Alena Šafaříková zrovna odložila koště. U nohou má kbelík s vodou. Už dvacetkrát za poslední hodinu ji vyměnila a pořád je kalná. „Uklízíme od rozednění. V noci nejde dělat nic, jenom by se nám vyplácaly baterky v čelovkách. To jen posloucháme, jak hučí voda,“ rozmachuje rukama u hromady bahna, slzy má na krajíčku.
To bylo v pondělí. V úterý už je hromada bahna trojnásobná. A vedle ní přibyla hora rozlámaného nábytku a rozmáčených časopisů nebo knih. Bahno rozšlapané na chodníku se mění v zaschlý škraloup. Slunce, které vylezlo poprvé od ničivé vlny, mění silnice a cesty v opavských Kateřinkách v prašné peklo. Po Aleně Šafaříkové ani stopy, nejspíš uklízí sklep – měla to v plánu. Právě sklepy a suterény povodeň odnesly nejvíc.
