕazantně, až se jí obnovilo staré zranění obratle, a ona pak bolestí nemohla ani ležet, odmítla jít na kontrolu ke své kardioložce, protože se bála, že jí zase pošle zpátky, a řekla, že chce umřít doma. Tak jsem to šla s paní doktorkou vyřizovat já. Docela se vztekala, ale nakonec se domluvila s praktickou doktorkou. navrhla léky na srdce a praktická jí předepsala injekce na bolest, které jí chodila sestra pravidelně píchat. Někdy si po nich i dokázala lehnout, někdy proseděla noc v křesle. Ale povedlo se jí to, umřela doma ve své posteli. Jo ještě jedna perlička, byly jsme u specialistky na ušním, na předepsání sluchátka. Mě sestra vyšoupla z ordinace, že si to s mamkou paní doktorka vyřídí sama. Výsledek byl, že mamka vůbec nerozumněla tomu, proč jí předepisuje konkrétní sluchátko, a co má dělat. Sestra mě nakonec zavolala do ordinace, sdělila, že maminka byla poučena, a bylo vymalováno. já pak na internetu hledala informace, abychom aspoň věděly, co jí vlastně předepsala za typ.

Já, jako poučený optimista (=pesimista) vidím jednu častou chybu. Tady zazní např. ve vyjádření ... lékaři ještě neumějí s pacienty mluvit o smrti... To je pomýlené vyjádření. Lékaři UŽ neumí ... Lidstvo umělo spoustu věcí (mj. třeba přijímat smrt jako součást života), ale civilizace tyto pojmy a znalosti napřed upozadila jako nevhodné a následně je i zapomněla. A pak se s velkou pompou občas objevují "nové a nové světadíly", jakoby to byly nove myšlenky. Ale nejsou!

Paní primářka mluví dobře, jen bych rozhodně u neboštíka Mc Caina nepoužíval dodatek "válečný hrdina". Copak nevíme jaké hrůzy působilo i americké letectvo ve Vietnamu, jaké používali hrdinní hoši nechutné prostředky. Pro mě je v této souvislosti z Američanů hrdina mj. Casius Clay, který se této válce postavil na odpor. Jen více takových Američanů jako Clay a méně takových jakým byl Mc Cain.

Hlavně i smrt vidět politicky. Tak je to spravne, tak to ma byť.

„Smrt není zlá, zlá je pouze cesta k ní.“ - Publilius Syrus

Hezký pravdivý a lidský článek.

Titulek není správně. Mělo být Smrt zatím neporazíme. Ve slavné knize Homo Deus profesora Harari je celkem přesvědčivě vysvětleno, že lidstvo směřuje nevyhnutelně k nesmrtelnosti. Ačkoliv se nám to dnes může zdát nepředstavitelné, je stárnutí živých organismů biochemický proces, který je teoreticky možné zastavit. Jestli to bude dobré, nevím.

Nebude. Lidstvo už je takhle přemnožené. Nesmrtelnost je dost děsivá představa.

Vetchý sedmadevadesátiletý dědoušek se po obědě chystá jít si zdřímnout, když v tom zazvoní zvonek u dveří. Stařeček jde otevřít a tam stojí SMRŤ a povídá: "DOBRÝ DEN, ODEČÍTÁNÍ LIDU ..."

K tehle lekarce bych fakt nechtel ani se chripkou :-))