Středa 12. března 1975. Pankrácká věznice v Praze, šest hodin ráno. Místo snídaně do cely smrti vchází dva bachaři. Třiadvacetileté Olze Hepnarové nasadí pouta a speciální opasek, k němuž se přicvaknou. Vyvedou ji do suterénu, kde za silně polstrovanými dveřmi čeká soudce, prokurátor, náčelník věznice a lékař.
Pro ni bylo podstatné udělat velké divadlo a s velkým divadlem odejít.


















