„Otýlie nebyla obětí sexuálního devianta. Nikdy nebylo zadokumentováno přiznání se k vraždě či doznání na smrtelné posteli. Poznatky pochází z archivních fondů, tisku a především spisů. Celý spis je dochovaný z velké většiny. Jsme na 80 procent přesvědčeni o tom, na vraždě se přímo a významnou měrou podílel rotmistr Josef Pěkný a přímou účastnicí, ne-li spolupachatelkou byla Antonie Koklesová,“ vypočítal ve čtvrtek Galaš závěry letité práce kriminalistů.
Pěkný a Koklesová podle závěrů šetření vraždili pod tíhou situace a v afektu kvůli existenční situaci Pěkného, mohl v tom hrát roli i alkohol. „Nikdy po 90 letech nemůžete říct, že jste si na sto procent jistí. Jsme si jistí na osmdesát procent,“ řekl Galaš.
„Případ Vranské už není pomníkem v pravém slova smyslu a můžeme ho považovat za objasněný,“ dodal Galaš. Podotkl však, že se stále neví, kde přesně byla Vranská pohřbena, i když znají konkrétní čas uložení těla. Ani po její rodině nezůstal nikde hrob, rodina podle Galaše vymřela.
Podřízli ji zaživa, od ucha k uchu
„Příčinou smrti nebyly rány do hlavy, s čímž pracovala původní teorie, Vranská byla podřezána zaživa. Podřezali ji se zakloněnou hlavou, řez byl vedený doslova od ucha k uchu, dokonce jí částečně vyhřezl jazyk. Pak sečné rány do hlavy, nejspíš sekáčkem či šavlí, pak následovaly bodné rány do hrudníku. Teprv pak bylo její tělo rozčtvrceno,“ přiblížil Galaš.
Rotmistr Pěkný šavli nejspíše vlastnil, protože byl legionář a účastník bitev v Rusku a na Sibiři. Galaš ale upozornil, že se nikdy přesně nezjistí, jak to tenkrát bylo a kdo z dvojice prováděl jakou část vraždy.
Podle Galaše je pravděpodobné, že Pěkný měl co ztratit, protože se výpověď mezi jím a Koklesovou hodně lišily a následně měnil svou výpověď po domluvě s milenkou. Nikdy se nepřihlásil na policii, ačkoli Vranskou znal. Důkazy jsou ovšem nepřímé.
Jeden kufr našli v Bratislavě, druhý v Košicích
Slovenská „příležitostná“ prostitutka Vranská byla zavražděna v Praze v noci z 31. srpna na 1. září 1933. Pachatel či pachatelé její vykrvené tělo rozřezali, části uložili do dvou kufrů a zavazadla poslali ve dvou různých vlacích na Slovensko.
První kufr s uříznutou hlavou a nohama dojel 2. září do Bratislavy. Druhý, v němž byl uložen trup a ruce, doputoval ve stejný den na košické nádraží. Za nehty oběti tehdy kriminalisté nalezli něčí vlasy a uložili je mezi důkazy.
Testy DNA v případu Vranská jsou hotové, na výsledek se čeká druhý rok |
„Kriminalisty vedl vrchní policejní rada Josef Vaňásek. Detektivů bylo málo, neměli úplně jednoduché podmínky pro práci. Je tam několik pochybení, která kdyby se nestala, tak nejspíše by případ byl vyřešen rychleji,“ uvedl historik Miloš Vaněček.
Policie například špatně sejmula otisky Vranské, kdyby do provedla správně, mohlo to pomoci identifikovat ženu dříve. Policisté tenkrát celkem objasnili 93 procent vražd, podle Galaše to vypadá, že Vranská byla jediný nevyřešený případ v roce 1933.
Kriminalisty zmátly i anonymní dopisy od údajného Fantoma ulice, ve kterých se anonym přiznává k vraždám Vranské a další prostitutky Jany Janotové.
Pro vzorek DNA šli „na drzáka“
Sestra Vranské na policii vypověděla, že nějaký rotmistr sliboval Otýlii manželství. Jenže pak Pěkný na jednu schůzku s Vranskou přivedl právě Koklesovou. Ta spolu s Pěkným na policii uvedla, že se s Vranskou toho večera rozešli v dobrém. Oni prý jeli do Nuslí, ona pokračovala na další tah do centra města.
Odborník na genetiku Daniel Vaněk provedl nové testy DNA z důkazů, které se v případu dochovaly. Podezřelá dvojice je už po smrti. Badatelé však získali vzorky DNA od jejich příbuzných. Genetik je tak mohl v laboratoři porovnat s DNA z uchovaných vlasů. Vaněk upozornil, že analýza DNA ještě tenkrát nebyla na takové úrovni jak dnes.
„V roce 2021 jsme vyprodukovali první výsledky. Zkoumali jsme vlasy z obálek v případu Otýlie Vranské a muže narozeného v roce 1964, který byl v příbuzenské linii,“ řekl Vaněk.
Záhadnou vraždu Otýlie Vranské řeší genetik, policie získala vzorky DNA |
Vzorek DNA získali kriminalisté od vnuka Koklesové. „Na drzáka jsme tam přišli, zazvonili a řekli, my si myslíme, že vaše babička Vranskou zabila, mohl byste nám dát DNA?“ popsal Galaš.
Vlasy se neshodly ani s DNA Vranské, ani vnuka Koklesové. Podle Vaňka to mohla být kontaminace z kufru, případně při manipulaci s tělem. „Byla to práce hlavně s archivními dokumenty, nespočívalo to v kopání v zemi, ale hledání milionu písmen. Chtěli jsme, aby Otylka měla vlastní hrob a vrazi měli jméno,“ řekl Galaš.
Přednáška, kterou Muzeum Policie České republiky pořádalo, je k 90. výročí vraždy. Již v roce 2017 začalo vyhodnocování stop DNA.
Podle něj se dále budou historii policejního muzea zaměřovat na pomníčky. Chtějí se věnovat například případu strážmistra Jiřího Velíška, jehož vražda by mohla být napojená na někdejšího šéfa podsvětí Antonína Bělu.
Případ Vranská
|
