Je plánovaná stávka nezbytná?
Podle mého názoru je stávka nezbytností, protože nedošlo k efektivnímu jednání. Za mé vlády byla stávka jedna jediná. Byla na železnici a trvala 15 minut, protože před tím k žádnému jednání nedošlo, takže jsem na jednání reagoval tím, že jsem odboráře odsoudil. Dnes si odboráři přejí jednat a já ten největší problém vidím v tom, že nevědí, o čem by jednali. Víte proč? Oni velmi přesně vědí, co nechtějí. Musím se přiznat, že já s nimi souhlasím. Horší je ale to, že nevědí, co chtějí. A když jde někdo na jednání jen s představou, co nechce, ale neřekne, co chce, je jeho vyjednávací pozice slabá. Protestovat proti něčemu je fajn, ale oni by měli také demonstrovat za něco ne jen proti nečemu. A to bohužel nedělají.
Stávka odborůProtest odbory oznámily v pátek. O dva dny později narychlo kvůli rozhodnutí soudu musely stávku posouvat z pondělí na čtvrtek. Kvůli nespokojenosti s vládními reformami mají stát vlaky, autobusy i městská doprava. VLÁDA: Nečas svolal nakvap jednání tripartity |
Proč jednání mezi vládou a odbory selhává?
Problém komunikace ze strany vlády spočívá v tom, že velká většina současných ministrů vůbec nezná své resorty. Byli do nich dosazeni jako politické figury, nikoliv jako odborníci. A takoví lidé nemohou efektivně komunikovat, protože nemají argumenty.
Řeknu vám nesmrtelný výrok Radka Johna: "Pan ministr Bárta se již 12 dní intenzivně seznamuje s problematikou dopravy." Málem jsem poprvé v životě omdlel, když jsem to slyšel. Ministr dopravy, který se 12 dní seznamuje s problematikou, nemůže být dobrý ministr, ať je pravicový nebo levicový, protože svému resortu nerozumí. Já třeba nesouhlasím se zdravotnickými reformami pana ministra Hegera, ale přesto ho považuji za kompetentního ministra, protože 15 let úspěšně řídil královéhradeckou nemocnici.
Čekají Česko další protesty?
Myslím si, že akce budou zcela určitě pokračovat a nevylučuji, že vyústí do generální stávky. Ale znovu připomínám odborářům, byť jsem jejich sympatizantem, že pokud nebudou mít pozitivní program, který nemá ani sociální demokracie, o komunistické straně vůbec nemluvím, tak protestovat proti něčemu je strašně málo. Protestovat v Čechách dokáže každý, ale v politice je daleko důležitější navrhovat konkrétní opatření. Moje vláda reformovala veřejnou správu, profesionalizovala armádu, privatizovala banky, přitahovala zahraniční investice. A my jsme přitom neměli tu velkohubou drzost říkat o sobě, že jsme reformní vláda.
Necítíte, že by váš bývalý kabinet mohl mít na současné situaci také podíl?
V posledních dvou letech mé vlády se snižoval deficit státního rozpočtu. Od roku 2002 se z roku na rok deficit ztrojnásobil a to v situaci, kdy zde byla ekonomická prosperita, nikoliv krize. Ptejte se těch lidí, kteří to způsobili, nikoliv mě. My jsme vyčlenili 40 miliard korun ze 130 miliard z privatizace Transgasu na důchodovou reformu. Ptejte se lidí, kteří těchto 40 miliard prošustrovali, proč to nedali na důchodovou reformu. A tak bych mohl pokračovat.
Reformy tedy musí přijít?
Zakonzervovat současný stav je nesmysl, protože tady probíhá vývoj a na ten musíte reagovat reformami. Jsou vždy nutné, ale otázka zní, jaké reformy to mají být. Zdravotní reforma podle mého názoru znamená úsporu u předražených léků, protože zahraniční farmaceutické firmy dvě třetiny z cen léků pobírají jako patentové poplatky. Je nezbytná i důchodová reforma a to formou zvýšení důchodové pojištění o dva procentní body, aby se stabilizoval důchodový účet. Je nezbytná daňová reforma a to formou návratu k progresivnímu zdanění, které je běžné ve všech zemích na západě od nás. Bohužel daňová reforma je spíš orientována na země na východ od nás. Tam bychom se snad vrátit neměli.
Kolik máme na reformy času?
Každých dvacet let je v České republice nějaká revoluce. A když budete věřit tomuto srovnání, tak toho času je zatraceně málo.
