Michael Lener vykonává trest za majetkovou trestnou činnost. Už rok žije v otevřené věznici v Jiřicích společně s dalšími 25 vězni.
„Začínal jsem na Pankráci, následně jsem byl přesunut do jiné věznice a nakonec do Jiřic. Tehdy jsem ovšem ještě nevěděl, že zde nějaká otevřená věznice funguje,“ uvedl. Dozvěděl se o ní později a neváhal si podat žádost o přeložení právě sem. Podmínkou muselo být, že mu do konce trestu chybí nejméně 6 měsíců až rok, rok a půl a že je zařazen v nízkém stupni zabezpečení. To splňoval.
Objekt „Otevřené věznice“ v Jiřicích je v areálu vedle klasické věznice a je její součástí. O zařazení do ní rozhoduje ředitel věznice na návrh odborné komise a vedoucí oddělení výkonu trestu pro objekt „otevřené věznice“ Mgr. Bc. Hana Prokopová. Zařízení funguje už rok a půl. Za tu dobu se v něm objevilo 91 vězňů. V současné době jich ve čtyřech domcích v Jiřících žije 26, včetně Michaela Lenera.
Každý domek má čtyři samostatné pokoje, v každém žijí zpravidla dva vězni, k dispozici mají dvě koupelny a jednu společnou místnost. Jejich obyvatelé si musí sami prát a žehlit. Pokud chtějí, mohou si za vlastní peníze z kapesného nakoupit povolené potraviny a v kuchyňce si i něco uvařit nad rámec dovážené stravy z vězeňské jídelny.
16. října 2017 |
Práce a zase práce
„Snažíme se zde mít stoprocentní zaměstnanost,“ uvedla vedoucí celého projektu Hana Prokopová. Pokud nějaký vězeň nepracuje, je to například kvůli tomu, že mu hledají odpovídající zaměstnání. To je případ právě Lenera.
Věznice v Jiřicích
|
„Pracoval v místním pekařství, bohužel jsme krátce po jeho umístnění zjistili, že je alergický na mouku. Proto mu nyní hledáme nové zaměstnání. Nově bude pracovat v parku Mirákulum, kde máme hodně našich vězňů,“ uvedla Prokopová.
Zájem o práci mají všichni přítomní vězni. Pracovat je jedno ze základních pravidel jejich účasti v projektu. Peníze vydělané prací mohou následně využít na nákupy věcí pro vlastní potřebu či na zaplacení dluhů nebo výživného na děti. Přitom platí, že do práce vstávají vězni sami. Žádný společný vyhlašovaný budíček nemají. Nicméně přítomní vychovatelé ve službě kontrolují, zda opravdu odešli. „Stále jsme věznice a musíme mít o vězních přehled,“ uvedla Prokopová.
Prací „za peníze“ to ovšem nekončí. Ze zaměstnání se vězni vrací zpět do areálu, kde se účastní různých kurzů. Jde například o finanční gramotnost, právní minimum, sociálně právní gramotnost, kurz sebeprezentace nebo kurz komunikace. Poté musí pracovat bez nároku na finanční odměnu v rámci areálu věznice. To vše má za cíl posílit u nich pracovní návyky.
Jako doma na zahrádce
Za každých nejméně 20 hodin práce pro věznici může vězeň dostat vycházku na 24 hodin. Dle názoru Prokopové tyto vycházky celkově posilují oblast rodinných vztahů. „Snažíme se, aby se návštěvy odsouzených s blízkými osobami realizovaly mimo věznici a aby vězni jezdili co nejvíce domů. Kontakt s rodinou je důležitý,“ prozradila Prokopová.
„Není to tak, že tu jen sedíme a nic neděláme. Spoustu věcí si musíme zasloužit. Například ty vycházky domů,“ popisuje Michael. Právě vyhlídka častějších vycházek jej na začátku motivovala k tomu, aby si přihlášku do otevřené věznice podal.
Práce v rámci otevřené věznice zahrnují opravy potřebných věcí, péči o zahradu a vlastní záhonky či zvířata, které věznice dostala darem. Kromě tří klokanů, jedné lamy, třech pávů, kocoura a králíků tu mají i několik slepic.
„To, co si dají na záhon, to si mohou zužitkovat. Vám to možná přijde normální, ale věřte mi, že lidé, kteří se dostávají do výkonu trestu, s tím nemají vůbec žádné zkušenosti. Neznají práci na zahradě, protože dříve svůj volný čas trávili pácháním trestných činů,“ uvedla Prokopová s tím, že na každém záhonu jde jasně poznat, kdo z vězňů se o něj stará.
Kontakt se zvířaty má navíc pro vězně i terapeutický účinek. Od srpna letošního roku navíc mezi zvířata přidají dvě štěňata Zlatého retrívra. Jedno budou mít na starost vždy dva vězni, kteří budou řádně proškoleni.
Lék na recidivu?
„Po roce se jim štěňata odeberou a půjdou do školy vodících psů. Je to projekt funkční třeba v Americe, my budeme první věznicí, která něco takového zavede. Jednak se o ty pejsky budou muset starat, jednak o ně po roce přijdou. Vězeň by si tak měl uvědomit, jaké je to být připraven o něco blízkého,“ naznačila Prokopová.
Pokud vězni nejsou zrovna v práci, či neplní nějaký kurz nebo nepracují pro věznici, mohou se volně pohybovat po areálu. V létě je jejich nejoblíbenějším místem altánek. Ten si postavili sami. Stejně tak jako venkovní posilovnu. Tu často navštěvuje i Michael.
Chovatelská a pěstitelská část v Jiřicích (3.7.2019)
Venkovní posilovna pro vězně (3.7.2019)
Jeden z klokanů v otevřené věznici (3.7.2019)
S otevřenou věznicí se rozloučí za sedm měsíců. Na poslední pobyt ve vězení bude očividně vzpomínat s radostí. „Má to mnohem lepší účinek, než být někde zavřený v místnosti tři na tři metry. Jsem tady mnohem spokojenější. Naučil jsem se toho mnoho a dělám věci, co mají smysl,“ potvrzuje.
Program „Otevřená věznice“ v Jiřicích je doposud jediným projektem v České republice. Podle Prokopové však o nový typ výkonu trestu projevily zájem i další věznice. „Myslím, že takový přístup k vězňům má smysl. Za dobu našeho fungování jsme z programu zaznamenali pouze dva recidivisty. To je úspěch.“
Zda v České republice budou fungovat i jiné otevřené věznice, zatím zůstává otázkou. Rozhodnutí je na Vězeňské službě. „Když někdo vykonává trest deset let, tak za ty roky ztratí veškeré pracovní návyky. Je potřeba, aby české vězeňství přicházelo s takovými inovacemi. Máme recidivu sedmdesát procent, musíme začít dělat něco jinak,“ sdělila Prokopová.
