Rozhodně nešlo jen o jednorázové epizody, na pražských stanicích ve Stodůlkách a Libuši naměřili meteorologové nadlimitní koncentrace v loňském roce víc než padesátkrát, podobně závažná byla situace také v centru Kladna, nebo v Hradci Králové.
Kdo se chtěl ukrýt na horách, moc si nepomohl. Limity byly často překračovány také na stanici v Churáňově na Šumavě nebo v Krkonoších. Kontaktu s jedovatým plynem tak unikl jen málo kdo.
Počet případů překročení limitů pro přízemní ozón na jednotlivých stanicích mezi lety 2016-2018.
„Je to látka, která dráždí oči a dýchací cesty. Zvláště citliví lidé, jako jsou osoby s chronickým obstrukčním onemocněním plic nebo astmatem, mohou vyšší koncentrace ozónu snášet špatně,“ vysvětluje Helena Kazmarová, vedoucí Centra zdraví a životního prostředí Státního zdravotního ústavu.
Při vyšších koncentracích ozónu může dojít ke stažení dýchacích cest a ztíženému dýchání i k astmatickému záchvatu. Následky na zdraví mohou být závažné.
„Nacházíme také souvislost se zvýšenou nemocností, vyšším počtem neplánovaných příjmů do nemocnic a zvýšenou úmrtností u lidí, kteří už trpí nějakými respiračními obtížemi,“ doplňuje Kazmarová.
Od roku 2016 ozónu v českém ovzduší přibývá. Vysoké koncentrace zasáhly Česko i letos. Na konci června dokonce vyústily ve vyhlášení smogové situace v šesti krajích. Nejvíce zasažené regiony byly sever a východ Čech. V posledních letech jsou pro vznik ozónu příznivé podmínky.
Pomáhá mu horko a znečištění
„Ozón dosahuje vysokých koncentrací v létě při vysokých teplotách a vysokých intenzitách slunečního záření a dlouhé době slunečního svitu,“ vysvětluje Tomáš Mejstřík z Českého hydrometeorologického ústavu. S každou epizodou horkých slunečních dnů tak riziko vzniku ozónu rapidně stoupá.
Problém s vysokými teplotami ale není to jediné, kvůli čemu plyn v ovzduší vzniká. Pomáhá mu také znečištěné ovzduší. Plyn se totiž objevuje jako produkt složitých reakcí, které se neobejdou mimo jiné bez oxidů dusíku, tedy skleníkového plynu, který ve velkém produkuje automobilová doprava. „Kdyby nebyly ve vzduchu znečišťující látky, ozónu by tolik nevznikalo,“ připouští Kazmarová.
Problém s ozónem netrápí jen člověka, ale špatně na něj reagují také rostliny. Pokud se dotanou do styku s větším množstvím plynu, na jejich listech se objeví drobné tečky a vypadá to, jako by rostlina usychala. Kvůli ozónu rostliny také hůře rostou. Vysoké koncentrace jedovatého plynu tak mohou negativně ovlivnit nejen zdraví lidí, ale také zemědělství.
