„Pokud stát ukládá zákonem povinnost očkování, měl by přijmout i odpovědnost a zajistit odškodnění dětí v případě, že dojde k poškození jejich zdraví způsobeným očkováním. Je to praxe i v ostatních státech,“ uvedl pro Právo Adam Vojtěch.
Odškodnění by poskytovalo přímo ministerstvo. „Přizná-li ministerstvo nárok na náhradu, bude třeba nahradit újmu do šesti měsíců od uplatnění nároku, případně by následně bylo možné domáhat se odškodnění soudem,“ doplnil ministr. Případů, kdy došlo k závažnému poškození zdraví, je podle něj velmi málo. „Skutečně by jich mělo být v řádu jednotek, může to být například ochrnutí,“ podotkl Vojtěch.
Podle lékařů je očkování navzdory mýtům o tom, že dětem hrozí například autimus, relativně bezpečné. U některých dětí ale může vyvolat vedlejší účinky, jako například alergickou reakci.
Odškodňování dětí s následky po očkování prosazoval v minulém volebním období i poslanec z hnutí STAN Jan Farský. Sněmovna jeho pozměňovací návrh tehdy odmítla. „Je to věc, která je v západních kulturách běžná, a to i v zemích, kde není očkování povinné. Stát tím, že nese zodpovědnost za očkování, zvyšuje důvěru v něj,“ řekl Právu Farský. S návrhem souhlasí i ombudsmanka Anna Šabatová.
Odškodnění mohou získat děti například v Německu, Rakousku, Velké Británii nebo USA. Podmínkou pro udělení peněz je prokazatelný vztah mezi očkováním a zdravotním následkem.
V Česku je povinné očkování proti devíti nemocem. Hexavakcínou proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, žloutence typu B, dětské obrně a bakterii Haemophilus influenzae b se očkují děti od třetího měsíce věku. Proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím by pak měly být očkovány mezi 13. až 18. měsícem.
