Už jste slyšeli? "Průměrné IQ zaměstnanců ministerstva vnitra je 160. Kontrolovaly se dva vzorky, u jednoho vyšlo 90 a u druhého 70." Nebo tenhle: "Smíchejte tři panáky tvrdého alkoholu a dostanete 120procentní superchlast."
Vtípků na účet úředníků, kteří pochybnou metodou vyřadili z prezidentské volby Janu Bobošíkovou, Vladimíra Dlouhého a Tomia Okamuru, se rojí celá řada. Úředníci totiž sečetli procentuální chybovost u každého ze dvou vzorků, prohlásili to za celkovou chybu a poslali tři zmíněné kandidáty pod hranici 50 tisíc nezbytných podpisů (více zde). Postup kritizovali matematici i právníci.
Co se děje kolem volby
|
Od čtenářů si to vnitro "slízlo" nejen ve vtípcích, ale také v četných dotazech, proč úředníci chybovost obou vzorků nezprůměrovali. Či proč ke stanovení celkového počtu platných hlasů nepoužili procento dané podílem těch neplatných k sedmnácti tisícům (součet podpisů v obou vzorcích).
Zprůměrování není statisticky "čisté"
Sociolog Daniel Prokop varuje, že i tento postup má svá úskalí. "Slabých míst metod kontrol je tolik, že nelze s větší jistotou odhadnout, zda vyřazení kandidáti dosáhli či nedosáhli 50 tisíc podpisů," napsal pro iDNES.cz (jeho analýza je zde).
Vnitro (a zákon) například nezohledňují náhodnou statistickou odchylku. Celé se to počítá poměrně složitě, podstatné však je, že výsledek s určitou pravděpodobností říká, v jakém rozpětí hlasů se počet platných hlasů pro kandidáta nachází. Čím vyšší chceme pravděpodobnost, tím vyšší nám vyjde i ono rozpětí.
V případě Tomia Okamury například podle Prokopa platí, že s pravděpodobností 95 % činí chybovost podpisů v obou zkoumaných vzorcích 20,7 až 21,7 % (to rozpětí vzniká právě statistickou odchylkou).
Převedeno do absolutních čísel to znamená, že Okamura získal mezi 48 520 a 49 140 podpisy. Ale pozor: platí to jen v devatenácti ze dvaceti případů. V tom dvacátém je počet platných podpisů nad nebo pod zmíněným rozpětím.
Chyby v kontrole podpisů Sociolog Daniel Prokop říká, že se vnitro dopustilo vícero chyb. Výpovědní hodnotu kontrol ovlivnilo výběrem celých archů namísto jednotlivých podpisů. Ideální není ani způsob kontroly duplicit signatářů. Patřičný prováděcí zákon by podle něj měl navíc stanovovat, jak velké riziko, že kandidát bude vyřazen neoprávněně, je ještě ústavně přijatelné. |
"Chceme-li mít větší jistotu, musíme dále rozšiřovat interval, do něhož kandidátův zisk odhadujeme. Například s 99,9% jistotou by šlo usuzovat, že Okamura má ve skutečnosti něco mezi 48 300 až 49 350 hlasy," píše Prokop, podle něhož nejde statisticky s naprostou jistotou vyloučit, že Okamura a Dlouhý oněch padesát tisíc platných podpisů mají.
Vzorky nebyly vybrané náhodně. Ale nemusel to být úmysl
To ovšem není jediný problém. Se statistickou chybou totiž lze pracovat, jen pokud jsou podpisy ke kontrole vybrané skutečně náhodně. Jak ale tvrdí statistik Michal Škop ze sdružení Kohovolit.eu, je velmi nepravděpodobné, že by při skutečně náhodném výběru vzorků například u Jany Bobošíkové činila chybovost prvního vzorku 7,7 % a u druhého 11,5 %. Rozdíl by měl být menší.
"Je zřejmé, že postup ministerstva obsahuje vlivy, kvůli nimž se nejedná o zcela náhodný výběr podpisů a shodný postup kontroly. Ovlivnění přitom nemusí být záměrné," komentuje to Prokop. Získaná čísla podle něj ovlivnila skutečnost, že vnitro ke kontrole náhodně vybíralo nikoliv jednotlivé podpisy, ale celé archy. Tedy data od jednoho sběrače, z jednoho místa a podobně.
Dalších nepřesností se podle něj vnitro dopustilo při kontrole duplicity podpisů. "Pokud správní či Ústavní soud nebudou zkoumat jen formální naplnění prováděcího zákona (průměrovat místo sčítat), logika věci a spravedlnost velí, že minimálně u třech hraničních a vyloučených kandidátů by měl soud nařídit přezkum všech dodaných podpisů," uzavírá sociolog.
Univerzitní právník hájí postup, který vrací do hry Bobošíkovou
Proti postupu, který použilo ministerstvo vnitra, se ohradil i zakladatel oboru Právnické výpočty na brněnské Masarykově univerzitě Adam Ptašnik. Na rozdíl od sociologa Prokopa se zabývá formální stránkou věci - formulacemi ze zákona o volbě prezidenta a jejich výkladem.
Pohled advokátaCelá argumentace Adama Ptašnika |
Postup vnitra označuje z tohoto hlediska za nesprávný, zákon podle něj však nelze vykládat ani tak, že kontroloři použijí aritmetický průměr chybovostí obou vzorků. Tvrdí, že správné je sečíst absolutní počty vadných podpisů v obou vzorcích a tento součet vztáhnout k počtu všech podpisů v obou vzorcích (tedy k 17 000). "A toto procento lze vztáhnout na celek," říká Ptašnik.
V případě prezidentské volby by shodou okolností bylo z hlediska výsledku jedno, zda se použije zprůměrování chybovostí nebo Ptašnikův postup. Oba vzorky jsou totiž ze zákona stejně velké, takže výsledkem v obou případech je stejné číslo. U Jany Bobošíkové by toto číslo znamenalo, že je zpět ve hře, metu by překonala o zhruba 800 podpisů.
Ústavní soud musí chránit svobodnou politickou soutěž
Kandidáti se nyní jeden po druhém odvolávají k Nejvyššímu správnímu soudu a nelze vyloučit, že se v případě neúspěchu obrátí i na Ústavní soud. Bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová o víkendu připomněla, že by při jiném výkladu znění prováděcího zákona mohl být počet vyřazených kandidátů jiný.
Dodala také, že soud při posuzování všech zákonů a pravidel týkajících se voleb musí především dbát na zajištění co nejsvobodnější politické soutěže. V případě sporů by se tak mohl přiklonit ke vrácení vyřazených kandidátů do hry.
