"Budeme je spravovat v jednom balíku s ostatními penězi na různé projekty ke zlepšení životního prostředí," říká Lenka Brandtová, mluvčí Státního fondu životního prostředí.
I ministerstvo přiznává, že půjde o "regulační poplatek", který má omladit vozový park v Česku a motivovat lidi, aby se už konečně zbavili starých wartburgů či "stodvacítek".
Od příštího roku by se mělo za novou ojetinu odvádět státu až 10 tisíc korun. Poplatek bude platit nový majitel při registraci ojetiny, lišit se bude podle stáří auta a emisí.
Novinka však neřeší problém vraků. Po Česku se stále povalují torza aut, k nimž se nikdo nezná. Zákon, podle kterého se už dnes musí auta likvidovat ekologicky, totiž různými kličkami obcházejí vrakoviště i motoristé. A v Česku ročně zmizí až 60 tisíc vyřazených aut.
Odmontovat značku a mlčet...
Provozovatelům vrakovišť vadí právě to, že musí likvidovat auta zdarma, aniž jim stát jakkoli přispěje. V praxi proto funguje "zákon" nabídky a poptávky.
"Za nové auto, které je jen nabourané a má některé použitelné díly, rádi zaplatíme my. Jindy naopak musí zaplatit ten, kdo vrak přiveze," přiznává Michal Moravec, majitel jednoho z největších českých vrakovišť ve Slušticích blízko Prahy.
Vlastníci vraků neplatí přímo za likvidaci auta, ale za ostatní materiály, které na něm zůstanou, nebo naopak za chybějící součástky. Vrakoviště si tak nepřímo účtují peníze za práci, kterou mají vykonávat zdarma.
"Neumím si představit, jak by chtěl stát nutit soukromníky, aby pracovali zadarmo, když si musí opatřit třeba montážní linku za pět deset milionů," vysvětluje Moravec.
Kdo se chce zbavit nepoužitelného auta, má přitom jen jednu legální možnost: odvézt ho na vrakoviště, které má k rozebírání vraků licenci, a nechat si vystavit potvrzení, že bylo ekologicky zlikvidováno. Bez potvrzení není možné auto u dopravního inspektorátu odhlásit.
Zákon obcházejí také majitelé aut. Ojetinu prodají sousedovi za pár stovek na součástky a ten ji pak odloží v přírodě. Potvrzení o likvidaci obstará další známý nebo nad ním nedůsledný úředník mávne rukou.
Další populární možností je odmontovat z auta značku a uložit ji na dopravním inspektorátu do takzvaného "depozitu". "Nemusíte pak platit povinné ručení a depozitum si můžete každého půl roku prodloužit, a to donekonečna," připouští Josef Pokorný, ředitel odboru schvalování vozidel na ministerstvu dopravy. Tato možnost je původně určena pro sezonní řidiče.
Pokud se totiž auto najde v příkopě, majitele lze rychle najít. "Za odložení vraku hrozí až dvacetitisícová pokuta. Podle připravovaného zákona by se měla brzy zvýšit až na půl milionu," varuje Jakub Kašpar z ministerstva životního prostředí.
Vynalézaví majitelé aut však často odbrousí číslo motoru, aby nebylo možné vůz identifikovat. Nebo nahlásí, že jim ho někdo ukradl.
Moc si nepomůže ten, kdo se ani neobtěžuje vrátit značku, auto odloží do stodoly a jednoduše přestane platit pojištění. Úředníci ho odhalí třeba v případě, že si koupí nové auto a půjde ho přihlásit na úřad.
Evidence se zpřísní
Do příkopů se odkládají většinou jen torza aut – plechy z karoserie lze zpeněžit ve výkupnách šrotu. "Pokud někdo přinese blatník, vykoupíme ho jako každý jiný plech," říká Ladislav Pilař z firmy Barko.
Chaos v likvidaci starých aut přiznává i ministerstvo dopravy. "Dnes se skutečně těžko dohledávají. S ministerstvem životního prostředí proto připravujeme informační systém, který zpřísní evidenci vraků," slibuje ředitel odboru Josef Pokorný. Zatím však není jasné, jak přesně bude systém fungovat ani kdy bude spuštěn.