Svazek s Klempířovým krycím jménem „Olda“ dochovaný v Archivu bezpečnostních složek čítá necelých 120 stran. Z dokumentů vyplývá, že StB udržovala s tehdy dvacetiletým dělníkem z Pražských papíren konspirativní styk od února 1984.
Mladý Klempíř v té době poskytl Státní bezpečnosti výpověď o svém členství v hnutí Punk. Do protokolu nadiktoval dalších asi dvacet jmen vyznavačů tohoto stylu, které zná. Upřesnil, kdo z nich měl psát protistátní nápisy, kdo vaří nebo si píchá drogy, užívá marihuanu, o kom z nich ví, že má střelnou zbraň nebo u koho se nachází protistátní tisk.
Lídrem Motoristů bude hudební textař Klempíř, v minulosti přiznal spolupráci s StB |
„Pochopil jsem, že propagace punkového hnutí mnou nošeným symbolem (zřejmě tzv. plackou – odznakem, pozn. red.) je provokující a protispolečenská a v budoucnu nehodlám toto své jednání opakovat,“ zavázal se písemně Klempíř. Slíbil, že o tom, čeho se jeho výslech týkal, nebude nikde mluvit.
„Potvrzuji, že se mnou bylo jednáno slušně a bez nátlaku,“ stojí v závěru protokolu z 2. února 1984, který mladík podepsal.
Ze svazku „Olda“, který StB vedla v polovině 80. let k tajné spolupráci s Otou Klempířem
O dvacet dní později si Klempíř estébákům postěžoval, že mu mistr v práci hrozí kvůli častým absencím vyhazovem. Příslušníci provedli v papírnách šetření a zjistili (možná i zajistili), že to s údajnou výpovědí nebylo tak horké.
Do května 1984, kdy se StB rozhodla navrhnout Klempířovi tajnou spolupráci, proběhlo podle spisu mezi mladíkem a příslušníky dvanáct schůzek, během kterých získali od Klempíře 17 poznatků z „prostředí závadových skupin mládeže“.
„Provedenou prověrkou bylo zjištěno, že předává poznatky hodnověrné a nezkreslené. V zájmovém prostředí má naprostou důvěru. K příslušníkům ministerstva vnitra má dobrý vztah, vůči řídícímu orgánu je seriózní, uložené zpravodajské zaměření plní ochotně a včas,“ chválil Klempíře příslušník StB Zdeněk Málek.
Naše cesty nejsou slučitelné, dala kapela J.A.R. sbohem kandidujícímu Klempířovi |
Zároveň vytipoval pět „problematických“ mladých mužů z Klempířova okolí, na které by mohli nového spolupracovníka po vázacím aktu nasadit.
Připraven byl i plán, jak mladého udavače vychovávat a jak ho kontrolovat. „Během dosavadní spolupráce nebyla zjištěna jeho dekonspirace, ani sklony k alibismu nebo maření zájmů bezpečnosti,“ zapsal Málek.
Absolutní noční můra, tvrdí Klempíř
„Oni vás dokázali tak vystrašit. Mě vystrašili k smrti. Straší vás sami sebou, straší vás rodinou. Mamka to odnese a tak dále, a já tomu tehdy podlehl,“ prohlásil Klempíř v roce 2019 v pořadu na webu Reflex.cz, když vzpomínal na praktiky Státní bezpečnosti.
“Tenkrát mi dali pár příkladů, co se stane, když to nepodepíšu. Když to neuděláš, tak to uděláš stejně za rok, ale už budeš mrzák. Je to moje noční můra. Absolutní noční můra,“ líčil hudebník.
Z archivního spisu však nevyplývá, že se tehdy z nabídky na spolupráci psychicky hroutil nebo se jí zkoušel vzepřít. Průběh schůzky, na které se Klempíř 30. května 1984 zavázal k udávání, popsali příslušníci Státní bezpečnosti jako bezproblémový.
„’Olda’ uvedl, že dosavadní styk chápe jako svoji občanskou povinnost a je ochoten napomáhat při odstraňování negativních jevů mezi mládeží. Na základě ujištění, že chce s orgány ministerstva vnitra dále spolupracovat, byl jmenovanému dán slib o spolupráci, který podepsal. (...) Jmenovaný přislíbil, že bude dodržovat všechny potřebné zásady pro spolupráci a informace bude zpracovávat písemně,“ uvádí zápis ze schůzky.
Jeho řídícím důstojníkem se stal zmíněný Málek. Klempíř dostal telefonní číslo, na které má volat, a heslo pro případ spojení s jiným orgánem ministerstva. „Dozvěděl jsem se od Krejčího (krycí jméno Málka, pozn. red.), že jste dobrý hudebník, zakládám skupinu, nechcete si zahrát?“ zněl určený konspirační kód.
„Závěrem schůzky byla ‚Oldovi‘ předána finanční odměna v částce 500 korun, a to za jeho dosavadní výslednost a aktivitu, která je povzbuzením k další spolupráci,“ uvedla StB. Klempíř podle spisu peníze přijal a jejich převzetí podepsal. Další schůzka se měla konat za týden.
Tomu, že spolupráce probíhala ke spokojenosti Státní bezpečnosti, nasvědčuje zápis z října 1984, kdy příslušníci navrhli pro Klempíře „za předání řady kvalitních poznatků“ další odměnu, opět pětistovku.
Když v lednu 1985 hodnotila tajná policie Klempířův přínos, napsala: „Jedná se o mladého perspektivního tajného spolupracovníka (nar. 1963), který má dobrý vztah k řídícímu orgánu a ke spolupráci.“
O měsíc později přišel další návrh na odměnu, znovu ve výši 500 korun. Podle StB předal Klempíř příslušníkům již řadu zajímavých informací, z nichž vypracovali 65 agenturních záznamů, které mohli využít proti konkrétním lidem.
„Vážení soudruzi, končím...“
V březnu 1985 zaútočil podle spisu na Klempíře v jedné pražské vinárně nožem opilý Martin S., syn hlasatele českého vysílání rádia Svobodná Evropa. Stěžoval si, že byl nespravedlivě vězněn pro své politické přesvědčení a kvůli práci svého otce. Proč přesně konflikt vznikl, protokol nezmiňuje. Dodává ale, že se Klempíř opilci sebeobrannými chvaty ubránil.
V té době začala podle StB klesat „Oldova“ výkonnost. Spis uvádí, že bylo těžší navázat s ním kontakt, řídit ho a že se vyhýbal prostředí, z něhož měl přinášet informace. Klempíř to zdůvodňoval náročností své práce a vztahem s Ivanou S., která měla většinu blízkých v politice.
KOMENTÁŘ: Policajt tam stál a on podepsal. Klempíř z J.A.R. o spolupráci s StB |
Mladý spolupracovník tvrdil, že se bojí odhalení, má výčitky svědomí a psychicky se hroutí. Obával se, že v důsledku intenzivního styku s StB nakonec skončí v Bohnicích. Příslušníci ho však podezřívali, že údajnou depresi zneužívá k tomu, aby se vyhýbal schůzkám, k nimž se o rok dřív zavázal.
„Z vytěžení tajného spolupracovníka ‚Oldy‘ vyplynulo, že trpí obavami z vyzrazení spolupráce a z kompromitace své osoby v zájmovém prostředí,“ poznamenali si příslušníci. Klempíře ujišťovali, že se bát nemusí.
V létě 1985 se ve spisu objevuje první informace o nátlaku. StB zjevně nechtěla o výkonného informátora přijít, proto Klempířovi pohrozila, že na něj má dostatek kompromitujících materiálů, které může použít, když bude chtít vycouvat. Příslušníci zároveň rozhodli, že „dočasně sníží intenzitu schůzkové činnosti“.
„Vážení soudruzi. (...) Jak jsem již uvedl v našem ústním rozhovoru, mám potíže psychického rázu, které (jak se domnívám) způsobila naše spolupráce. Musel jsem proto znovu vyhledat ošetření v psychiatrickém ústavu v Apolinářské ulici. Trpím silnými stresy a depresemi z toho, že bych se měl stýkat s lidmi, kteří jsou mnohdy mými dobrými známými, za účelem jejich pozdější aktivizace u vašich složek. V současné době se nacházím ve stavu hluboké krize a nejsem proto schopen styku s vašimi důstojníky, byť i v té nejmírnější formě. Děkuji za pochopení,“ napsal Klempíř začátkem září 1985. Dopis nechal ve vrátnici v Bartolomějské ulici.
O týden později navrhl „Oldův“ řídící důstojník spolupráci ukončit. „Je nebezpečí, že v případě psychické frustrace bude reagovat tak, že spolupráci vyzradí před svojí dívkou, ošetřujícím lékařem a v zájmovém prostředí, případně před některým z orgánů činných v trestním řízení ve snaze spolupráci jednostranně za každou cenu ukončit,“ uvedl Málek.
„Současně navrhuji skartaci složky korespondence a pomocné písemnosti + vlastnoruční zprávy,“ připsal na závěr.
Shrnul, že v rámci celostátní akce „Odpad“ zaměřené na problematickou mládež, dodal Klempíř řadu poznatků, z nichž vzniklo 77 agenturních záznamů, které StB využila v dalších represivních akcích.
