Problém soukromí vzniká primárně ze dvou způsobů, jak funguje naše chování. Prvním je soukromý, kdy se pohybujeme uvolněně, nekontrolujeme bezděčné chování, mluvíme si pro sebe a necháváme volný průchod různým často nelibě vonícím či znějícím vegetativním procesům.
Kromě tohoto soukromého máme ve svém repertoáru i veřejné chování, kdy se projevení soukromého chování bere jako slabost a selhání.
Podle schopnosti ovládat své soukromé chování usuzujeme na celkovou úroveň člověka, se kterým máme tu čest jednat. Je to trochu nelogická, ale přesto vcelku funkční metoda: "Když je schopen ovládat svůj vnější projev a vystupování při výběrovém řízení, pak tak nějak předpokládáme, že bude schopen i dobře vést celou firmu."
Z tohoto důvodu bereme úkorně například to, že by nás neustále snímaly monitorovací kamery na toaletách, kde dáváme průchod právě soukromému, vegetativnímu chování.
Dvě cesty ochrany
Existují dvě velmi kvalitní ochrany soukromí. Jednou velmi účinnou je lhostejnost a nezájem. Koho zajímají osudy starých lidí umístěných v léčebnách dlouhodobě nemocných? Koho bude zajímat naše fotoalbum či sbírka CD za sto let? My skončíme na hřbitově, naše věci na skládce a naše soukromí v permanentním zapomnění.
Vzpomínám si na jednoho přednášejícího, který kdysi s velkou hrdostí přinesl do hodiny chaotické schéma, kde byla řada pojmů a všechny byly vzájemně propojeny šipkami. Celá jeho slavná myšlenka by se dala vyjádřit souslovím: Všechno souvisí se vším.
To bych ještě snesl, ale dojalo mě, že pod tou čmáranicí byla značka copyright. Napadlo mě, že tím je to opravdu dokonale ochráněno. S nadsázkou by se dalo říci, že ochranná známka "made in blbost", stejně jako lhostejnost a nezájem, bezpečně ochrání i naše soukromí.
Druhou ještě lepší ochranou soukromí je, ač to zní banálně, láska. Pokud druhé lidi máme rádi a chceme jim pomoci, pak druzí nemají problém s námi naše soukromí sdílet. To je zřejmě to, co nejvíce chybí v případu sester Mauerových.
Ano, zneužívaly své děti a zatajují nám důležité informace, přesto nejlépe ochráníme jejich soukromí ne tím, že ho nebudeme znát, že nepoznáme temná zákoutí jejich mysli, ale když se budeme snažit přes to všechno jim pomoci a vést všechny zúčastněné strany – od rodinných příslušníků přes novináře až po čtenáře – aby z toho všeho vytěžily to nejlepší, co se dá.
Tedy uzdravily nabořené vztahy, zbořily škodlivá tajemství, pomohly dětem a vzaly si poučení do svého života.
Kromě toho existuje celá řada nefunkčních ochran soukromí. Nejznámější je ta, co má dle přísloví krátké nohy. Škoda, že právě na ni spoléhá rodina Mauerových.
Místo křečovitého mlžení by možná bylo lépe se řídit doporučením jednoho chytrého Žida, který před dávnými lety řekl: "Není nic zahaleného, co by nebylo jednou odhaleno, a nic skrytého, co by nebylo poznáno. Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech."
