Sexualita a partnerské soužití po onkologické léčbě jsou témata, která do zdravotnického systému stále pronikají jen velmi pomalu. „Je to složité. Diagnostika i léčba jsou totiž v Česku poměrně rychlé. Pacientky se v systému často jen mihnou a vztah mezi lékařem a pacientkou tak nebývá dostatečně důvěrný. A přitom právě ten je pro otevření tak osobního tématu klíčový,“ uvádí do tématu intimity onkogynekolog Michael Halaška z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Podle něj je navíc běžné, že se starší pacientky zdráhají mluvit s mladšími lékaři o intimních záležitostech. „Chybí návyk, že i sexualita je legitimní součástí lékařské péče,“ doplňuje Halaška.
Rakoviny u mladých přibývá. Na vině může být stres i životní styl, řekl onkolog |
Následky onkologické léčby přitom mohou intimní život ovlivnit výrazně. U gynekologických nádorů dochází ke změnám na tkáních, ztrátě citlivosti, srůstům nebo poškození nervových zakončení. „Například po ozařování u karcinomu děložního těla může dojít ke slepení poševních stěn. Pokud pacientka včas neví, že má používat dilatátory, problém je nevratný,“ varuje Halaška.
Současný systém však podle něj nedává dostatek prostoru ani vzdělávání, ani prevenci komplikací. „Nestačí dát pacientce leták. Je třeba vytvořit prostor pro rozhovor a nabídnout konkrétní pomoc a zařadit dotazy na pohlavní život a intimní problémy do každé kontrolní návštěvy u pacientek po prodělané léčbě,“ dodává onkogynekolog.
Sexualita není zbytečný luxus
Podle odborníků by intimita a sexualita měly být považovány za přirozenou součást lidského života i po nemoci. Michaela Tůmová, místopředsedkyně výboru Hlasu onkologických pacientů upozorňuje, že právě mlčení prohlubuje u pacientek pocit izolace. „Když se o tom nemluví, mají ženy pocit, že jsou v tom samy. A že to je trapné. Přitom jde o hluboce lidské téma, které ovlivňuje jejich kvalitu života.“
Tůmová připomíná také fakt, že intimita není pouze pohlavní styk. „Je to i dotek, objetí, citová blízkost. I to se po nemoci mění. A pokud k tomu nemají pacienti přístup, chybí jim informace a podpora, odnášejí si z léčby zbytečné psychické i fyzické následky,“ dodává Tůmová.
Prevence je účinnou zbraní proti rakovině. Na co a kdy máte nárok |
O tom, jak léčba proměňuje vztah k vlastnímu tělu, mluvila na konferenci i pacientka Angelika. Podstoupila oboustrannou mastektomii a chemoterapii kvůli rychle se šířícímu hormonálnímu nádoru. O sexualitě tehdy nepřemýšlela. „Řešila jsem jen to, abych přežila. Intimita šla úplně stranou,“ říká.
Až s odstupem času začala vnímat, co všechno se změnilo. „Paradoxně mě nemoc naučila mít svoje tělo ráda. Předtím jsem ho často kritizovala. Dneska se na sebe dívám s vděčností i s jizvami.“
Její zkušenost ovšem ilustruje širší problém. Některé ženy se po léčbě cítí odtržené od svého těla i vlastní identity, a jen málo z nich ví, na koho se obrátit nebo jak s návratem k intimitě začít.
Pacientům jsem vždy říkal pravdu, což nebylo běžné, vzpomíná uznávaný onkolog |
Zásadní roli hraje psychický stav pacientky. „Deprese a úzkosti, které se objevují po léčbě, ovlivňují sexualitu možná ještě víc než fyzické změny. Víme, že pacientky s neléčenou depresí hůř zvládají léčbu a mají víc komplikací. A totéž platí i pro návrat k intimitě,“ říká Halaška. Psychologická podpora, sexuologické poradenství a fyzioterapie podle něj musí být běžnou součástí následné péče.
Problém všech generací
Sexualita se netýká pouze mladších pacientů. „Pětadvacet procent seniorů a seniorek nad 75 let uvádí, že je stále sexuálně aktivní,“ popisuje Halaška. Podle něj je potřeba odložit stereotypy a zahrnout téma intimity do péče napříč věkem. „I seniorky mají právo na partnerský život, blízkost, sexualitu. O to víc je důležité mluvit s nimi otevřeně.“
Co je tedy potřeba změnit? Pacientské organizace i část lékařů volají po systematických změnách. Zahrnout téma sexuality do vzdělávání, školit zdravotníky, zlepšit dostupnost následné péče včetně fyzioterapie a onkologicky cílené psychologické podpory. Důležitá je také osvěta nejen mezi pacienty, ale i v celé společnosti. Chybí sexuologové.
„Intimita po nemoci není slabost. Je to součást lidskosti. Pokud ji nebudeme brát vážně, připravujeme pacientky o důležitou část života,“ uzavírá Tůmová.
