Studenti ve vašem medailonku uváděli, že je s vámi baví i předměty, které jindy nemají tolik rádi. Jak to děláte, že jste pro ně inspirací?
Myslím si, že je baví můj přístup. Hlavní gros je ve vztahu, který se nám podařilo navázat. Člověk si na nic nehraje a je k nim slušný, rovný a vnímá je. To je asi ten základ.
Takže respekt ke studentům a to, že je vnímáte na stejné úrovni jako své kolegy, je klíčové?
Klíčový je vztah. Když si vybudujete dobré vztahy, tak potom to už jde samo.
Chápu správně, že by učitelé neměli postupovat vůči studentům formou restrikcí, ale měli by být přátelští a respektující?
Já to tak dělám a neměnila bych.
Nejlepší učitelkou je Daniela Krátká, češtinářka z lesnické akademie v Trutnově |
Vy sama v medailonku uvádíte, že se snažíte aplikovat i moderní výukové metody. Jak často zkoušíte nové?
S oblibou říkám, že učitel se pořád učí. Neustále zjišťujete, že to jde dělat jinak – možná lépe. Po každé hodině si zreflektuji, co se mi dařilo a co se mi nedařilo. Naše práce v tomto nikdy nekončí.
Ještě předminulý rok byl poměrně rozjetý covid-19, část škol jela v režimu distanční výuky. Pozorujete, že se u dětí po návratu do škol něco změnilo?
Ukázalo jim to, kolik možností internet a online výuka nabízí. Zjistila jsem to ale i já sama. Myslím si, že alespoň v tomto distanční výuka přinesla ovoce, že to není jenom negativní, ale ba naopak se to může stát příhodným a můžeme nyní odkazovat na online materiály. V tomto se to za mě posunulo kupředu.
Jde tedy o posun v digitalizaci přípravy na straně studentů, že internet využívají častěji i ke škole?
Ano, určitě. Studenti jsou na to už docela zvyklí, vyndají si telefon a rovnou si na internetu vyhledají potřebnou informaci. Myslím, že to dopředu posunuly hodně covid-19 a online vysílání.
Kromě dějepisu a občanské nauky učíte i češtinu. Čtou dnes děti hodně, nebo jde spíše o okrajovou záležitost?
Často se mi stává, že mi i zarytí nečtenáři řeknou, že si knížku přečetli. Doufám, že děti skutečně čtou. Ale asi je fajn jim nabízet spíš knihy, které číst chtějí. Ale věřím, že se k nim vrací.
Mým cílem je naučit národ matematiku, říká youtuber a Zlatý Ámos Valášek |
Letí dnes spíš současná literatura než minulá, chápu to správně?
Dokonce si mí studenti přečetli i antické drama a řekli, že to nebylo zase tak špatné. I antické drama může být trendy, když se to hezky navlékne, ale samozřejmě bychom měli dávat pozornost i literatuře, která se vydá v současnosti nebo co běží na různých platformách jako seriály. To je jim blízké a to znají.
Jak správně navléct antické drama, aby bylo trendy?
Antická tragédie má poměrně zajímavý konec, kdy se tam zpravidla všichni zabíjí. Když se to dobře navlékne, tak i z tohohle se dá udělat zajímavá záležitost. Ať už příběh, konec nebo téma jako takové jsou pro mládež lákavé.
Proč je důležité, aby děti četly?
Čeština je všude kolem nás. Nezdá se to, ale nejde jenom o diktáty. Obecně je to vyhledávání informací v textu, to se do života hodí v každodenních situacích. Mám od nich zpětnou vazbu a uvědomují si, že tuto dovednost potřebují. Stejně jako to, že čeština je kultivace slov, vyjadřování, to je také objevují. Mnohdy jim vyjadřování brání v tom, aby dosáhli toho, co chtějí.
Kdo vás do Zlatého Ámose nominoval?
Byla to dokonce konkrétní osoba – moje kolegyně Verunka, kterou tímto zdravím. Asi někdy v prosinci mě seznámila s tím, co na mě upekla. Organizaci prvního kola si vzala na svá bedra, k ní se pak přidali ostatní. Pak se přidala moje třída, ostatní třídy a byla jsem vyslaná do boje.
KONTEXT: Tiktokerka zachraňuje školství, učitel nemá být autoritou, říká |
V pátek proběhlo finále, co v něm bylo nejnáročnější?
Nejtěžších bylo asi pět minut předem, kdy vidíte plný sál. V tu chvíli to na vás dolehne nervozita. Ale jakmile to začalo, pozorovala jsem u sebe i dalších finalistů, že z nás tréma příjemně odpadala s každým dalším úkolem. Užili jsme si to.
Jaké úkoly jste například plnili?
Na začátku jsme měli minutu na to, abychom se vtipně představili publiku. Potom následovala disciplína minutový učitel, kdy během šedesáti vteřin máte naučit diváky něco, na co v životě nezapomenou. Třetím úkolem bylo, že zástupci dětské poroty pokládali otázky jednomu z porotců. Závěrečnou disciplínou byla soutěžní scénky, kdy jsme se studenty secvičili scénku o Krkonoších a Trautenberkovi.
O čem přesně scénka byla?
Byla o tom, jak Trautenberk prostřednictvím literatury a kultivace slova k lásce přišel.
