Centrum informací pro onkologické pacienty ve středu poprvé navštívila i jednačtyřicetiletá Nikola Skondrojani. Rakovinou prsu onemocněla před osmi lety. „Vzhledem k tomu, že tato nemoc postihla moji maminku, sama jsem se tak nějak hlídala. A bohužel jsem si objevila bulku. Svou nešťastnou situaci jsem hned začala řešit,“ vzpomíná.
Podstoupila řadu chemoterapií, nakonec i operaci odstranění prsu a lymfatických uzlin. „Poté následovalo ještě několik dalších preventivních operací, kvůli kterým mám trvalé zdravotní následky. Například mi otéká podpaží, jelikož mi lékaři odebrali lymfatické uzliny,“ dodala.
Do centra pro pomoc onkologickým pacientům přišla s odborníky řešit nejen tyto zdravotní problémy, které ji stále omezují, ale i svůj psychický stav, problémy s nízkým invalidním důchodem nebo možnost pobavit se s někým s podobnou zkušeností.
Onkologičtí pacienti i jejich blízcí často bojují nejen se samotnou nemocí, ale i nedostatkem informací. Ty se přitom nemusí týkat jen léčby. „Lidé se nás často ptají na otázky spojené s jejich zaměstnáním, kdy se obrátit na pojišťovny nebo jestli budou dál zvládat roli rodiče,“ vysvětlila ředitelka centra Michaela Tůmová. Onkologických onemocnění přibývá a lékaři často nemají čas s pacienty probrat veškeré otázky s nemocí spojené. Proto je potřeba dalších takových informačních center,“ dodala.
„Co se týká dostatečné informovanosti od lékařů, mé zkušenosti jsou pozitivní i negativní. Mě samotnou léčí skvělá onkoložka. Ale moje maminka před lety to štěstí neměla. Tehdy dokonce její zdravotní stav zaměnili s jinou pacientkou,“ dodává Nikola Skondrojani.
Pomoc i pro vyléčené
V centru se pacienti s odborníky mohou poradit také o tom, jaké léky brát můžou a které ne. Jakou léčbu zvolit a jak na ni dosáhnout, o vedlejších účincích nebo jestli jsou pro pacienta některé typy léčby komplikované. „Snažíme se pomáhat také rodinám, které se vlivem nemoci dostaly do tíživé finanční situace,“ sdělila Tůmová.
Centrum pomáhá nejen pacientům, co zrovna podstupují onkologickou léčbu, ale i těm, kteří ji už mají za sebou. Obrátit se na něj může jak pacient, tak jeho nejbližší a to i anonymně. „Nemusí jít o osobní schůzku, ale jen hovor po telefonu, pokud například nejste z Prahy,“ uvedla sestra Helena Šplíchalová, která v centru pracuje od jeho začátku.
Rady po telefonu
U každého pacienta je postup trochu jiný. „Někdy jen sedíme u kávy a probíráme například vnoučata. Ve většině případů se ale nemocným snažíme daleko podrobněji vysvětlit to, co slyší od lékaře. Když je nemocnému oznámena jeho diagnóza, nevnímá už nic jiného než slovo rakovina,“ popisuje Šplíchalová. Pomoc centra vyhledávají i lidé, kteří své problémy nedokážou nebo nechtějí řešit s rodinou.
Centrum se nachází v budově nové dětské onkologie Fakultní nemocnice Motol a funguje už rok. „Průměrně k nám přichází denně jeden nový pacient. S tím, že se často vrací zpátky, aby nám řekl, jak léčba dál probíhá a jestli zabralo to, co jsme mu poradili,“ uvedla Tůmová. „Po telefonu se na nás obrací zhruba pět pacientů denně. Často volají proto, aby slyšeli i jiný názor, než jen od svých ošetřujících lékařů,“ dodala.
