Nejvyšší soud řešil případ ženy, která až v dospělosti zjistila, že její biologický otec byl jiný muž, než ten, kterého měla zapsaného v rodném listě. Jak „papírový“, tak biologický otec zemřeli. Ten biologický jí slíbil, že jí všechno odkáže. Ale nesepsal závěť. Proto žena se svou matkou nechaly vyhotovit test DNA na základě vzorku, který byl odebrán po smrti údajného biologického otce.
Nejvyšší soud rozhodl, že je to nepřípustné. „Po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželu nebo partnerovi a dětem, není-li jich, jejím rodičům,“ uvádí se v rozsudku, který zprostředkoval mluvčí Petr Knötig.
To, že muž, kterému říkala tati, vedl ji na svatbě k oltáři a její děti mu říkaly dědo, ji nezplodil, se žena dozvěděla od matky až po jeho smrti. Biologického otce znala dlouhá léta, byl to rodinný přítel a k otcovství se přiznal. „Nechtěl řešit popření a určení otcovství, ale údajně tvrdil, že sepíše závěť, kde (ženě) vše odkáže,“ píše se v rozsudku Nejvyššího soudu. Po jeho smrti zjistila, že jí neodkázal nic.
Proto požádala soudy o určení otcovství. S matkou nechaly udělat test DNA. „Vzorek DNA měl být odebrán znalcem z oboru genetika na žádost žen,“ uvedl mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig. Žena pak žádala o vymazání takzvaného matrikového otce.
Soudy však ženě neuvěřily, že se chce stát dědičkou nejen z majetkových důvodů. Jak obvodní, tak odvolací Krajský soud v Praze rozhodly, že když „matrikový otec převážnou část života zastával roli sociálního otce, plnil veškeré otcovské povinnosti a dcera neměla o jeho otcovství pochybnosti, a dokonce po něm dědila, není její zájem na popření otcovství dán.“ Nejvyšší soud jim dal za pravdu.
Podle rozhodnutí soudu nelze považovat čistě majetkový zájem za dostatečný důvod k zásahu do nastolených rodinných vazeb. Znamená to, že lidé, kteří dodatečně zjistí, že jejich biologickým rodičem byl někdo jiný, nemají automatický nárok na jeho majetek.
