Pocházel z malé vsi Jackov u Moravských Budějovic a stal se pilotem slavné 313. československé stíhací perutě RAF.
Jeho krátký život skončil kdesi u majáku Les Triagos. Tělo a stroj se už nikdy nenašly. U jména pilota tak nezbylo než napsat poznámku: missing. Pohřešovaný.
V sobotu 17. listopadu se v Jackově uskuteční vzpomínková akce, které se zúčastní také vojáci z letecké základny Sedlec-Vícenice u Náměště nad Oslavou. Když bude přát počasí, seskočí parašutisté a přeletí i gripeny z Čáslavi.
Jaroslav Hloužek.
"Je to všechno tak dávno, ale pro mě jsou ty vzpomínky strašně čerstvé. Dodnes bratra vidím, jak jako mladý kluk jezdil rychle na motorce po vsi. Byl moc hezký, byla s ním legrace a holkám se líbil," vzpomíná po letech Hloužkova sestra, pětaosmdesátiletá Marie Štěpánková z Jackova.
"Víte, on se vyučil strojním zámečníkem, pracoval v dílně v Budějovicích. Ale to pro něj nebylo to pravé ořechové. Chtěl létat už těsně před válkou," dodává.
V roce 1938 slyšel osmnáctiletý Hloužek v rádiu výzvu, ať se zájemci hlásí do akce Tisíc nových pilotů republice. Dobrovolně narukoval, dostal se k letectvu a zahájil výcvik. 1. března 1939 se stal pilotem. Přišla okupace a naštvaný mladík doma řekl, že jede na uhelnou brigádu do Ostravy. Sedl na motorku a nadobro zmizel.
Rodina doma trpěla. Přišla o statek a putovala na nucené práce
"Stará babička ho držela za ruce a prosila, ať nejezdí, bylo jí to jasné. Neposlechl. On do té Ostravy opravdu dorazil, nechal tam u jedněch lidí motorku a přes Polsko, Rumunsko a Francii se nějak strastiplně dostal až do Anglie, kde narukoval do Královského letectva," vypráví paní Štěpánková.
Mezitím se doma děly věci. Nacisté se dozvěděli, že mladý Hloužek bojuje nad kanálem u Anglie, a jeho otce, matku i mladšího bratra vzali v srpnu 1942 jako rukojmí.
Rodina měla hospodářství a Němci na ně uvalili nucenou správu.
"Maminka s tatínkem skončili na gestapu v Jihlavě, bratr v Kaunicových kolejích v Brně. Sloužil v četě, která odvážela mrtvoly popravených. Maminku pak převezli do sběrného tábora ve Svatobořicích-Mistříně. Bylo mi patnáct a zůstala jsem sama s babičkou. Všichni tři se v dubnu 1943 vrátili. Maminka měla čtyřicet kilo, tatínek byl bez zubů, vymlátili mu je při výsleších," říká Štěpánková.
Ani tyto otřesné zážitky rodinu nezlomily. Zapojila se do odboje. Doufala, že se s bratrem Jaroslavem po válce setkají.
Poslední pátrání po těle a letadle se uskutečnilo v roce 2005
Jenže ten byl dávno mrtvý. "Úkolem pro 18. listopad 1942 bylo narušování železniční dopravy mezi Paříží a Brestem. V půl čtvrté odpoledne vyrazily Spitfiry s kódy RY na trupech těsně nad vlnami moře k Brestu. Seržant Hloužek letěl ve dvojici s Josefem Příhodou," popisuje poslední den pilota Hloužka Josef Joe Vochyán z Czech Spitfire Clubu.
Pilotovat letadlo bylo velkým snem Jaroslava Hloužka. Stal se mu ale osudným. Zahynul ve 22 letech nad kanálem La Manche.
U pobřeží je zastihla koncentrovaná protiletadlová obrana nedalekého letiště Lannion. "Při útoku byl Hloužkův letoun zasažen a on zraněn. Obrátili se zpět k Anglii, ale naděje trvala jen krátce. Motor Spitfiru se přehříval a kouřil, pilota opouštěly síly. Zřítil se do moře nedaleko majáku u Les Triagoz," vypráví Vochyán. Přesto se v srpnu 1945 Hloužkovi vydali na Václavské náměstí do Prahy mezi piloty, kteří přiletěli z Anglie, Jaroslava vyhlížet.
Krátce na to jim přišel poštou lístek z Ostravy. Rodina, kde si mladík před válkou schoval motorku, psala, že je stroj v pořádku a mají si pro něj přijet.
Jaroslav Hloužek měl na svém kontě několik úspěšných sestřelů nepřátelských letounů, dostal medaile za chrabrost i Československé válečné kříže, in memoriam byl povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě.
Ani dnes není jeho příběh uzavřený. Na podzim 2005 přišel Hloužkově sestře Marii Štěpánkové dopis od Čechoameričana Manuela F. van Eyka. Ten jí sdělil, že je obnoveno pátrání po zmizelém letadle. Průzkum kanálu nařídila Evropská unie. Bohužel pátrání bylo bezvýsledné.
